ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.3837.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 3837/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Karla Svobody, Ph.D. v právní věci zástavního věřitele L. F. , zastoupeného Mgr. Kateřinou Sigmundovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Jiráskova č. 614/11, proti zástavnímu dlužníku Ing. M. V. , zastoupenému Mgr. Václavem Láskou, advokátem se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Štefánikova č. 1/65, o nařízení soudního prodeje zástavy, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 0 Nc 1526/2012, o dovolání zástavního dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. března 2015 č.j. 20 Co 49/2015-179, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 10. listopadu 2014 č.j. 0 Nc 1526/2012-138 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Praha-západ k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Zástavní věřitel se žalobou podanou u Okresního soudu Praha - západ dne 26.7.2012 domáhal, aby k uspokojení jeho pohledávky ve výši 1.570.000,- Kč s úrokem ve výši 7,75% ročně od 1.1.2011 do zaplacení byl nařízen soudní prodej zástavy, a to "domu postaveného v části obce H. na pozemku p.č. st. 649 - zastavěná plocha a nádvoří, dále pozemku p.č. st. 649 - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 78 m 2 , pozemku p.č. 378/13 - zahrada o výměře 205 m 2 a pozemku p.č. 378/19 - zahrada o výměře 30 m 2 , to vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha - západ na LV č. 1679 pro obec H., k.ú. L.". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že poskytl zástavnímu dlužníku půjčky v celkové výši 1.570.000,- Kč a že k zajištění této pohledávky a jejího příslušenství bylo na základě zástavní smlouvy ze dne 15.5.2004 zřízeno zástavní právo k předmětným nemovitostem. Přestože se zástavní dlužník zavázal vrátit půjčky nejpozději do dne 31.12.2010, dosud tak neučinil, a zástavní věřitel se proto domáhá uspokojení ze zástavy.
Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 10.11.2014 č.j. 0 Nc 1526/2012-138 žalobu zamítl a rozhodl, že zástavní věřitel je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice "na účet Okresního soudu Praha - západ" 20.600,-Kč a zástavnímu dlužníku k rukám advokáta Mgr. Václava Lásky 8.712,- Kč. Zjistil ze znaleckého posudku MUDr. Marcely Němcové, CSc. z oboru psychiatrie, že u zástavního dlužníka byla "po psychiatrické stránce" zjištěna "disociativní porucha s projevy v oblasti motorické, senzorické a mnestické u premorbidně nezralé emočně labilní osobnosti" a že "ke dni 4.8.2005 nebyl schopen rozpoznat a pochopit své chování a nebyl schopen právního úkonu podpisu zástavní smlouvy", a ze znaleckého posudku PhDr. Zdeňky Chovancové z oboru psychologie, že zástavní dlužník má "disociační amnesii na akt podpisu" zástavní smlouvy "i vkladu do katastru", a uzavřel, že zástavní smlouva ze dne 15.5.2004, podle níž bylo ke dni 4.8.2005 vloženo zástavní právo do katastru nemovitostí, je podle ustanovení §38 odst.2 občanského zákoníku neplatná, a že proto zástavní právo k předmětným nemovitostem "platně nevzniklo".
K odvolání zástavního věřitele Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25.3.2015 č.j. 20 Co 49/2015-179 změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že zástavní dlužník je povinen zaplatit zástavnímu věřiteli k rukám advokátky Mgr. Kateřiny Sigmundové na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 23.322,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 11.812,- Kč, vše "s tím, že náhradu nákladů řízení lze uspokojit jen z výtěžku prodeje zástavy", a že "státu (České republice - Okresnímu soudu Praha - západ)" se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odvolací soud s odkazem na konstantní judikaturu soudů dovodil, že v řízení o soudním prodeji zástavy se soud zabývá pouze tím, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem, a že přihlíží k neplatnosti právních úkonů (smluv) jen v případě, že důvod neplatnosti zcela zřejmě (evidentně) vyšel z obsahu smlouvy nebo jinak v řízení najevo, přičemž to, že důvod neplatnosti zástavní smlouvy vyšel z jejího obsahu nebo jinak za řízení najevo, znamená, že je z obsahu spisu zřejmý, evidentní, nevzbuzující pochybnosti, že jej nelze věrohodně zpochybnit tvrzeními účastníků a že nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se platnosti smlouvy, neboť povaha řízení o soudním prodeji zástavy, určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení §200z odst. 1 občanského soudního řádu, neumožňuje soudu provést dokazování ke sporným tvrzením. Protože z předložených listin (včetně lékařských zpráv o zdravotním stavu zástavního dlužníka) nevyplývá důvod neplatnosti zástavní smlouvy ani závěr o nedoložení splatné pohledávky uznáním dluhu a dohodou o jeho splacení, zástavní dlužník může podle odvolacího soudu svoji "obranu" účinně uplatnit až v dalším stadiu soudního prodeje zástavy (výkonu rozhodnutí) návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí prodejem zástavy. I kdyby závěr znaleckých posudků o "nezpůsobilosti zástavního dlužníka k právním úkonům ke dni 4.8.2005" mohl být bez výhrad akceptován, neplatnost zástavní smlouvy by podle odvolacího soudu tím stejně nebyla prokázána, když "posuzování platnosti musí směřovat k datu jejího uzavření, nikoli k datu uznání pravosti podpisů na smlouvě, které je relevantní pro vklad práva do katastru nemovitostí, nikoli pro platnost smlouvy".
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal zástavní dlužník dovolání. Namítá v první řadě, že zástavní věřitel v průběhu řízení nedoložil zajištěnou pohledávku a předání předmětu smlouvy o půjčce, a že soud proto nemohl rozhodnout o prodeji zástavy. Navíc, již na počátku řízení vyšlo najevo, že zástavní dlužník nebyl způsobilý k uzavření zástavní smlouvy a že jeho nezpůsobilost k právním úkonům zapříčinila absolutní neplatnost této zástavní smlouvy podle ustanovení §38 odst. 2 občanského zákoníku, aniž by bylo významné, ke kterému datu byla posuzována způsobilost k právním úkonům, když především z lékařských zpráv a znaleckých posudků vyplývá, že duševní porucha zástavního dlužníka je dlouhodobého charakteru (příznaků si začal všímat již v roce 2001) a je tedy zcela nepochybné, že v roce 2004, stejně jako v roce 2005, nebyl způsobilý učinit dané právní úkony, tj. uzavřít smlouvu a uznat dluh. Ohledně náhrady nákladů řízení zástavní dlužník namítá, že o nich nemůže být rozhodováno, když v nalézacím řízení mu není dána možnost navrhovat důkazy a prokázat neoprávněnost požadavku na prodej zástavy. Zástavní dlužník navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Zástavní věřitel navrhl, aby dovolací soud dovolání zástavního dlužníka zamítl. Namítá, že zajištěnou pohledávku doložil samotnou zástavní smlouvou, ve které zástavní dlužník uznal svůj dluh co do důvodu a výše, a že již z toho důvodu se má za to, že dluh v době uznání trval a dlužník by musel prokazovat, že dluh nevznikl nebo že už zanikl, jakož i to, že nezpůsobilost zástavního dlužníka k právním úkonům k rozhodnému datu nebyla prokázána. Zástavní věřitel přisvědčil názoru odvolacího soudu také v otázce nákladů řízení, které lze uspokojit jen z výtěžku prodeje zástavy.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2013 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
V projednávané věci vyšlo za řízení před soudy (mimo jiné) najevo, že zástavní dlužník byl v roce 2005 léčen pro "neurastenický a pseudoneurastenický syndrom při anomálii mozku a při sublinické hypothyreoze", o němž MUDr. Petr Petráček ve své lékařské zprávě ze dne 11.5.2012 uvedl, že má "zásadní vliv na rozhodování člověka v tom smyslu, že nedokáže soustředit pozornost (nedokáže se koncentrovat) na delší dobu než je 1 minuta a může díky stavu úzkosti učinit rozhodnutí, jehož důsledky není schopen rozpoznat a pochopit", a že podle znaleckého posudku MUDr. Marcely Němcové, CSc. z oboru psychiatrie byla u zástavního dlužníka zjištěna "disociativní porucha s projevy v oblasti motorické, senzorické a mnestické u premorbidně nezralé emočně labilní osobnosti", v důsledku které ke dni 4.8.2005 (datu legalizace jeho podpisu na zástavní smlouvě ze dne 15.5.2004) "nebyl schopen rozpoznat a pochopit své chování a nebyl schopen právního úkonu podpisu zástavní smlouvy". Za této situace bylo pro rozhodnutí v projednávané věci významné vyřešení právní otázky, jaký má v řízení o žalobě na nařízení soudního prodeje zástavy význam zjištění, že zástavní dlužník onemocněl duševní poruchou. Vzhledem k tomu, že tato otázka dosud nebyla v rozhodovací činností dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání zástavního dlužníka proti usnesení odvolacího soudu je podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání je zčásti opodstatněné.
Judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že soud v řízení o soudním prodeji zástavy jako první fázi prodeje zástavy soudem zkoumá pouze to, zda zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě, jejíž prodej navrhuje, a kdo je zástavním dlužníkem, a že tyto rozhodné skutečnosti nemusí být v řízení o soudním prodeji zástavy prokázány (postaveny najisto); pro nařízení prodeje zástavy postačuje, budou-li listinami osvědčeny, tedy jeví-li se z předložených listin alespoň jako pravděpodobné (srov. například právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2007 sp. zn. 21 Cdo 3161/2006, které bylo uveřejněno pod č. 58 ve Sbírce soudních rozhodnutí s stanovisek, roč. 2008, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.5.2011 sp. zn. 21 Cdo 3973/2009 nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2012 sp. zn. 21 Cdo 4377/2009). Soud v řízení o soudním prodeji zástavy při zkoumání, zda bylo ve smyslu ustanovení §200z odst. 1 o.s.ř. doloženo zástavní právo k zástavě, přihlíží též k důvodu neplatnosti smluv, avšak - jak vyplývá z povahy řízení o soudním prodeji zástavy jakožto první fáze soudního prodeje zástavy - jen tehdy, vyšel-li z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.11.2010 sp. zn. 21 Cdo 3754/2009, které bylo uveřejněno pod č. 113 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011); uvedené samozřejmě platí rovněž o neplatnosti zástavní smlouvy. To, že důvod neplatnosti smlouvy vyšel z jejího obsahu nebo jinak za řízení najevo, znamená, že je z obsahu spisu zřejmý, evidentní, nevzbuzující pochybnosti, že jej nelze věrohodně zpochybnit tvrzeními účastníků a že nevyžaduje potřebu provádění dokazování ke sporným tvrzením účastníků týkajícím se platnosti smlouvy, neboť povaha řízení o soudním prodeji zástavy, určená okruhem v řízení posuzovaných okolností uvedených v ustanovení §200z odst. 1 o.s.ř., neumožňuje soudu provést dokazování k takovým sporným tvrzením (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.10.2014 sp. zn. 21 Cdo 3466/2013 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.12.2011 sp. zn. 21 Cdo 2786/2011).
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud postupoval v souladu se zákonem, jestliže dovodil, že k výsledkům dokazování provedeného před soudem prvního stupně (včetně zjištění vyplývajících ze znaleckých posudků MUDr. Marcely Němcové, CSc. a PhDr. Zdeňky Chovancové) nelze při posuzování otázky platnosti zástavní smlouvy ze dne 15.5.2004 přihlížet již v řízení o nařízení soudního prodeje zástavy jako první fáze prodeje zástavy soudem. Odvolacímu soudu je však třeba vytknout, že výsledky tohoto dokazování nevyužil k posouzení otázky, zda je zástavní dlužník vzhledem ke svému zdravotnímu stavu způsobilý samostatně jednat před soudem, včetně toho, že platně udělil plnou moc svému zástupci.
Účastník řízení má procesní způsobilost v takovém rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (srov. §20 odst.1 o.s.ř.). I když účastník nebyl zbaven způsobilosti k právním úkonům a ani nebyl v této způsobilosti omezen a i když tedy má - z pohledu ustanovení §20 odst.1 o.s.ř. - procesní způsobilost, soud - neučiní-li jiné vhodné opatření (v úvahu přichází například přerušení řízení) - ustanoví účastníku řízení podle ustanovení §29 odst.3 o.s.ř. opatrovníka, vyjde-li za řízení najevo, že účastník trpí duševní poruchou, pro kterou není schopen za řízení činit procesní úkony (a jsou-li tedy u něj naplněny předpoklady pro alespoň omezení ve způsobilosti k právním úkonům), a kterou trpěl již v době, kdy udělil plnou moc svému zástupci (a udělení plné moci je proto neplatné). Soud je povinen si zjednat kdykoliv za řízení vždy (z úřední povinnosti) spolehlivý podklad pro posouzení, zda účastník má procesní způsobilost, popřípadě nevyžaduje-li jeho zdravotní stav (onemocnění duševní poruchou) ustanovení opatrovníka podle ustanovení §29 odst.3 o.s.ř. nebo přijetí jiného opatření.
V projednávané věci ze znaleckého posudku MUDr. Marcely Němcové, CSc. z oboru psychiatrie vyplývá, že zástavní dlužník onemocněl disociativní poruchou. I když se znalkyně vyjadřovala zejména ke zdravotnímu stavu zástavního dlužníka v roce 2005, vyplývá zejména z psychopatologického rozboru uvedeného ve znaleckém posudku, že též v současné době - i když se nyní "na psychiatrii neléčí a žádné léky neužívá" - může jeho zdravotní stav způsobovat, že není (a v průběhu řízení, které bylo zahájeno již v roce 2012, nebyl) způsobilý řádně činit procesní úkony. Soud prvního stupně se však otázkou, zda je třeba zástavnímu dlužníku (v zájmu ochrany jeho práv) ustanovit opatrovníka podle ustanovení §29 odst.3 o.s.ř., popřípadě přijmout jiné opatření, nezabýval a nápravu nezjednal ani odvolací soud.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud České republiky proto napadené rozhodnutí - aniž by bylo možné se věcí dále zabývat - zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky též toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu Praha - západ) k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. dubna 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu