ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.4859.2014.1
sp. zn. 21 Cdo 4859/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyně Ing. L. Z. , zastoupené JUDr. Radko Polednou, advokátem se sídlem v Sokolově, K. H. Borovského č. 63, proti žalované Střední škole živnostenské Sokolov, příspěvkové organizaci se sídlem v Sokolově, Žákovská č. 716/1, IČO 780 59 151, zastoupené JUDr. Karlem Souralem, bytem v Bukovanech č. 56, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o náhradu mzdy, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 22 C 139/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. července 2014 č. j. 12 Co 231/2014-297, takto:
I. Dovolání žalobkyně se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 31.5.2012 žalovaná sdělila žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce z důvodu nadbytečnosti, neboť „z přijímacího řízení pro školní rok 2012/2013 vyplynul pokles žáků oproti stávajícímu školnímu roku“ a žalovaná z uvedeného důvodu pracovní místo žalobkyně ruší.
Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Sokolově dne 26.9.2012 domáhala, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru je neplatná, a aby jí žalovaná zaplatila náhradu mzdy za dobu od 1.8.2012 do 30.9.2012 v částce 54.900,- Kč. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že, ačkoli důvodem výpovědi žalobkyně z pracovního poměru byla nadbytečnost, několik nových učitelů bylo pro školní rok 2012/2013 přijato. Tito učitelé vyučují předměty, které doposud vyučovala žalobkyně a pro jejich výuku „splňovala veškeré teoretické, odborné i pedagogické požadavky a předpoklady“. Je tedy zřejmé, že důvod výpovědi pro nadbytečnost dle ustanovení §52 písm. c) zák. práce nebyl dán.
Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 4.6.2013 č.j. 22 C 139/2012-59 žalobu zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově soudní poplatek ve výši 10,- Kč a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že žalovaná rozhodla o snížení stavu zaměstnanců z důvodu snížení finančních prostředků na platy zaměstnanců. Výběr konkrétních nadbytečných zaměstnanců je zcela na zaměstnavateli a soudu nepřísluší pravomoc toto rozhodnutí zaměstnavatele přezkoumávat. Z dokazování vyplynulo, že tvrzený důvod výpovědi pro nadbytečnost byl u žalobkyně v době výpovědi dán. Protože žalobkyně neprokázala, že výpověď jí byla dána z jiného důvodu, nebylo tedy možné žalobě vyhovět.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 28.8.2013 č.j. 12 Co 387/2013-97 odmítl odvolání žalobkyně proti výroku o povinnosti žalobkyně doplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově soudní poplatek ve výši 10,- Kč, a v dalším rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud přisvědčil žalobkyni, že ohledně přijetí nových pedagogických zaměstnanců poté, co žalobkyni byla dána výpověď, nebylo dokazování provedené před soudem prvního stupně úplné. V projednávané věci je podstatné, zda existuje příčinná souvislost mezi organizační změnou přijatou žalovanou a snížením počtu zaměstnanců, v důsledku čehož se měla stát žalobkyně nadbytečnou. Rozhodující v tomto směru je, jaký měl být stav pedagogických pracovníků ke dni 1.9.2012. Jestliže snížení počtu zaměstnanců mělo nastat jinak než rozvázáním pracovního poměru se žalobkyní výpovědí pro nadbytečnost, pak tu není příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a organizačními změnami. Podle názoru odvolacího soudu za situace, kdy žalovaná přijala po podání výpovědi dva zaměstnance, z toho jednoho na výuku matematiky, ač žalobkyně prokázala, že má státní zkoušku z matematiky a je schopna tento předmět vyučovat, je třeba provést podrobnější dokazování, a to tak, že soud prvního stupně v dalším řízení zjistí, jaké předměty jednotliví pedagogové (včetně žalobkyně) vyučovali, jaké pracovní poměry měli jednotliví pedagogové s žalovanou uzavřeny, komu končil pracovní poměr ke dni 31.8.2012, s kým byla dále smlouva prodloužena, kdo odešel do důchodu či na mateřskou dovolenou, kdo byl nově přijat a kdo vyučuje předměty, které vyučovala či mohla vyučovat žalobkyně.
Okresní soud v Sokolově poté rozsudkem ze dne 14.4.2014 č.j. 22 C 139/2012-275 žalobu zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Sokolově na náhradě nákladů řízení částku 1.185,60 Kč a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po doplnění dokazování soud prvního stupně dospěl k závěru, že byla dána příčinná souvislost mezi provedenou organizační změnou, která vedla ke snížení počtu zaměstnanců žalované, a výpovědí žalobkyně pro nadbytečnost. Ke dni 1.9.2012 došlo u žalované ke snížení počtu pedagogických zaměstnanců a nebylo zjištěno, že by předpokládaný pokles počtu zaměstnanců bylo možné uskutečnit jiným způsobem (např. odchodem zaměstnance vyučujícího stejné předměty jako žalobkyně do důchodu či na mateřskou dovolenou, nebo ukončením pracovního poměru sjednaného na dobu určitou). Rovněž bylo zjištěno, že ve školním roce 2012/2013 v předmětech fyzika, chemie, ekologie „potřeba vyučujícího na tyto předměty reálně poklesla“. Podle názoru soudu prvního stupně žalobkyně neprokázala, že je způsobilá vyučovat matematiku.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 9.7.2014 č.j. 12 Co 231/2014-297 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ze zápisu z porady zástupců s ředitelkou školy ze dne 30.5.2012 vyplynulo, že ve školním roce 2012/2013 bude ve škole o 6 tříd, tj. o 130 žáků, méně, s čímž souvisela i nutnost ukončit pracovní poměr s některými vyučujícími. Soud prvního stupně prověřil pracovní smlouvy všech učitelů školy, a jestliže dovodil, že výpověď daná žalobkyni je v příčinné souvislosti se snížením počtu pracovníků, je jeho závěr správný. Namítala-li žalobkyně, že byli přijati učitelé, kteří vyučovali předměty, které buď vyučovala, nebo mohla vyučovat, odvolací soud uvedl, že v případě Mgr. K. N. se jedná o učitelku, která vyučovala český jazyk a literaturu a jazyk německý, a tyto předměty žalobkyně nevyučovala a ani netvrdila, že by je mohla vyučovat. Důchodce R. B. vyučoval dřevozpracující obory, které žalobkyně nikdy nevyučovala. Učitel M. H. vyučoval odborné předměty, včetně práce na počítačích v rozsahu, který postačoval k pokrytí potřeby žalované. Mgr. Y. Š. vyučovala ve školním roce 2012/2013 výhradně matematiku, přičemž odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala, že má státní zkoušku z matematiky. Bc. J. L. byla přijata na místo B. Š., která ukončila pracovní poměr u žalované, která vyučovala angličtinu, přičemž žalobkyně tento předmět vyučovat nemůže.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že není dána příčinná souvislost mezi její nadbytečností a snížením počtu žáků, neboť žalovaná přijala pro školní rok 2012/2013 na dobu neurčitou další učitele a některým učitelům pracovní poměr prodloužila. Soudy obou stupňů se tak podle názoru dovolatelky odchýlily při svém rozhodování od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, neboť skutečnost, že zaměstnavatel přijme jiného zaměstnance na místo uvolněné odchodem zaměstnance, kterému byly dána výpověď pro nadbytečnost, je zpravidla důkazem o neopodstatněnosti použitého výpovědního důvodu. Podle názoru dovolatelky dostatečně přesvědčivě doložila, že splňuje kvalifikaci pro výuku předmětů, které vyučovala nově přijatá zaměstnankyně, Mgr. Y. Š., která „učila ve školním roce 2012/2013 výhradně matematiku“, a nebyl tedy důvod dát žalobkyni výpověď pro nadbytečnost. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení ve věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu - jak vyplývá z ustanovení §241a odst. 1 a §242 odst. 3 věty první o. s. ř. - nepodléhá), že pracovní smlouvou ze dne 31.8.2007 byl účastníky sjednán druh práce „učitel všeobecně vzdělávacích předmětů střední a vyšší školy“ s úvazkem 0,852 a dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 31.8.2007 druh práce „učitel odborných předmětů střední a vyšší školy“ s úvazkem 0,286. Dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 29.1.2008 byl sjednaný obsah pracovní smlouvy změněn jen tak, že „zaměstnanec bude zaměstnán na pracovní úvazek 1,0“. Žalobkyni byla přidělována práce v předmětech ekologie, fyzika, chemie a občanská nauka. „Zápis z porady zástupců s ředitelkou školy“ ze dne 30.5.2012 uvádí, že „celkem bude v příštím školním roce v celé škole o 6 tříd méně a z toho vyplývají organizační změny – výpovědi pro nadbytečnost u pedagogických i nepedagogických pracovníků“. Dne 31.5.2012 žalovaná dala žalobkyni výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce, neboť „z přijímacího řízení pro školní rok 2012/2013 vyplynul pokles žáků oproti stávajícímu školnímu roku“, což „ukazuje, že Vaše pracovní místo je nadbytečné“. Ke dni 30.6.2012 skončil pracovní poměr tří učitelů uplynutím sjednané doby, jeden odešel na vlastní žádost a ke dni 31.7.2012 byl ukončen pro nadbytečnost pracovní poměr čtyř učitelů. Na základě pracovní smlouvy ze dne 1.8.2012 byla přijata do pracovního poměru jako učitel všeobecně vzdělávacích předmětů Mgr. Y. Š., která potom ve školním roce 2012/1013 vyučovala matematice. Žalobkyně sdělila dne 17.6.2012 žalované, že výpověď považuje za neplatnou a trvá na dalším přidělování práce podle pracovní smlouvy.
Za tohoto skutkového stavu závisí napadený rozsudek odvolacího soudu mimo jiné na vyřešení otázky hmotného práva, za jakých podmínek je dána příčinná souvislost mezi rozhodnutím zaměstnavatele o organizační změně a nadbytečností zaměstnance ve smyslu ustanovení §52 písm. c) zák. práce. Vzhledem k tomu, že tato právní otázka dosud nebyla ve všech souvislostech vyřešena, je dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době – vzhledem k tomu, že žalobkyně se domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 31.5.2012 – posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 585/2006 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 296/2007 Sb. a č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb., a zákonů č. 121/2008 Sb., č. 126/2008 Sb., č. 294/2008 Sb., č. 305/2008 Sb., č. 306/2008 Sb., č. 382/2008 Sb., č. 286/2009 Sb., č. 320/2009 Sb., č. 326/2009 Sb., č. 347/2010 Sb., č. 427/2010 Sb., č. 73/2011 Sb., č. 180/2011 Sb., č. 185/2011 Sb., č. 466/2011 Sb., č. 341/2011 Sb., č. 364/2011 Sb., č. 365/2011 Sb., č. 367/2011 Sb., č. 375/2011 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 30.6.2012 dále jen „zák. práce“).
Podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.
K předpokladům pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce patří podle ustálené judikatury soudů to, že o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách přijal zaměstnavatel (nebo příslušný orgán) rozhodnutí, že se podle tohoto rozhodnutí konkrétní zaměstnanec stal pro zaměstnavatele nadbytečným a že tu je příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami, tj. že se zaměstnanec stal právě a jen v důsledku takového rozhodnutí (jeho provedením u zaměstnavatele) nadbytečným. Pro výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce je současně charakteristické, že zaměstnavatel i nadále může (objektivně vzato) zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy (v důsledku rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách zaměstnavatel neztrácí možnost přidělovat zaměstnanci práci, kterou pro něj dosud podle pracovní smlouvy konal), avšak jeho práce není (vůbec nebo v původním rozsahu) pro zaměstnavatele v dalším období potřebná, neboť se stal nadbytečným vzhledem k rozhodnutí o změně úkolů organizace, technického vybavení, o snížení stavu pracovníků za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. Zákon uvedeným způsobem zaměstnavateli umožňuje, aby reguloval počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1968 sp. zn. 6 Cz 215/67, uveřejněný pod č. 57 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1968, rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 7. 1968 sp. zn. 6 Cz 49/68, uveřejněný pod č. 94 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1968, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2002 sp. zn. 21 Cdo 1369/2001).
Ustálená judikatura soudů též dovodila, že přijetí jiného zaměstnance na místo uvolněné odchodem zaměstnance, jemuž byla dána výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost (případně obsazení tohoto místa zaměstnavatelem některým ze stávajících zaměstnanců), je zpravidla „důkazem o neopodstatněnosti použitého výpovědního důvodu“; v takovém případě totiž nelze hovořit o tom, že by se zaměstnanec, resp. druh práce, který na základě pracovní smlouvy vykonává, stal v důsledku přijatého rozhodnutí o organizační změně nadbytečným a že by tedy opravdovým důvodem rozvázání pracovního poměru byly okolnosti uvedené v ustanovení §52 písm. c) zák. práce. Jestliže se totiž z hlediska potřebného profesního složení zaměstnanců nestává nadbytečným druh práce sjednaný pracovní smlouvou propouštěného zaměstnance (jeho pracovní činnost), nemůže být jiná okolnost spočívající kupř. pouze v jeho osobě podkladem pro skončení pracovního poměru výpovědí podle ustanovení §52 písm. c) zák. práce (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1968 sp. zn. 6 Cz 215/67, uveřejněný pod č. 57 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1968, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2002 sp. zn. 21 Cdo 1770/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2005 sp. zn. 21 Cdo 2735/2004 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2009 sp. zn. 21 Cdo 440/2008).
V projednávané věci organizační změna, kterou žalovaná odůvodnila výpověď danou žalobkyni dopisem ze dne 31.5.2012, spočívala ve zrušení pracovního místa učitelky všeobecně vzdělávacích a odborných předmětů střední školy, které žalobkyně zastávala. Žalobkyně v dovolání v podstatě dovozuje, že příčinná souvislost mezi rozhodnutím o organizační změně a její nadbytečností nemůže být dána již z toho důvodu, že se zaměstnanci, kteří byli nově přijati do pracovního poměru, byl dohodnut jako druh práce „učitel všeobecně vzdělávacích předmětů“, tedy stejný druh práce, který měla ona sama sjednán v pracovní smlouvě se žalovanou. Tento názor nelze sdílet bez dalšího.
Pracovní poměr se převážně zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem (§33 odst. 1 zák. práce), jejíž esenciální součástí je druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat [§34 odst. 1 písm. a) zák. práce]. Od vzniku pracovního poměru je - kromě jiného – zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy a zaměstnanec je povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době [§38 odst. 1 písm. a) a b) zák. práce]. Dohodnutí druhu práce je převážně věcí smluvní volnosti účastníků pracovního poměru, nicméně tato obecná východiska jsou usměrňována v případech, kdy zákon stanoví předpoklady pro výkon sjednané práce. Nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady pro výkon druhu práce sjednaného pracovní smlouvou, může to být kupříkladu důvodem k výpovědi podle ustanovení §52 písm. f) zák. práce, protože zaměstnanec sice může být ochoten konat práci podle pracovní smlouvy, avšak objektivně, vzhledem k podmínkám stanoveným právním předpisem, sjednaný druh práce vykonávat nemůže (není schopen vykonávat).
Předpisem upravujícím předpoklady pro výkon činnosti pedagogických pracovníků, vztahujícím se na pedagogické pracovníky škol a školských zařízení, které jsou zapsány do rejstříku škol a školských zařízení, a na pedagogické pracovníky v zařízeních sociálních služeb, je zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů (srov. §1 tohoto zákona – dále též jen „zákon“). Ustanovení §9 odst. 1 zákona stanoví, že učitel všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu za podmínek dále uvedených.
Uvedené vztaženo na posuzovaný případ znamená, že pro závěr, zda přijetí Mgr. Y. Š., která potom ve školním roce 2012/1013 vyučovala matematice, může být „důkazem o neopodstatněnosti použitého výpovědního důvodu“ ve výpovědi ze dne 31.5.2012 pro nadbytečnost, není významné, zda jedním z předmětů uvedených v „Dodatku k diplomu“ ze dne 7.6.2007 a v „Dodatku k diplomu“ ze dne 11.6.2010, z nichž žalobkyně v průběhu studia na Vysoké škole báňské v Ostravě skládala zkoušky, byla „bakalářská matematika“ popřípadě „vybrané kapitoly z matematiky“, protože podle této úvahy, by dovolatelka „mohla vyučovat“ na střední škole jakýkoli z několika desítek dílčích předmětů, z nichž podle „Dodatků k diplomu“ postupně v každém semestru absolvovala zkoušku.
Stejně tak není významné, zda žalobkyně prokázala, zda má státní zkoušku z matematiky (podle uvedených „Dodatků k diplomu“ byly předmětem státní závěrečné zkoušky dne 7.6.2007 „Technologie lomového dobývání neuhelných surovin“, „Povrchové dobývací stroje a zařízení“ a „Trhací práce v lomech“ a dne 1.6.2010 „Chemické metody zpracování nerostných surovin a odpadů“, „Recyklace odpadů“ a „Zpracování kalů“), protože ze zákona č. 563/2004 Sb. nevyplývá že předpokladem pro výkon práce učitele všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy je složení státní zkoušky z příslušného oboru. Zde je třeba přisvědčit dovolání potud, že v daném případě upravuje tyto předpoklady ustanovení §9 odst. 1 zákona, avšak, což dovolatelka opomíjí, příslušné vysokoškolské vzdělání se získává studiem zaměřeným na přípravu učitelů v akreditovaném magisterském či bakalářském studijním programu. Proto bylo významné, zda žalobkyně prokázala, že v rámci získávání kvalifikace učitele střední školy či v průběhu svého dalšího vzdělávání získala vzdělání učitele pro výuku matematiky na některé z akreditovaných vzdělávacích institucí a programů (srov. §28 odst. 6 zákona), jako je například učitelství matematiky pro SŠ na Matematicko-fyzikální fakultě UK, či na jiné obdobné instituci. Z obsahu spisu však vyplývá, že toto žalobkyně neprokázala, protože takto zaměřenou vzdělávací institucí Vysoká škola báňská, resp. program, který zde žalobkyně studovala, nebyla, a proto je správný závěr odvolacího soudu, že „výpověď, jež byla žalobkyni dána, je skutečně v příčinné souvislosti se snížením počtu zaměstnanců“.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu věcně správný. Protože nebylo zjištěno, že by byl postižen některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o. s. ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo v §229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly (§142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. března 2016
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu