ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1902.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 1902/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné L. E. , zastoupené Mgr. Danielou Houdkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí č. 1808/3, proti povinnému JUDr. PhDr. O. Ch. , zastoupenému JUDr. Jaroslavem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská č. 481/12, pro 76 300,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 49 EXE 121/2012, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2015, č. j. 62 Co 224/2015-189, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2015, č. j. 62 Co 224/2015-189, se ruší a věc se vrací městskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
K návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 17. února 2012 Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 19. června 2013, č. j. 49 EXE 121/2012-77, rozhodl o úplném zastavení exekuce vedené u téhož soudu pod sp. zn. 49 EXE 121/2012 co do částky 76 765,40 Kč. Na základě odvolání oprávněné bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. dubna 2014, č. j. 62 Co 484/2013-114, shora uvedené usnesení soudu prvního stupně zrušeno v rozsahu zastavení exekuce ohledně částky 76 300,50 Kč. Usnesením ze dne 21. ledna 2015, č. j. 49 EXE 121/2012-134, Obvodní soud pro Prahu 10 vázán závazným právním názorem odvolacího soudu částečně zastavil exekuci pro částku 69 587,25 Kč a ve zbývající části návrh povinného na zastavení exekuce pro částku 6 713,25 Kč zamítl. Uvedl, že povinný, jakožto advokát, oprávněnou v letech 1991 až 2000 zastupoval. Dne 10. října 2000 oprávněná povinnému všechny plné moci vypověděla, načež povinný oprávněné fakturami vydanými v období od 11. do 13. října 2000 své služby vyúčtoval. Vyúčtování bylo oprávněné doručeno v tentýž den, faktury neobsahovaly datum splatnosti, tzn., že se splatnost řídí ustanovením §563 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „obč. zák.“), a povinný (jakožto advokát) mohl vyzvat oprávněnou (jakožto klientku) k zaplacení odměny následující den po ukončení smluvního vztahu. Uzavřel proto, že pohledávky i závazky dospěly ve stejný den. Pro posouzení, zda jsou pohledávky způsobilé k započtení a nejsou promlčené, je přitom rozhodný právě okamžik střetu. Z uvedeného dovodil, že v této exekuci vymáhaný nárok oprávněné zanikl do výše 464,90 Kč zaplacením, přičemž o zastavení exekuce do této částky již bylo pravomocně rozhodnuto, a dále do částky 69 587,25 Kč zápočtem vzájemných pohledávek na základě kompenzačního projevu povinného ze dne 16. září 2011, což je důvod pro zastavení exekuce v tomto rozsahu.
K odvolání oprávněné Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. listopadu 2015, č. j. 62 Co 224/2015-189, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. ledna 2015, č. j. 49 EXE 121/2012-134, změnil tak, že se návrh povinného na zastavení exekuce ohledně částky 69 587,25 Kč zamítá. Shodně se soudem prvního stupně uvedl, že právo na odměnu podle smlouvy o poskytování právních služeb, která je svou právní povahou příkazní smlouvou podle §724 a násl. obč. zák., se promlčuje v obecné tříleté promlčecí době podle §101 obč. zák., a že tato začala běžet dnem následujícím po ukončení právního vztahu mezi účastníky, tj. dne 11. října 2000. V tento den začala běžet promlčecí doba ve vztahu ke všem pohledávkám povinného, které vznikly v souvislosti s jeho zastupováním oprávněné v různých soudních řízeních, uplatněných v zápočtu povinného ze dne 16. září 2011. Nesouhlasí však se závěrem soudu prvního stupně, že k okamžiku střetu vzájemných pohledávek oprávněné a povinného nedošlo k promlčení pohledávek povinného v celkové výši 69 587,50 Kč skládající se z částky 1 517,10 Kč; 7 901,25 Kč; 596,75 Kč; 15 823 Kč; 29 414,25 Kč a 14 334,90 Kč. Pro posouzení, zda zápočtem povinného ze dne 16. září 2011 uplatněné pohledávky byly promlčeny či nikoliv, je rozhodující okamžik, kdy se tyto pohledávky střetly s pohledávkami oprávněné. K tomuto střetu došlo až dne 19. září 2011, kdy zástupkyni oprávněné byl doručen dopis povinného ze dne 16. září 2011, obsahující zápočet jeho pohledávek. Z obsahu nalézacího spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 13 C 402/2001 vyplývá, že povinný v rámci své procesní obrany v tomto řízení své pohledávky za oprávněnou řádně uplatnil až podáním ze dne 15. listopadu 2005, které bylo doručeno nalézacímu soudu dne 22. listopadu 2005. Vzhledem k tomu, že promlčecí doba ve vztahu k pohledávkám povinného začala běžet již dne 11. října 2000, dospěl odvolací soud k závěru, že k datu 19. září 2011, kdy došlo ke střetu pohledávek oprávněné s pohledávkami povinného, již byly pohledávky povinného promlčené (k jejich promlčení došlo dne 11. října 2003) a promlčené pohledávky povinného nejsou ve smyslu §581 odst. 2 obč. zák. způsobilé k započtení proti pohledávkám oprávněné. S ohledem na tuto skutečnost proto bylo na místě návrh povinného na zastavení exekuce do částky 69 587,50 Kč zamítnout.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, ve kterém (mimo jiné) namítá, že kompenzační projev ve smyslu §580 obč. zák. lze učinit poté, co se pohledávky setkaly, tj. od okamžiku splatnosti té pohledávky, která se stala splatnou později. Vzájemné pohledávky jsou přitom způsobilé k započtení, jakmile dojde k jejich vzájemnému krytí, přičemž ke vzájemnému krytí pohledávek dochází tehdy, když splatnost později splatné pohledávky nastala dříve, než uběhla promlčecí doba dříve splatné pohledávky. Pouze, pokud by vzájemná pohledávka byla promlčena již v okamžiku, kdy se pohledávky střetly, tj. v okamžiku splatnosti pohledávky, může být námitka promlčení úspěšná. Z uvedeného podle názoru dovolatele vyplývá, že není vyloučena možnost jednostranným projevem započíst pohledávky již promlčené, k čemuž dodává, že pro posouzení námitky promlčení je zcela irelevantní, kdy byl proveden kompenzační projev či povinným uplatněna procesní obrana v nalézacím řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 13 C 402/2001. Podstatné je naopak to, že splatnost pohledávek povinného uplatněných v kompenzačním projevu ze dne 16. září 2011 nastala v době, kdy pohledávky oprávněné nebyly promlčeny. V této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2002, sp. zn. 29 Odo 723/2011, stejně jako na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2011, sp. zn. 33 Cdo 284/2010.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanský soudní řád) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při řešení otázky započtení pohledávky již promlčené odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §580 obč. zák. mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.
Podle ustanovení §581 odst. 2 obč. zák. započíst nelze pohledávky promlčené , pohledávky, kterých se nelze domáhat u soudu, jakož i pohledávky z vkladů. Proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku, která ještě není splatná.
Právo z občanskoprávního vztahu zaniká (mimo jiné) způsobem předvídaným v ustanovení §580 obč. zák. Předpoklady, jejichž splnění se vyžaduje k tomu, aby pohledávky zanikly, jsou: 1) vzájemnost pohledávek (musí jít o dva závazky mezi týmiž subjekty, kde věřitel jedné pohledávky je zároveň dlužníkem druhé a naopak; výjimky ze vzájemnosti /např. §529 odst. 2 obč. zák./ nejsou v souzené věci podstatné), 2) stejný druh plnění (ten je dán, jde-li o pohledávky peněžité), 3) způsobilost pohledávek k započtení, resp. okolnost, že nejsou zákonem nebo dohodou prohlášeny za nekompenzabilní, a 4) právní úkon směřující k započtení (jednostranný nebo dvoustranný). K zániku peněžitých pohledávek v rozsahu, v němž se vzájemně kryjí, pak dochází okamžikem, kdy se pohledávky setkaly ( kompenzační úkon má účinky ex tunc ).
Střet pohledávek – znamenající při splnění všech zákonných podmínek jejich zánik v rozsahu, jímž se kryjí – je významný i z hlediska promlčení; jednostranným právním úkonem totiž nelze započíst promlčené pohledávky. Pro posouzení, zda je pohledávka promlčena (a tedy zda ji lze k započtení použít, popř. započtení proti ní úspěšně namítat), je rozhodující okamžik, kdy se pohledávky setkaly. Pokud je podmínka vzájemnosti splněna, platí, že byla-li vzájemná pohledávka promlčena již v okamžiku, kdy dospěla pohledávka později splatná, je zánik závazku jednostranným započtením (ať již podle §581 odst. 2 obč. zák. nebo podle §358 obch. zák.) vyloučen; jinými slovy, uplynutí promlčecí doby až poté, kdy se splatné pohledávky setkaly, nemá vliv na možnost započtení.
V posuzované věci dospěl odvolací soud k závěru, že k okamžiku střetu pohledávek došlo až dne 19. září 2011, tj. když oprávněné, resp. její zástupkyni byl doručen dopis povinného ze dne 16. září 2011 obsahující kompenzační projev povinného. Vzhledem k tomu, že tříletá promlčecí doba začala běžet už dne 11. října 2000, byly zápočtem uplatněné pohledávky v okamžiku střetu již promlčeny. Odvolací soud však zaměňuje okamžik, kdy se pohledávky setkaly, s okamžikem uplatnění kompenzačního projevu. Ke střetu pohledávek nemusí dojít v tentýž den, v jaký byl učiněn kompenzační projev. Z tohoto důvod má kompenzační projev účinky ex tunc, tzn. zpětně k okamžiku střetu. Jen to, že v době, kdy je učiněn projev směřující k započtení, byla již započítávaná pohledávka promlčena, proto nebrání započtení. Není rozhodné, zda jsou pohledávky nepromlčené ještě v době, kdy je proveden úkon k jejich započtení, jednostranný úkon započtení je možno ohledně pohledávek, které se setkaly jako nepromlčené a jsou i jinak v této době k započtení způsobilé, platně učinit i po delším čase v době, kdy již promlčení nastalo, a pohledávky zaniknou zpětně, k okamžiku, kdy se jako pohledávky způsobilé k započtení setkaly (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2009, sp. zn. 20 Cdo 1852/2007, jehož závěry vztahující se k zákonu č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013, platí i pro započtení podle občanského zákoníku z roku 1964).
Ze shora uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) a jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu (dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci rozhodnout), napadené usnesení bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §243f odst. 4 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, aniž bylo zapotřebí se zabývat dalšími námitkami v dovolání.
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy závazný (§243g odst. 1 věta první o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich rozhodne soudní exekutor ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 7. 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu