ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.2744.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 2744/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné ERGO pojišťovny, a. s. , se sídlem v Praze, Vyskočilova 1481/4, identifikační číslo osoby 61858714, zastoupené Mgr. Pavlem Fraňkem, advokátem se sídlem v Praze, Švehlova 1900/3, proti povinnému P. P. , Z., zastoupenému Mgr. Markem Bukovským, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Na Příkopě 814, za účasti vydražitelů N. B. , Z., a V. B. , Z., zastoupeného Mgr. Josefem Bartončíkem, advokátem se sídlem v Brně, Koliště 259/55, pro 155 058 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem JUDr. Lukášem Jíchou, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 203 Ex 05847/12, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 20. 5. 2015, č. j. 58 Co 14/2015-113, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Ve vztahu mezi vydražiteli na straně jedné a oprávněnou a povinným na straně druhé žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 22. 10. 2014, č. j. 103 Ex 05847/12-89, kterým soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána, Exekutorský úřad Přerov (s účinností od 1. 4. 2016 byl do příslušného exekutorského úřadu jmenován soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha), udělil vydražitelům příklep k nemovitým věcem uvedeným ve výroku usnesení. Současně odvolací soud rozhodl, že ve vztahu mezi vydražiteli na straně jedné a oprávněnou a povinným na straně druhé je povinný povinen vydražitelům zaplatit k ruce společné a nerozdílné na nákladech odvolacího řízení 15 609 Kč. Uvedl, že v průběhu odvolacího řízení překážka provedení exekuce, spočívající v trvajícím insolvenčním řízení povinného, odpadla a pro rozhodování odvolacího soudu je podle §154 odst. 1 ve spojení s §211 o. s. ř. rozhodující stav v době vydaní jeho rozhodnutí. Dále uzavřel, že obranou proti provádění exekuce nevhodným způsobem není odvolání proti usnesení o udělení příklepu; ke dni provedení dražby soudní exekutor evidoval úhrady ve výši 77 425 Kč, v odvolání povinný doložil úhradu ve výši 39 000 Kč, vymáhána je však pohledávka ve výši 155 058 Kč s úrokem z prodlení.
Povinný v dovolání namítá, že soudní exekutor porušil zákon, pokud provedl dražbu nemovitých věci, ačkoliv povinný podal návrh na povolení svého oddlužení, tento návrh byl sice dne 20. 10. 2014 Krajským soudem v Brně odmítnut, povinný však proti němu podal včas odvolání, takže dražba dne 22. 10. 2014 byla provedena v rozporu s §109 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Rozhodnutí odvolacího soudu tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle názoru povinného posouzení otázky, zda nedostatek podmínky exekučního řízení – překážka zahájeného a nepravomocně skončeného insolvenčního řízení – je odstranitelným nedostatkem podmínek, a zda dodatečné odpadnutí této překážky má za následek zhojení nedostatku podmínek exekučního řízení a stav, který by byl pro soud rozhodným v době vydání rozhodnutí, nebyla dosud dovolacím soudem dostatečným způsobem vyřešena. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudního exekutora zrušil.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v případě, kdy soudní exekutor přistoupil k dražbě nemovitých věcí povinného i přes krátce před konáním dražebního jednání zahájené insolvenční řízení, avšak insolvenční návrh, na základě kterého toto insolvenční řízení bylo zahájeno, byl následně, ještě před tím, než odvolací soud stačil ve věci rozhodnout, pro své vady ve smyslu ustanovení §128 insolvenčního zákona insolvenčním soudem odmítnut, je možné v exekučním řízení pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3544/2014, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2266/15).
Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že soudní exekutor dne 1. 9. 2014 vydal usnesení o nařízení dražebního roku, v němž zahájení elektronické dražby předmětných nemovitých věcí stanovil na den 22. 10. 2014. Dne 16. 10. 2014 podal povinný insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení a týž den nastaly účinky zahájení insolvenčního řízení ve smyslu §109 insolvenčního zákona. Přes tuto skutečnost – v rozporu s §109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona – soudní exekutor provedl dražbu a dne 22. 10. 2014 udělil příklep k vydraženým nemovitým věcem. Dne 20. 10. 2014 insolvenční soud odmítl insolvenční návrh povinného a dne 17. 3. 2015 vydal Vrchní soud v Olomouci usnesení, kterým potvrdil usnesení o odmítnutí insolvenčního návrhu; toto usnesení bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 17. 3. 2015 a téhož dne v souladu s §89 odst. 1 a 146 odst. 1 insolvenčního zákona zanikly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Odvolací soud v řízení o udělení příklepu o odvolání povinného rozhodl až dne 20. 5. 2015. Je tedy zřejmé, že při rozhodování odvolací soud postupoval zcela v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu; není přitom důvodu se od ní odchýlit.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi oprávněnou a povinným se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. listopadu 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu