ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1513.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 1513/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce Českomoravské záruční a rozvojové banky, a. s. se sídlem v Praze 1, Jeruzalémská č. 964/4, IČO 44848943, zastoupeného Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem v Praze 4 - Podolí, Kaplická č. 1037/12, proti žalované H. B., zastoupené Mgr. Pavlem Hynkem, advokátem se sídlem v Berouně, Lidická č. 394/49, o neúčinnost dohody o vypořádání dědictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 C 460/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2013 č. j. 28 Co 228/2013-162, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2013 č. j. 28 Co 228/2013-162 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je (v závěru, že odporovanou dohodou o vypořádání dědictví nedošlo ke zkrácení vymahatelné pohledávky žalobce, neboť dlužník R. B. vlastnil v době uzavření dědické dohody jiný majetek postačující k uspokojení pohledávky žalobce) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2975/2011, který byl uveřejněn pod č. 25 v časopise Soudní judikatura, roč. 2013, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013 sp. zn. 21 Cdo 2905/2012) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Nedošlo-li odporovanou dohodou o vypořádání dědictví ke zkrácení vymahatelné pohledávky žalobce, nemůže být odpůrčí žaloba již jen z tohoto důvodu opodstatněná, a nemá proto význam zabývat se otázkou, zda žalovaná jako osoba dlužníkovi blízká vynaložila náležitou pečlivost k rozpoznání dlužníkova úmyslu zkrátit věřitele.
V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (nesouhlasí-li se skutkovým závěrem odvolacího soudu o ceně nemovitosti dlužníka v době uzavření dědické dohody a způsobem, jakým k němu odvolací soud dospěl), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2016
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu