ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.5006.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 5006/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Ivany Kudrnové v exekuční věci oprávněné TEMPERATIOR s. r. o. , se sídlem v Liberci, Kociánova č. 453/11, identifikační číslo osoby 27881369, proti povinné OLEO CHEMICAL, a. s. , se sídlem v Praze 4, Holušická č. 2221/3, identifikační číslo osoby 27167909, zastoupené JUDr. Ing. Mgr. Pavlem Sorokáčem, MBA, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská č. 68/9, pro 60 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 738/2012, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2016, č. j. 28 Co 110/2016-742, takto:
Dovolání povinné se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2016, č. j. 28 Co 110/2016-742, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. prosince 2015, č. j. 49 EXE 738/2012-706, jímž byl zamítnut návrh povinného ze dne 30. listopadu 2015 na odmítnutí návrhu společnosti RAVAK a. s., na zastavení exekuce ze dne 26. listopadu 2014 (výrok I.), zamítnut návrh povinné ze dne 30. listopadu 2015 na zamítnutí návrhu společnosti RAVAK a. s., na zastavení exekuce ze dne 26. listopadu 2014 (výrok II.) a zamítnut návrh povinné ze dne 30. listopadu 2015 na přerušení řízení o návrhu společnosti RAVAK a. s., ze dne 26. listopadu 2014, na zastavení exekuce do doby pravomocného rozhodnutí o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2015, č. j. 28 Co 402/2014-589 (výrok III.), není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Dovolatelka namítá, že podání společnosti RAVAK a. s. (se sídlem v Příbrami, Obecnická č. 285, identifikační číslo osoby 25612492), která není účastníkem tohoto řízení, ze dne 26. listopadu 2014, odvolací soud neposoudil v souladu se zásadou bezformálnosti, tj. podle jeho obsahu, což je v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2015, sp. zn. 21 Cdo 369/2015. Podle názoru dovolatelky mělo být podání vyhodnoceno jako „návrh na zastavení exekučního řízení“, a to návrh podaný osobou bez aktivní legitimace, načež mělo být řízení zastaveno. Odvolací soud však namísto toho podle názoru dovolatelky chybně vyhodnotil podání jako podnět k zahájení řízení o zastavení exekuce, jež může být zahájeno i bez návrhu.
V usnesení ze dne 9. října 2015, sp. zn. 21 Cdo 369/2015, na které dovolatelka odkazuje, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soudu se (v ustanovení §41 odst. 2 o. s. ř.) ukládá posuzovat procesní úkon účastníka bez zřetele k tomu, jak jej účastník označil nebo zda jej vůbec označil, neumožňuje se mu však, aby "domýšlel" obsah úkonu nebo z obsahu úkonu činil závěry, které z něj ve skutečnosti nevyplývají.
V nyní řešeném případě odvolací soud však v rozporu s tímto závěrem nerozhodl. Podání nazvané: „věc: Návrh na odložení exekuce (vyrozumění o důvodech pro odložení exekuce), Návrh na zastavení exekuce (vyrozumění o důvodech pro zastavení exekuce)“, v němž je i výslovně uvedeno, že uvedené důvody pro odložení a následné zastavení exekuce jsou důvody, pro něž je soudní exekutor, potažmo soud povinen exekuci odložit a následně i zastavit i bez návrhu, právě naopak odvolací soud v souladu s výše uvedeným závěrem Nejvyššího soudu (k tomu srov. též například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2015, sp. zn. 32 Cdo 2399/2013) vyhodnotil jako podnět pro odklad a zastavení nařízené exekuce bez návrhu podle ustanovení §266 odst. 2 o. s. ř. a §269 odst. 1 o. s. ř.
Nadto Nejvyšší soud podotýká, že i kdyby bylo předmětné podání posouzeno jako návrh na zastavení exekuce a řízení o tomto návrhu by bylo pro nedostatek podmínky aktivní legitimace navrhovatele zastaveno, ničeho by to nezměnilo na skutečnosti, že zjistí-li soud, existenci důvodů pro zastavení exekuce, i bez návrhu ji zastaví.
Druhá námitka dovolatelky spočívá v tom, že samotný fakt existence pohledávky společnosti RAVAK a. s., vůči povinnému nedosahuje intenzity právního zájmu na výsledku tohoto řízení, neboť podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2015, sp. zn. 30 Cdo 113/2014, o právní zájem jde zpravidla tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka, tj. práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva. Pouhý "morální" nebo jiný "neprávní zájem" na výsledku řízení nepostačuje. Rovněž podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2010, sp. zn. 25 Cdo 2829/2008, právní zájem na výsledku řízení není dán ani případným finančním (majetkovým) zájmem na výsledku řízení.
Ani prostřednictvím této otázky však nemůže být přípustnost dovolání založena, poněvadž na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá. Odvolací soud pouze uvedl: „RAVAK a. s. není účastníkem tohoto řízení, ale tvrdí-li a dokládá, že má pohledávku za povinným, pak může mít na výsledku a průběhu toho exekučního řízení zájem a nelze mu bránit, aby soud předkládal informace a důkazy o okolnostech, které mohou mít pro další průběh řízení význam…“ Otázku intenzity majetkového zájmu nebo existence právního zájmu společnosti RAVAK a. s., na výsledku řízení ve smyslu §93 odst. 1 o. s. ř. však odvolací soud vůbec neřešil.
Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 11. 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu