ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1526.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 1526/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v právní věci žalobce B.R.G., spol. s r. o. se sídlem v Kolíně V, K Raškovci č. 851, IČO 60110872, zastoupeného JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem se sídlem v Kolíně III, Politických vězňů č. 98, proti žalovanému Bc. O. P. , zastoupenému JUDr. Libuší Svobodovou, advokátkou se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, Nad Štolou č. 1302/18, o neúčinnost darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 11 C 79/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. října 2015 č. j. 23 Co 223/2011-763 opravenému usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. prosince 2015 č. j. 23 Co 223/2011-774, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Libuše Svobodové, advokátky se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Nad Štolou č. 1302/18.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2015 č. j. 23 Co 223/2011-763 opravenému usnesením ze dne 7. 12. 2015 č. j. 23 Co 223/2011-774 podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání [§241a odst. 2 o. s. ř.; srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013 sen. zn. 29 NSČR 55/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, z jejichž odůvodnění vyplývá, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje, a že má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení (nikoli řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit], a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Dovolání žalobce ostatně ani nemůže být podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2975/2011, který byl uveřejněn pod č. 25 v časopise Soudní judikatura, roč. 2013, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2013 sp. zn. 21 Cdo 2905/2012 vydaného přímo v této věci a v nich uvedený právní názor, že ke zkrácení uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele nemůže dojít, zmenší-li se sice majetek dlužníka, avšak vlastní-li dlužník v době účinnosti odporovaného právního úkonu navzdory tomuto právnímu úkonu a dalším svým dluhům takový majetek, který sám o sobě postačuje k tomu, aby se z něho věřitel uspokojil (nemůže být přitom pochyb o tom, že majetkem je též spoluvlastnický podíl na nemovitosti)] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. června 2016
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu