ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.1656.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 1656/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce M. S., zastoupeného JUDr. Lubomírem Rotreklem, advokátem se sídlem ve Vyškově, Kašíkova č. 230/14, proti žalovanému European Data Project s. r. o. se sídlem v Komořanech č. 146, IČO 61063517, o neplatnost dohody o rozvázání pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 304/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. června 2015 č. j. 49 Co 423/2014-154, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2015 č. j. 49 Co 423/2014-154 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Z ustálené judikatury dovolacího soudu vyplývá, že podstatné náležitosti dohody o rozvázání pracovního poměru tvoří ujednání mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem o tom, že jejich pracovní poměr zaniká (rozvazuje se) a kterým dnem končí (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2014 sp. zn. 21 Cdo 3165/2013, který byl uveřejněn pod č. 6 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2015, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2015 sp. zn. 21 Cdo 2491/2014 nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2011 sp. zn. 21 Cdo 1779/2010). Protože uvedení data uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru mezi její podstatné náležitosti – jak vyplývá z výše uvedeného – nepatří, nezakládá absence tohoto data důvod neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru.
Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu rovněž plyne, že vada v označení osoby, která je účastníkem smlouvy, nezpůsobuje sama o sobě neplatnost této smlouvy, lze-li z celého obsahu právního úkonu jeho výkladem [§35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“)], popřípadě objasněním skutkových okolností, za nichž byl právní úkon učiněn, zjistit, kdo byl účastníkem smlouvy (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 1997 sp. zn. 2 Cdon 386/96, uveřejněný pod č. 46 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. 29 Odo 1156/2005, uveřejněný pod č. 45 v časopise Soudní judikatura, roč. 2008, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 25 Cdo 101/2000). Tyto právní závěry lze – s ohledem na subsidiární použitelnost občanského zákoníku v pracovněprávních vztazích – vztáhnout i na vady v označení účastníků dohody o rozvázání pracovního poměru.
Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že nesprávně aplikoval ustanovení §20 odst. 1 a 2 obč. zák. a §30 odst. 1 a 2 a §37 odst. 2 stanov právního předchůdce žalovaného, neboť dohoda o rozvázání pracovního poměru byla za zaměstnavatele podepsána členem dozorčí rady, tedy osobou k tomu neoprávněnou, pak přehlíží, že podle ustanovení §20 odst. 1 obč. zák. právní úkony právnické osoby ve všech věcech činí ti, kteří k tomu jsou oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem (statutární orgány), že podle ustanovení §20 odst. 2 věty první obč. zák. za právnickou osobu mohou činit právní úkony i jiní její pracovníci nebo členové, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech právnické osoby nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé, že zákon nevylučuje, aby takovou osobou byl člen dozorčí rady zaměstnavatele, a že – jak správně dovodil odvolací soud – ustanovení §37 odst. 2 stanov právního předchůdce žalovaného (podle něhož člen dozorčí rady nesmí být zároveň členem představenstva společnosti nebo jinou osobou, oprávněnou podle zápisu v obchodním rejstříku jednat jménem společnosti) na projednávanou věc nedopadá.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. června 2016
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu