ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.3082.2016.1
sp. zn. 22 Cdo 3082/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce V. K., zastoupeného Mgr. Alenou Krejčovou, advokátkou se sídlem v Rakovníku, Husovo náměstí 22, proti žalované E. K., zastoupené JUDr. Michalem Špirkem, advokátem se sídlem v Rakovníku, Vysoká 92, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 4 C 31/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2016, č. j. 17 Co 39/2016-295, takto:
I. Výrok III. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2016, č. j. 17 Co 39/2016-295, se mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 124 472,70 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 36 330,40 k rukám zástupce žalované JUDr. Michala Špirka.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 16 665,20 Kč k rukám zástupce žalované JUDr. Michala Špirka.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rakovníku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. 10. 2015, č. j. 4 C 31/2015-254, zrušil spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. st. 58/3, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 115 m 2 , jehož součástí je stavba – rodinný dům, pozemku parc. č. st. 58/2, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 222 m 2 , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. – jiná stavba, pozemku parc. č. st. 156, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 15 m 2 , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e. – jiná stavba, a pozemku p. č. 637/4, zahrada, o výměře 543 m 2 , všech v k. ú. V. u R., zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Rakovník, na LV č. 91 pro obec a k. ú. V. u R. (dále rovněž jako „předmětné nemovitosti“) (výrok I.), a nemovitosti přikázal do vlastnictví žalobce (výrok II.). Rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na vypořádání podílu 875 000 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), a že žalobce i žalovaná jsou povinni doplatit na znalečném Okresnímu soudu v Rakovníku 450 Kč (výroky IV. a V.). Rovněž rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.).
Účastníci požadovali zrušit a vypořádat podílové spoluvlastnictví; každý z nich se však domáhal přikázání předmětných nemovitostí do svého výlučného vlastnictví. Soud prvního stupně uzavřel, že účastníci byli úspěšní téměř rovným dílem, neboť žalobci byla přikázána nemovitost do jeho výlučného vlastnictví a naopak mu bylo uloženo uhradit žalované přiměřenou náhradu. Na základě výše uvedeného soud prvního stupně žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení podle §142 odst. 2 o. s. ř. nepřiznal.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 29. 3. 2016, č. j. 17 Co 39/2016-295, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že předmětné nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalované, a ve výroku III. tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci vypořádací podíl; jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.). Dále rozhodl, že žalobce i žalovaná jsou povinni zaplatit na náhradě nákladu řízení státu každý částku 450 Kč (výrok II.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani před odvolacím soudem (výrok III.).
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že v projednávané věci žalobce navrhl vypořádání spoluvlastnictví přikázáním předmětných nemovitostí do svého výlučného vlastnictví a v tomto směru byl před soudem prvního stupně plně úspěšný. K odvolání žalované pak odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v části týkající se způsobu vypořádání a nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalované. Žalobce tak byl podle odvolacího soudu ve vztahu k uplatněnému nároku procesně úspěšný jen částečně (v návrhu na zrušení spoluvlastnictví), a proto odvolací soud pro řízení před soudem prvního stupně nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků řízení podle §142 odst. 2 o. s. ř.
K rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud uvedl, že toto řízení vyvolala svým odvoláním žalovaná. Žalobce na základě rozhodnutí odvolacího soudu zůstal úspěšný ve svém nároku na zrušení spoluvlastnictví, žalovaná pak byla úspěšná s požadavkem na přikázání předmětných nemovitostí do svého vlastnictví. S ohledem na výše uvedené nepřiznal odvolací soud žádnému z účastníků náhradu nákladů odvolacího řízení podle §142 odst. 2 o. s. ř.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to do výroku III. (o nákladech řízení), podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř. a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 o. s. ř. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na otázce procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to zda v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je žalovaná strana plně procesně úspěšnou ve smyslu §142 odst. 1 o. s. ř. (a přísluší ji tak náhrada účelně vynaložených nákladů řízení), pokud souhlasí se zrušením spoluvlastnictví a soud rozhodne o vypořádání způsobem navrženým stranou žalovanou, nikoliv způsobem navrženým stranou žalující. Především namítá, že navrhovala od samého počátku řízení zrušit a vypořádat spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem přikázáním těchto nemovitostí za přiměřenou náhradu do jejího vlastnictví (zatímco žalobce navrhoval přikázat nemovitosti do jeho vlastnictví). Proto je nutné na ni pohlížet jako na účastníka, který měl ve věci plný úspěch ve smyslu §142 odst. 1 o. s. ř. a přiznat jí náhradu nákladů řízení (před soudy nižších stupňů) v plné výši. Nelze spatřovat částečný úspěch žalobce v tom, že bylo vyhověno žalobě na zrušení spoluvlastnictví a částečný úspěch žalované v tom, že jí navrhovaným způsobem bylo podílové spoluvlastnictví vypořádáno. Uzavírá, že pokud bylo v projednávané věci rozhodnuto o náhradě nákladů řízení podle §142 odst. 2 o. s. ř., spočívá rozhodnutí odvolacího soudu na nesprávném právním posouzení věci. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil výrok III. rozsudku odvolacího soudu a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné.
Napadené rozhodnutí závisí na otázce procesního práva, zda v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je žalovaná strana plně procesně úspěšná ve smyslu §142 odst. 1 o. s. ř. (a přísluší ji tak náhrada účelně vynaložených nákladů řízení), pokud souhlasí se zrušením podílového spoluvlastnictví a soud rozhodne o vypořádání způsobem navrženým stranou žalovanou, nikoliv způsobem navrženým stranou žalující.
Podle §142 odst. 1 o. s. ř. „účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.“
Podle §142 odst. 2 o. s. ř. „měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1795/2013 (toto a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ), uvedl, že „jestliže soud žalobě vyhoví a vypořádá podílové spoluvlastnictví způsobem, který žalobce navrhoval, je namístě postup podle §142 odst. 1 o. s. ř. V případě, že soud rozhodl o vypořádání jinak, než žalobce navrhoval, je namístě úvaha o postupu podle §142 odst. 2 o. s. ř., přičemž je vždy nutno přihlédnout k individuálním okolnostem konkrétního případu“.
V usnesení ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3389/2014, Nejvyšší soud dovodil, že „úspěch ve věci (pozn. v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví) je třeba hodnotit nejen ve vztahu k samotné žalobě, ale i ve vztahu k celému průběhu řízení a k závěrečným procesním stanoviskům účastníků řízení a s případným přihlédnutím k tomu, zda ze strany účastníka řízení nejde o zneužití jeho procesních práv“.
V usnesení ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2059/2015, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že „souhlasí-li všichni spoluvlastníci se zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví a sporný mezi nimi je jen způsob vypořádání, je to třeba zohlednit i při rozhodování o nákladech řízení; úspěch v řízení tu nelze posuzovat jen podle toho, že spoluvlastnictví bylo na základě žaloby zrušeno a žalobce byl tak úspěšný. Soud musí vycházet z toho, co (jaká zásadní otázka) bylo mezi účastníky sporné, k čemu bylo vedeno dokazování a jak byl tento spor řešen v rozhodnutí“.
Ze shora uvedeného se podává, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je procesní úspěch ve věci třeba posuzovat podle více hledisek; je třeba vzít do úvahy výsledek řízení a poměřit jej s návrhy stran v průběhu řízení. Úspěch ve věci je třeba hodnotit nejen ve vztahu k samotné žalobě, ale i ve vztahu k celému průběhu řízení, k závěrečným procesním stanoviskům účastníků řízení a s případným přihlédnutím k tomu, zda ze strany účastníka řízení nejde o zneužití jeho procesních práva. Souhlasí-li všichni spoluvlastníci se zrušením a vypořádáním podílového spoluvlastnictví a sporný je mezi nimi jen způsob vypořádání, je to třeba zohlednit i při rozhodování o nákladech řízení; úspěch v řízení tu nelze posuzovat jen podle toho, že spoluvlastnictví bylo na základě žaloby zrušeno a žalobce tak byl úspěšný. Soud musí vycházet z toho, co (jaká zásadní otázka) bylo mezi účastníky sporné, k čemu bylo vedeno dokazování a jak byl tento spor řešen v rozhodnutí. Jestliže některý z účastníků odmítl před zahájením sporu bez ospravedlnitelného důvodu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví jednat a znemožnil tak mimosoudní vypořádání, je třeba vzít do úvahy i tuto skutečnost. Rozhodnutí o tom, zda a nakolik byl účastník procesně úspěšný, tak závisí na úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl přezkoumat jen v případě její zjevné nepřiměřenosti.
V projednávané věci spoluvlastníci se zrušením spoluvlastnictví souhlasili a sporný mezi nimi byl jen způsob vypořádání. Každý z nich požadoval vypořádat podílové spoluvlastnictví přikázáním nemovitostí do svého výlučného vlastnictví. Pokud odvolací soud přikázal nemovitosti do výlučného vlastnictví žalované (která tímto způsobem navrhovala spoluvlastnictví vypořádat), měla ve sporu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví plný úspěch ve smyslu §142 odst. 1 o. s. ř. a náleží jí náhrada nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti žalobci, který ve věci úspěch neměl, neboť navrhoval vypořádat podílové spoluvlastnictví přikázáním předmětných nemovitostí do svého výlučného vlastnictví. Dovolací soud zdůrazňuje, že vzhledem ke shodě na samotném zrušení, ale sporu na způsobu vypořádání, vznikaly náklady jen ve vztahu k dokazování, komu má být věc přikázána. Proto v této konkrétně individualizované věci, kde žalovaná nečinila žádné obstrukce, považuje soud žalovanou za plně procesně úspěšnou.
Jelikož odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle §142 odst. 2 o. s. ř., spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Protože odvolací soud nerozhodl o náhradě nákladů řízení správně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o této věci rozhodnout, Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu ve výrocích o náhradě nákladů řízení změnil tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 124 472,70 Kč a na náhradě nákladů řízení odvolacího částku 36 330,40 Kč, celkem tedy 160 803,10 Kč [§243d písm. b) o. s. ř.]. Žalobce je povinen náhradu nákladů řízení žalované zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.) do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§160 odst. 1, §167 odst. 2 o. s. ř.).
Náklady řízení žalované v projednávané věci jsou představovány odměnou za zastupování žalované a zaplaceným soudním poplatkem za odvolání ve výši 7000 Kč.
Pro určení odměny za zastupování žalované byla stanovena tarifní hodnoty věci podle §8 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále rovněž jako „advokátní tarif“) z ½ obvyklé ceny předmětných nemovitostí, tedy z částky 875 000 Kč, tudíž sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí 11 820 Kč (§7 bod 6. advokátního tarifu).
Mimosmluvní odměna za zastupování před soudem prvního stupně náleží žalované za 8 úkonů právní služby, přičemž za 6 úkonů náleží mimosmluvní odměna ve výši sazby za jeden úkon z tarifní hodnoty (převzetí zastoupení dne 12. 11. 2014, vyjádření k žalobě ze dne 10. 4. 2015, účast při jednání dne 15. 4. 2015, vyjádření žalované ze dne 15. 5. 2014, účast při jednání dne 5. 10. 2015, účast při jednání 26. 10. 2015) podle §6 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu, za 1 úkon ve výši dvounásobku sazby z tarifní hodnoty (účast na jednání dne 18. 5. 2015 v délce více než 2 hodiny) podle §6 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. g) a za 1 úkon právní služby ve výši ½ sazby ze jeden úkon z tarifní hodnoty (účast na jednání dne 30. 10. 2015, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku) podle §6 odst. 1 a §11 odst. 2 písm. f), celkem tedy 100 470 Kč. Odměnu zástupce rovněž tvoří paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem za 8 úkonů právní služby 2400 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalované je advokát, který je plátcem DPH, tvoří náhradu nákladů řízení rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 602,70 Kč podle §137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., celkem tedy 124 472,70 Kč.
Mimosmluvní odměna za zastupování před odvolacím soudem náleží žalované za 2 úkony právní služby ve výši sazby za jeden úkon z tarifní hodnoty [odvolání žalované ze dne 14. 12. 2015 a účast při jednání dne 29. 3. 2016) podle §6 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. g) a k)], celkem 23 640 Kč. Odměnu zástupce rovněž tvoří paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem 600 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalované je advokát, který je plátcem DPH, tvoří náhradu nákladů řízení rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 5 090,40 Kč podle §137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Nákladem odvolacího řízení je rovněž zaplacený soudní poplatek ve výši 7 000 Kč, celkem tedy činí náklady odvolacího řízení 36 330,40 Kč.
Jelikož byla žalovaná v dovolacím řízení plně procesně úspěšná podle §142 odst. 1 o. s. ř., náleží jí rovněž náhrada nákladů dovolacího řízení. Tyto jsou představovány zaplacením soudním poplatkem za dovolání ve výši 2 000 Kč a mimosmluvní odměnou za zastupování před dovolacím soudem za jeden úkon právní služby ve výši sazby za jeden úkon z tarifní hodnoty věci [podání dovolání ze dne 25. 5. 2016 podle §6 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu] ve výši 11 820 Kč. Odměnu zástupce rovněž tvoří paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Protože zástupce žalované je advokát, který je plátcem DPH, tvoří náhradu nákladů řízení rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 2 545,20 Kč podle §137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Celkem tvoří náklady dovolacího řízení 16 665,20 Kč. Žalobce je povinen náhradu nákladů řízení žalované zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§160 odst. 1, §167 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost mu uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2016
Mgr. David Havlík
předseda senátu