ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.5647.2015.1
sp. zn. 20 Cdo 5647/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné DataLife a. s. , se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, identifikační číslo osoby 27665151, zastoupené JUDr. Kateřinou Husákovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Dvořákova 3538/10, proti povinnému J. B. , pro 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Vojtěcha Jaroše, Exekutorský úřad Znojmo pod sp. zn. 133 EX 1503/14, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2015, sp. zn. 26 Co 919/2014, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Mgr. Vojtěch Jaroš usnesením ze dne 17. 10. 2014, č. j. 133 EX 1503/14-9, zamítl exekuční návrh ze dne 9. 9. 2014 podle §43a odst. 6 exekučního řádu.
Krajský soud v Brně napadeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora změnil tak, že exekuční návrh oprávněné směřující k provedení exekuce na majetek povinného podle rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. Bc. Martina Kulhánka, Ph.D. ze dne 4. 8. 2014, sp. zn. 64665/13, k vymožení pohledávky 200 000 Kč s příslušenstvím s tím, že provedením exekuce bude pověřen soudní exekutor Mgr. Vojtěch Jaroš, Exekutorský úřad Znojmo, se zamítá. Dospěl k závěru, že účastníky sjednaná rozhodčí doložka je neplatná, neboť na straně rozhodce nebyla dána pravomoc rozhodnout o právech a povinnostech účastníků jím vydaným rozhodčím nálezem, tento nález tak nelze považovat za způsobilý exekuční titul. Poukázal na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (rozhodnutí ve věcech sp. zn. 33 Cdo 2504/2014, sp. zn. 21 Cdo 4529/2014, sp. zn. 26 Cdo 5210/2014), podle níž netransparentnost určení jen některých rozhodců ad hoc způsobuje absolutní neplatnost rozhodčí smlouvy (doložky) v celém rozsahu, když přijetí názoru o částečné neplatnosti ujednání o určení rozhodců by vnášelo nejistotu do právních vztahů účastníků rozhodčího řízení.
Oprávněná v dovolání namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasí se závěrem o absolutní neplatnosti celé rozhodčí doložky; přístup soudu považuje za přepjatě formalistický, když navíc samotné ujednání o podřízení rozhodčího řízení rozhodčímu a poplatkovému řádu společnosti, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, není podstatnou náležitostí rozhodčí doložky a může být tudíž ve smyslu §41 obč. zák. od platné části doložky odděleno. Poukazuje dále na to, že případný netransparentní výběr rozhodce je závislý na potencionální a v daném případě vůbec nenastalé situaci „co kdyby účastníky určený rozhodce nemohl řízení vést a v něm poté rozhodnout“. Poukázala na rozdílnou rozhodovací praxi soudů nižších stupňů (Krajský soud v Brně ze dne 9. 12. 2014, č. j. 55 Cm 34/2014-70, rozhodl, že se rozhodčí nález ponechává v platnosti, stejně tak rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 28. 4. 2015, č. j. 7 Cmo 69/2015-90). Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se exekuce nařizuje.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. s. ř.).
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněném pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, přijal a odůvodnil závěr, že rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§39 obč. zák.) nemá k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc; rozhodčí nález pak není způsobilým exekučním titulem ve smyslu §40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro nepřípustnost podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit. Dovodil, že zákon o rozhodčím řízení nevylučuje, aby otázka nedostatku pravomoci rozhodce z důvodu, že se jeho výběr neuskutečnil podle transparentních pravidel, byla zkoumána i v exekučním řízení, a to bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítal.
Dále Nejvyšší soud opakovaně uvedl, že v exekučním řízení před pověřením soudního exekutora provedením exekuce je nezbytné vždy zkoumat, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc. Zjistí-li soud, že rozhodčí doložka nebyla uzavřena nebo že rozhodčí doložka je absolutně neplatná podle §39 obč. zák., a rozhodce přesto vydal rozhodčí nález, ačkoliv k tomu neměl pravomoc, dá soudnímu exekutorovi pokyn, aby exekuční návrh zamítl, a to bez ohledu na to, zda povinný podal návrh na zrušení rozhodčího nálezu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3670/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3965/2014).
Ohledně platnosti rozhodčí smlouvy (doložky) Nejvyšší soud ve svých dalších rozhodnutích již dříve uzavřel, že „netransparentnost určení jen některých rozhodců ad hoc způsobuje (absolutní) neplatnost rozhodčí smlouvy (doložky) v celém rozsahu, i když se smluvní strany dohodly způsobem předpokládaným v ustanovení §7 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. také na jednom nebo více rozhodcích jmenovitě, a že přijetí o názoru o částečné neplatnosti ujednání o určení rozhodců (§41 obč. zák.) by vnášelo nejistotu do právních vztahů účastníků rozhodčího řízení, neboť vykonatelnost rozhodčího nálezu (nebo usnesení) by závisela na tom, který z rozhodců ad hoc o majetkovém sporu rozhodne“ (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněné pod č. 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1112/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2504/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4529/2014).
Lze proto uzavřít, že rozhodčí doložka, podle níž měly být veškeré majetkové spory vzniklé mezi smluvními stranami v souvislosti s mandátní smlouvou rozhodovány jediným rozhodcem JUDr. Bc. Martinem Kulhánkem, Ph.D., ale v dalším se strany dohodly, že pokud rozhodce nebude schopen či ochoten řízení vést, dohodly se tímto, že řízení povede rozhodce ze Seznamu rozhodců, vedeném Sdružením rozhodců, a.s., jmenovaný dle Rozhodčího řádu, tedy právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem, je neplatná jako celek (§39 obč. zák.). Okolnost, že o sporu účastníků rozhodl v rozhodčí doložce jimi určený rozhodce, je z výše uvedených důvodů nerozhodná.
Jestliže odvolací soud předmětnou rozhodčí doložku posoudil jako neplatnou, neboť znemožňuje transparentní výběr rozhodce, a rozhodčí nález za nezpůsobilý exekuční titul, postupoval zcela v souladu s výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvodu se od ní odchýlit.
Nejvyšší soud proto postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. června 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu