ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1395.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 1395/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyně Ing. L. L. , zastoupené JUDr. Marií Jansovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Ostružnická č. 331/18, proti žalované OLPRAN spol. s r. o. , se sídlem v Olomouci, Libušina č. 526/101, IČO 155 02 198, zastoupené Mgr. Michalem Zbožínkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Sokolská č. 586/7, o 280.846,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 11 C 498/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. listopadu 2015 č.j. 16 Co 162/2015-331, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.892,55 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marie Jansové, advokátky se sídlem v Olomouci, Ostružnická č. 331/18.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.11.2015 č. j. 16 Co 162/2015-331 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (žalovaná zpochybňuje skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází, podstatou jejích námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil, a z toho vyplývajícím skutkovým závěrem, že mzda žalobkyně byla stanovena smluvně, tedy dohodou mezi účastníky, a předestírá vlastní skutkové závěry, že mzda byla stanovena jednostranným úkonem, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci), a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Namítá-li dovolatelka, že jednání žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy, dovolání žalované ani zde není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce výkonu práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů v rozporu s dobrými mravy srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2000 sp. zn. 21 Cdo 992/99, který byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura roč. 2000, pod č. 126, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.6.2015 sp. zn. 21 Cdo 2388/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.4.2014 sp. zn. 21 Cdo 2413/2013 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.8.2014 sp. zn. 21 Cdo 2305/2013, z jejichž odůvodnění vyplývá, že za výkon práva v rozporu s dobrými mravy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Dovozuje-li žalovaná, že žalobkyně svým jednáním měla dodatek k pracovní smlouvě „do složky nezaložit či jej z této složky neoprávněně vyjmout“, vychází z jiných skutkových okolností, než jaké byly soudy zjištěny. Tímto postupem žalovaná nezpochybňuje právní posouzení věci; ve skutečnosti tím napadá skutková zjištění soudů a uplatňuje tak proti rozsudku odvolacího soudu jiný dovolací důvod, než jaký je uveden v ustanovení §241a odst.1 o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 11. května 2016
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu