ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.2035.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 2035/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněných a) J. B. , P., a b) B. B. , P., oběma zastoupených JUDr. Radkem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Bubeníčkova 502/42, proti povinným 1) F. Z. , P., a 2) V. Z. , P., obou zastoupených Mgr. Petrem Houžvičkou, advokátem se sídlem v Břeclavi, Jana Palacha 121/8, provedením prací a výkonů – umožnění průchodu a průjezdu přes pozemek, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 55 EXE 453/2011, o dovolání oprávněných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2013, č. j. 26 Co 208/2012-53, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2013, č. j. 26 Co 208/2012-53, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím změnil usnesení ze dne 2. 3. 2012, č. j. 55 EXE 453/2011-29, kterým Okresní soud v Břeclavi zamítl návrh oprávněných ze dne 3. 1. 2011 na nařízení exekuce a rozhodl o nákladech exekuce, tak, že návrh oprávněných, aby podle rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 23. 9. 2010, č. j. JMK 106395/2010, byla nařízena exekuce k vymožení povinnosti povinných umožnit oprávněným průchod a průjezd z pozemku p. č. 1070/2 v katastrálním území P. u D. V. přes pozemek p. č. 5218 v tomtéž katastrálním území s tím, že provedením exekuce bude pověřen soudní exekutor Exekutorského úřadu Brno – venkov JUDr. Petr Kocián, zamítl (výrok I.). Rozhodl, že ve vztahu mezi oprávněnými a povinnými se žádnému z nich úhrada nákladů exekuce nepřiznává (výrok II.), a soudnímu exekutorovi JUDr. Petru Kociánovi také nepřiznal právo na náhradu nákladů exekuce (výrok III.). Současně žádnému z účastníků a soudnímu exekutorovi nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV.). Dospěl k závěru, že exekuční titul není materiálně vykonatelný (odvolací soud poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3682/2010), neboť v něm není dostatečně určitě vymezen obsah povinnosti jím uložené. Povinnost „umožnit“ průchod a průjezd přes pozemek je formulována naprosto obecně, tak, že není zřejmé, jakým konkrétním jednáním či nečinností má být cíle, který předmětné rozhodnutí sleduje – obnovení pokojného stavu, dosaženo. Neurčité vymezení obsahu povinnosti neumožňuje ani učinit závěr o tom, kterou procesními předpisy předpokládanou formou by nuceného splnění takto uložené povinnosti mělo být dosaženo. Tato skutečnost pak brání řešení otázky pasivní věcné legitimace způsobem realizovaným soudem prvního stupně.
Usnesení odvolacího soudu napadli oprávnění dovoláním, ve kterém namítají, že okresní soud nečinil ve věci ničeho přibližně po dobu jednoho roku, že v mezidobí povinní převedli pozemek na své příbuzné a že poté okresní soud návrh na nařízení exekuce zamítl s odůvodněním, že rozhodnutí (exekuční titul) již nové vlastníky nezavazuje. Tímto způsobem jim odmítl soudní ochranu. Okresní soud neučinil žádný závěr o tom, čí plot nacházející se na pozemku p. č. 5218 je, vyřešením této otázky by se vyřešila i otázka případného procesního nástupnictví na straně povinných. Dále oprávnění namítali, že petit vykonávaného rozhodnutí je správný, neboť úřad nerozhoduje např. o odstranění stavby, možnosti obnovení pokojného stavu nechává zcela na povinném. Uvedené vyplývá už z pouhého gramatického výkladu normy, pokud je možno obnovit pokojný stav více způsoby, zákon neukládá, který se má použít. Odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 20 Cdo 4920/2009, který neshledal ničeho závadného na výroku v dovolání uvedeném. Navrhli proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Povinní ve vyjádření k dovolání uvedli, že ve věci nejsou pasivně legitimováni, protože nejsou vlastníky uvedeného pozemku. Dále se ztotožnili s názorem odvolacího soudu o nevykonatelnosti exekučního titulu, současně uvedli, že důvody uvedené v dovolání nejsou důvody podle §237 o. s. ř., a tudíž je dovolání nepřípustné.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Dovolání je i důvodné.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v ustanoveních §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady se však z obsahu spisu nepodávají.
Nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §5 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), došlo-li ke zřejmému zásahu do pokojného stavu, lze se domáhat ochrany u příslušného orgánu státní správy. Ten může předběžně zásah zakázat nebo uložit, aby byl obnoven předešlý stav. Tím není dotčeno právo domáhat se ochrany u soudu.
V posuzované věci je exekučním titulem rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 23. 9. 2010, č. j. JMK 106395/2010, kterým byla povinným uložena povinnost obnovit ve lhůtě do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí pokojný stav tím, že umožní oprávněným průchod a průjezd z pozemku parc. č. 1070/2 v k. ú. Pavlov u Dolních Věstonic přes pozemek parc. č. 5218 v k. ú. Pavlov u Dolních Věstonic tak, jak tomu bylo před červencem 2009. Důvodem vydání předmětného rozhodnutí byla skutečnost, že ze strany povinných byl narušen pokojný stav, který zde byl dán po dobu čtyřiceti let, tím, že povinní postavili na hranici shora uvedených pozemků překážku v podobě plotu z drátěného pletiva na betonových sloupcích. Citované rozhodnutí (exekuční titul) bylo odůvodněno §5 obč. zák.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 20 Cdo 4920/2009, uzavřel, že z povahy rozhodnutí vydaného podle §5 obč. zák., které je rozhodnutím o určitém posledním faktickém stavu, je nepochybné, že exekuce může být na základě něho nařízena tehdy, nedojde-li k obnově předešlého stavu. Přitom je podstatné, čím narušitel do pokojného stavu zasáhl, protože pouze z důvodu neodstranění těchto zásahů se lze úspěšně nařízení exekuce domáhat. V souzené věci bylo důvodem pro přijetí rozhodnutí podle §5 obč. zák., jak lze dovodit z rozhodnutí krajského úřadu, znemožnění průchodu a průjezdu k pozemku parc. č. 1070/2 v k. ú. P. u D. V. přes pozemek parc. č. 5218 v k. ú. P. u D. V. tím, že povinní postavili na hranici pozemku parc. č. 5218 v k. ú. P. u D. V. plot z drátěného pletiva na betonových sloupcích. Podstatné je, že povinní provedli oplocení svého pozemku, a tím znemožnili oprávněným přístupu a příjezdu na pozemek parc. č. 1070/2 v k. ú. P. u D. V.
Ze shora uvedeného vyplývá, že předmětné rozhodnutí, podle kterého se oprávnění domáhají nařízení exekuce, lze považovat za materiálně vykonatelné, neboť je dostatečně určitě vymezen obsah povinnosti jím uložené.
Protože právní názor odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud postupoval podle §243e odst. 1, odst. 2 o. s. ř. a napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dodává, že v novém rozhodnutí se bude odvolací soud rovněž zabývat otázkou pasivní legitimace povinných.
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu