ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1835.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 1835/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné HP Invest, a. s., se sídlem ve Zlíně, Kútiky 637, identifikační číslo osoby 60732792, zastoupené JUDr. Josefem Čejkou, advokátem se sídlem v Otrokovicích, nám. 3. května 1606, proti povinné K. M. , zastoupené JUDr. Janou Tomešovou, advokátkou se sídlem v Písku, Žižkova třída 335/12, pro 5 500 Kč s příslušenstvím, vedené u soudní exekutorky Mgr. Lenky Černoškové, Exekutorský úřad Prostějov, pod sp. zn. 018 EX 00659/09-082, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2015, č. j. 14 Co 503/2014-99, a usnesení soudní exekutorky Mgr. Lenky Černoškové ze dne 5. 11. 2014, č. j. 018 EX 00659/09-082, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením o příklepu ze dne 5. 11. 2014, č. j. 018 EX 00659/09-082, udělila soudní exekutorka Mgr. Lenka Černošková vydražiteli J. N. příklep na vydražené nemovitosti ve vlastnictví povinné za nejvyšší podání 211 000 Kč. K odvolání povinné Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 2. 2015, č. j. 14 Co 503/2014-19, toto usnesení potvrdil.
Povinná napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním, které bylo následně doplněno podáním ustanoveného zástupce (advokátky). Přípustnost dovolání odvíjí dovolatelka od oponentury dříve vyslovenému závěru dovolacího soudu, dle kterého je pravomocné usnesení o určení ceny nemovitostí závazné potud, že je v dalších stádiích provádění exekuce měnit jen výjimečně, a to za předpokladu, že došlo k podstatné změně poměrů; podle jejího názoru by tato otázka měla být nyní – v její věci – posouzena jinak. Dle dovolatelky došlo při nařízení dražby k porušení zákona, neboť exekutor nezjednal přístup do nemovitosti (dovolatelka s ohledem na problémy s doručováním nebyla o prohlídce informována) a znalec ji shlédl pouze „zvenku“, bez toho, aby zjistil i její vnitřní stav. Cena nemovitosti tím byla stanovena v rozporu se zákonem a dovolatelka proto navrhla, aby dovolací soud obě napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí vysvětlil, že zákonná úprava rozděluje průběh výkonu rozhodnutí (exekuce) prodejem nemovitostí do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. Těmi jsou 1) nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), 2) určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) vlastní dražba a 5) jednání o rozvrhu. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny pravomocným usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo rozhodnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2769/2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 20 Cdo 901/2008, a shodný názor je zastáván také právní doktrínou, jmenovitě viz Občanský soudní řád: komentář. v Praze: C.H. Beck, 2013. Beckova edice komentované zákony., s. 1137.; KŮRKA, Vladimír a Ljubomír DRÁPAL. Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Praha: Linde, 2004., s. 518-519).
Dovolací soud nevidí žádný relevantní důvod, pro který by měla být rozhodná právní otázka posouzena jinak; dovolatelka žádný přesvědčivý argument nepředložila.
Přípustnost dovolání nemohou založit ani další tvrzení, namítané dovolatelkou. Ustanovení §336 odst. 2 o. s. ř. nestanoví povinnost soudního exekutora provést ohledání nemovité věci, a na situaci dovolatelky nedopadá ani usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 73/2014, neboť soudní exekutorka o ohledání nemovitosti povinnou v souladu s ustanovením §336 odst. 2 o. s. ř. uvědomila, a bylo na ní, aby si v zájmu ochrany vlastních zájmů zajistila existenci adresy pro doručování a přijímání písemností na adrese, kde pro ni bude doručení zásilky bezpečné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 80/2012 nebo usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2724/10 ze dne 25. 11. 2010). Ostatně tyto námitky nejsou ani způsobilými dovolacími důvody, neboť mají zjevně povahu námitek skutkových či námitek nikoli relevantních procesních vad.
Vzhledem ke skutečnosti, že se dovolatelce nepodařilo předestřít otázky způsobilé otevřít dovolací přezkum (§237 o. s. ř.), dovolací soud dovolání jakožto nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. června 2016
JUDr. Vladimír Kůrka
předseda senátu