ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.5497.2015.1
sp. zn. 21 Cdo 5497/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně PhDr. B. M. , zastoupené Mgr. Michaelem Mrůzkem, advokátem se sídlem v Krnově, B. Němcové č. 975/1, proti žalované Pedagogicko-psychologické poradně Bruntál , příspěvkové organizaci se sídlem v Bruntále, Krnovská č. 998/9, IČO 60802774, zastoupené JUDr. Dagmar Žilkovou, advokátkou se sídlem v Bruntále, nám. J. Žižky č. 39/2, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o 21.859,- Kč, o žalobě na obnovu řízení podané žalobkyní proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. června 2013 č. j. 16 Co 74/2013-430, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 11 C 97/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. června 2015 č. j. 16 Co 70/2015-572, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Dagmar Žilkové, advokátky se sídlem v Bruntále, nám. J. Žižky č. 39/2.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 2015 č. j. 16 Co 70/2015-572 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [ve vztahu k závěru odvolacího soudu o tom, že "písemné zprávy PhDr. A. Vejclové z psychologického a spec. pedagogického vyšetření" nepředstavují ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o.s.ř. nové důkazy, který by mohly přivodit pro žalobkyni příznivější rozhodnutí ve věci, srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 9. 2008 sp. zn. 21 Cdo 3530/2007, anebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 5. 2011 sp. zn. 21 Cdo 1920/2009; k povaze rozhodnutí o organizační změně jako jednoho z předpokladů proplatnost výpovědi podle ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2002 sp. zn. 21 Cdo 1105/2001 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012 sp. zn. 21 Cdo 2358/2011; k otázce, zda přijetí organizačního změny směřovalo k dosažení změny úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jiné organizační změny, anebo zda podle svého obsahu nebo účelu směřovalo k jinému cíli, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 4. 2004 sp. zn. 21 Cdo 2204/2003, uveřejněný pod č. 54 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 2015 sp. zn. 21 Cdo 695/2014] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. února 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu