ECLI:CZ:NS:2016:21.ICDO.59.2015.1
KSPH 40 INS 7961, 10927/2013
KSPH 70 ICm 73/2014
sp. zn. 21 ICdo 59/2015
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Karla Svobody, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka P. V. , vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 40 INS 7961/2013 a KSPH 40 INS 10927/2013, v incidenčním sporu žalobce BP Integralis Limited se sídlem v Nikósii, Diagorou 4, Kermia Building, 6th Floor, Office 601, reg. číslo 255048, Kyperská republika, zastoupeného Mgr. Ivem Sieglem, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská č. 695/38, proti žalovanému JUDr. Martinu Šípovi , advokátovi se sídlem v Praze 6, Podbabská č. 1014/20, jako insolvenčnímu správci dlužníka, o určení pravosti, výše a pořadí pohledávek, vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 70 ICm 73/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. března 2015 č.j. 70 ICm 73/2014, 101 VSPH 4/2015-78 (KSPH 40 INS 7961/2013), takto:
Rozsudek vrchního soudu se - s výjimkou výroků, kterými bylo žalobě vyhověno, a výroku, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobce má za dlužníkem pohledávku ve výši 50.000,- Kč a pohledávku ve výši 72.460,80 Kč - zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Do insolvenčního řízení dlužníka P. V., vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 40 INS 7961/2013 a KSPH 40 INS 10927/2013, žalobce přihlásil pohledávku ve výši 300.000,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 51.815,20 Kč z titulu "smlouvy o půjčce" ze dne 22.1.2009 č. 1 F 100638/2009 (pohledávku č.11/1) a pohledávku ve výši 695.000,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 120.038,54 Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 22.1.2009 č. 1 F 100638/2009 (pohledávku č.11/2), obě zajištěné zástavním právem k nemovitostem, a to "budově bydlení v části obce Č. – S. M. na parcele st. 16 a pozemku stavební parcela st. 16, vše zapsané na listu vlastnictví č. 1622 pro katastrálním území Č., obec Č.", a dále "nezajištěné" pohledávky ve výši 50.000,- Kč "z titulu smluvní pokuty z důvodu donucení domáhat se svého práva v rozhodčím řízení" (pohledávku č.11/3), ve výši 72.460,80 Kč "z titulu nároku na náhradu nákladů rozhodčího řízení" (pohledávku č.11/4) a ve výši 15.000,- Kč "z titulu nároku na vrácení zálohy na náklady insolvenčního řízení" (pohledávku č.11/5).
Při přezkumném jednání, konaném u insolvenčního soudu dne 9.12.2013, žalovaný (podle obsahu protokolu) uvedl, že všechny přihlášené pohledávky byly "přezkoumány jako nevykonatelné", že pohledávku č. 11/1 uznává co do výše 309.373,20 Kč, popírá co do částky 42.442,- Kč a popírá pořadí pohledávky, že u pohledávky č. 11/2 popírá pravost a pořadí a že ostatní pohledávky č. 11/3, 11/4 a 11/5 popírá co do jejich pravosti.
Žalobce se poté žalobou podanou u insolvenčního soudu dne 8.1.2014 domáhal, aby bylo určeno, že má za dlužníkem pohledávky č. 11/1, 11/2, 11/3, 11/4 a 11/5, přičemž pohledávky č. 11/1 a 11/2 jsou zajištěny zástavním právem zřízeným na výše označených nemovitostech. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že všechny pohledávky byly "přihlášeny jako vykonatelné" na základě rozhodčího nálezu "rozhodce ad hoc JUDr. Michala Tintěry, CSc. ze dne 24.10.2011 č.j. 005 SRKCR-028/2011", že "není pravda, že by půjčka byla poskytnuta pouze ve výši 274.110,- Kč", a že kapitalizace úroků z půjčky byla s dlužníkem sjednána, a odmítl názor žalovaného, podle kterého by "zástavní smlouva ve spojení s ujednáními o věcném břemeni a věcném předkupním právu" odporovala ustanovení §169 občanského zákoníku z důvodu "údajného realizování institutu propadné zástavy".
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 29.7.2014 č.j. 70 ICm 73/2014-48 (KSPH 40 INS 7961/2013) určil, že pohledávka č. 11/1 byla "přihlášena po právu a byla zjištěna jako pohledávka zajištěná" a že pohledávky č. 11/3 a 11/4 byly "přihlášeny po právu jako pohledávky nevykonatelné", zamítl žalobu o určení týkající se pohledávky č. 11/2, zastavil (z důvodu částečného zpěvzetí žaloby) řízení o určení pravosti pohledávky č. 11/5 a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Poté, co dovodil, že smlouva o půjčce "byla uzavřena v režimu občanského zákoníku", soud prvního stupně dospěl k závěru, že dlužníku byla poskytnuta půjčka ve výši 300.000,- Kč a že tedy pohledávka č. 11/1 v celkové výši 351.815,20 byla "přihlášena po právu" a je zajištěna zástavním právem na předmětných nemovitostech. Ujednání, které mělo založit pohledávku č. 11/2, považoval soud prvního stupně za odporující dobrým mravům (§39 občanského zákoníku). Pohledávky č. 11/3 a 11/4 pokládal soud prvního stupně za "přihlášené po právu" a "nevykonatelné".
K odvolání účastníků Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26.3.2015 č.j. 70 ICm 73/2014, 101 VSPH 4/2015-78 (KSPH 40 INS 7961/2013) změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobce má za dlužníkem pohledávku č. 11/1 ve výši 42.442,- Kč a pohledávku č. 11/2 ve výši 695.000,- Kč, že se zamítá žaloba o určení, že by žalobce měl za dlužníkem pohledávku č. 11/1 v další výši 309.373,20 Kč a pohledávku č. 11/2 v další výši 120.038,54 Kč a žaloba o určení, že by pohledávky č. 11/1 a 11/2 byly zajištěny zástavním právem na předmětných nemovitostech, a že se zamítá žaloba o určení, že by žalobce měl za dlužníkem pohledávku č. 11/3 ve výši 50.000,- Kč a pohledávku č. 11/4 ve výši 72.460,80 Kč; současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a že žalobce je povinen zaplatit České republice "na účet Krajského soudu v Praze" na soudním poplatku 1.000,- Kč. Poté, co dovodil, že přihlášené pohledávky č. 11/1 až 11/4 jsou "nevykonatelné", neboť sjednaná rozhodčí doložka, na základě které byly předmětem rozhodování "rozhodce ad hoc JUDr. Michala Tintěry, CSc.", je neplatná, odvolací soud dospěl k závěru, že zástavní smlouva, na základě které bylo (mělo být) zřízeno k předmětným nemovitostem zástavní právo, je pro rozpor se zákonem podle ustanovení §39 občanského zákoníku neplatná. V čl. V. odst.1 zástavní smlouvy bylo totiž sjednáno, že "výběr způsobu zpeněžení závisí výhradně na rozhodnutí zástavního věřitele, takže věřitel se může uspokojit podle vlastního uvážení, tedy i jinými způsoby než uvedenými v ustanovení §165a odst.1 občanského zákoníku, které je stejně jako ustanovení §169 občanského zákoníku ustanovením kogentním a nelze se od něj odchýlit", a tímto ujednáním "došlo k obcházení zákona, konkrétně ustanovení občanského zákoníku o způsobu uspokojení ze zástavy, takže v daném případě došlo ke sjednání tzv. propadné zástavy". Z výsledků dokazování odvolací soud dále dovodil, že věřitel poskytl dlužníku "reálně půjčku ve výši 300.000,- Kč" a že tedy žalobce přihlásil nedoplatek půjčky a zákonné úroky z prodlení ve správné výši, žalobě však mohlo být v tomto směru vyhověno jen co do částky 42.442,- Kč, v níž žalovaný tuto pohledávku popřel. Z přihlášené pohledávky č. 11/2 žalobci náleží pouze 695.000,- Kč (na úrocích z půjčky), nelze mu však přiznat dalších 120.038,54 Kč, které představují úroky z prodlení z dlužných úroků z půjčky. Žalobci nenáleží rovněž pohledávka č. 11/3, neboť ujednání o smluvní pokutě je neplatné, a ani - s ohledem na nevymahatelnost rozhodčího nálezu - mu nepřísluší pohledávka č. 11/4.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu (ve výroku, kterým bylo rozhodnuto, že pohledávky č. 11/1 a 11/2 nejsou zajištěny zástavním právem) podal žalobce dovolání. Namítá, že zástavní smlouvu ze dne 22.1.2009 nelze pokládat za neplatnou. Odvolací soud vyložil ustanovení čl. V odst.1 zástavní smlouvy "nesprávně a příliš extenzivně"; uvádí-li se v něm, že výběr zpeněžení závisí výhradně na rozhodnutí zástavního věřitele, je tomu nutno podle názoru žalobce rozumět tak, že zástavní věřitel je sice oprávněn zvolit způsob zpeněžení, ovšem pouze takový, který "předvídá" občanský zákoník. Ujednání žalobce s dlužníkem nelze považovat za neplatné podle "ustanovení §169 odst.1 písm.c) občanského zákoníku", neboť "smluvní strany ve smlouvě takový zákonem nepředvídaný (zakázaný) způsob uspokojení z prodeje zástavy výslovně pozitivně nevymezily"; ujednání obsažené v ustanovení čl. V odst.1 zástavní smlouvy nezakládá tzv. propadnou zástavu. Žalobce navrhl, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu tak, že pohledávky č. 11/1 a 11/2 jsou zajištěny zástavním právem na předmětných nemovitostech, popřípadě aby rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, účinném od 1.1.2014 (dále též jen "o.s.ř."). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů významné (mimo jiné) vyřešení právní otázek, co se rozumí sjednáním tzv. propadné zástavy, zakázaným ustanovením §169 písm.e) občanského zákoníku, a jaký má vliv na platnost zástavní smlouvy skutečnost, že by v ní (případně) byla (nepřípustně) sjednána tzv. propadná zástava. Vzhledem k tomu, že posouzení těchto otázek hmotného práva bylo pro rozhodnutí v projednávané věci významné (určující), že první z nich odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou soudů a že druhá právní otázka nebyla v rozhodovací činnosti soudů v plném rozsahu dořešena, dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že dovolání žalobce je podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu v dovoláním napadeném výroku ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že "zástavní smlouva o zřízení zástavního práva se smlouvou o zřízení předkupního práva jako práva věcného a práva věcného břemene užívání č. 1F 100638/2009" byla uzavřena dne 22.1.2009 - posoudit podle právních předpisů v té době účinných, zejména podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákonů č. 58/1969 Sb., č.131/1982 Sb., č. 94/1988 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 87/1990 Sb., č. 105/1990 Sb., č. 116/1990 Sb., č. 87/1991 Sb., č. 509/1991 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 267/1994 Sb., č. 104/1995 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 89/1996 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 227/1997 Sb., č. 91/1998 Sb., č. 165/1998 Sb., č. 159/1999 Sb., č. 363/1999 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 103/2000 Sb., č. 227/2000 Sb., č. 367/2000 Sb., č. 229/2001 Sb., č. 317/2001 Sb., č. 501/2001 Sb., č. 125/2002 Sb., č. 135/2002 Sb., č. 136/2002 Sb. a č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 476/2002 Sb., zákonů č. 88/2003 Sb., č. 37/2004 Sb., č. 47/2004 Sb., č. 480/2004 Sb. a č. 554/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 278/2004 Sb. a zákonů č. 359/2005 Sb., č. 56/2006 Sb., č. 57/2006 Sb., č. 107/2006 Sb., č. 115/2006 Sb., č. 160/2006 Sb., č. 264/2006 Sb., č. 315/2006 Sb., č. 443/2006 Sb., č. 296/2007 Sb., č. 230/2008 Sb. a č. 384/2008 Sb., tedy podle občanského zákoníku ve znění účinném do 19.7.2009 (dále jen "obč. zák.").
Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. §152 obč. zák.). Zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy (srov. §165a odst.1 větu první obč. zák.), nestanoví-li zvláštní právní předpisy jiný způsob zpeněžení (srov. §154 obč. zák.).
Zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy nebo rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví; za podmínek stanovených zákonem může zástavní právo vzniknout na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu; zástavní právo může vzniknout také ze zákona (srov. §156 odst. 1 obč. zák.). Zástavní smlouva musí obsahovat označení zástavy a pohledávky, kterou zástava zajišťuje (srov. §156 odst. 2 obč. zák.). Ujednání zástavních smluv, dohod o vypořádání dědictví a samostatně uzavřená ujednání jsou neplatná, jestliže stanoví, že při prodlení s plněním zajištěné pohledávky zástava propadne zástavnímu věřiteli nebo že si ji zástavní věřitel může ponechat za určenou cenu, nestanoví-li zvláštní zákon jinak [srov. §169 písm.e) obč. zák.].
Zástavní právo k nemovitým věcem vzniká vkladem do katastru nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak (srov. §157 odst.1 obč. zák.).
O tzv. propadnou zástavu se - jak vyplývá z výše uvedeného - jedná tehdy, bylo-li v zástavní smlouvě nebo v dohodě o vypořádání dědictví, na základě kterých bylo zřízeno zástavní právo, popřípadě v samostatně uzavřené smlouvě (dohodě), ujednáno, že zajištěná pohledávka nebude uspokojena z výtěžku zpeněžení zástavy, ale tím, že zástava propadne zástavnímu věřiteli nebo že si zástavní věřitel ponechá zástavu za (v dohodě nebo smlouvě) určenou cenu; zvláštní zákon, který by "stanovil jinak" (a připouštěl by uspokojení zajištěné pohledávky prostřednictvím tzv. propadné zástavy), předvídaný v ustanovení §169 písm. e) občanského zákoníku, nebyl přijat. Propadnutí zástavy zástavnímu věřiteli nebo ponechání si zástavy zástavním věřitelem za určenou cenu se uskutečňuje - ve snaze zastřít skutečné (zakázané) právní jednání - nejrůznějšími "právními cestami", například kupní smlouvou, byla-li uzavřena za účelem, aby pohledávka kupujícího zástavního věřitele byla uspokojena tím, že na něj přejde vlastnictví prodávajícího zástavního dlužníka k zástavě (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5.9.2000 sp. zn. 21 Cdo 2204/99, který byl uveřejněn pod č. 131 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000), nebo smlouvou o postoupení pohledávky, která byla uzavřena za účelem, aby pohledávka zástavního věřitele byla uspokojena tím, že zastavená pohledávka se stane majetkem zástavního věřitele (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22.2.2006 sp. zn. 29 Odo 728/2003, který byl uveřejněn pod č. 15 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007).
V projednávané věci nejsou v "zástavní smlouvě o zřízení zástavního práva se smlouvou o zřízení předkupního práva jako práva věcného a práva věcného břemene užívání č. 1F 100595/2008" ze dne 22.1.2009 obsaženy ani ujednání o tom, že by při prodlení s plněním zajištěné pohledávky měla zástava připadnout zástavnímu věřiteli (žalobci nebo jeho právnímu předchůdci), ani dohoda o tom, že by si zástavní věřitel mohl při prodlení s plněním zajištěné pohledávky ponechat zástavu za určenou cenu. Opačný závěr nelze úspěšně dovozovat z toho, že podle čl. V. bodu 1 smlouvy "výběr způsobu zpeněžení závisí výhradně na rozhodnutí zástavního věřitele, který přihlíží k oprávněným zájmům a součinnosti zástavce", neboť nic nenasvědčuje tomu, že by zástava měla (mohla) být podle smlouvy na návrh žalobce zpeněžena jinak, než jak je předepsáno v ustanovení §165a odst.1 obč. zák.
I kdyby však byla v "zástavní smlouvě o zřízení zástavního práva se smlouvou o zřízení předkupního práva jako práva věcného a práva věcného břemene užívání č. 1F 100595/2008" ze dne 22.1.2009 sjednána tzv. propadná zástava, nemělo by to za následek neplatnost celé smlouvy.
Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu (srov. §41 obč. zák.).
Z ustanovení §41 obč. zák. je zřejmé, že tam, kde se důvod neplatnosti vztahuje pouze na část právního úkonu a tuto část lze s přihlédnutím k povaze právního úkonu nebo jeho obsahu anebo k okolnostem, za nichž k němu došlo, oddělit od jeho ostatního obsahu, je neplatná jen tato část; není-li možné postiženou část právního úkonu oddělit, vztahuje se neplatnost na celý právní úkon. K otázce možné částečné neplatnosti právního úkonu, resp. k oddělitelnosti té části právního úkonu, která je neplatná, od ostatního obsahu právního úkonu, dovolací soud již dříve vyslovil závěr, že "oddělitelnost" části právního úkonu od ostatního jeho obsahu je třeba vždy dovodit výkladem z povahy právního úkonu anebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, jakož i z účelu, který jednající právním úkonem sledoval; uplatní se proto interpretační zásady, jež vyplývají z ustanovení §35 odst. 2 obč. zák., přičemž neoddělitelnost je tak třeba chápat ve smyslu obsahové, nikoliv reálné neoddělitelnosti (srov. například právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25.9.1997 sp. zn. 2 Cdon 254/96, který byl uveřejněn pod č. 44 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.8.2007 sp. zn. 26 Odo 822/2006). Neoddělitelnost neplatné části právního úkonu tvrdí a prokazuje ten, kdo se dovolává neplatnosti právního úkonu v celém rozsahu.
Při výkladu ustanovení §41 obč. zák. je třeba podle zásady favor negotii dávat přednost přístupu, který jinak zachovává ostatní části smlouvy. V případě, že byla sjednána tzv. propadná zástava, je nepochybné, že takové ujednání zpravidla lze oddělit od ostatního obsahu zástavní smlouvy, neboť ani z povahy zástavní smlouvy nebo z jejího obsahu, ani z okolností, za nichž ke smlouvě došlo (s přihlédnutím k tomu, že ke zpeněžení zástavy způsoby předvídanými v ustanovení §165a odst.1 obč. zák. může dojít vždy, tedy i tehdy, nebylo-li o způsobu zpeněžení zástavy nic ujednáno), nevyplývá, že by zástavní smlouva jako celek nemohla obstát.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný (v souladu se zákonem); veden chybným právním názorem se odvolací soud (mimo jiné) nezabýval otázkou, jaký má na platnost "zástavní smlouvy o zřízení zástavního práva se smlouvou o zřízení předkupního práva jako práva věcného a práva věcného břemene užívání č. 1F 100595/2008" ze dne 22.1.2009 vliv okolnost, že v ní bylo ujednáno zřízení ve prospěch zástavního věřitele předkupního práva jako práva věcného a věcného břemene, jemuž odpovídá právo žalobce užívat zástavu "se všemi jejími součástmi, přírůstky a příslušenstvím" (k tomu též srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26.3.2014 č.j. KSPL 20 INS 5145, 5146/2011, 139 ICm 2401/2011, 276/2012, 21 ICdo 14/2014-219). Protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku (a v akcesorických výrocích o náhradě nákladů řízení a o povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek) zrušil (§243e odst. 1 o.s.ř.) a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu (Vrchnímu soudu v Praze) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o.s.ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2016
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu