ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.3093.2016.1
sp. zn. 22 Cdo 3093/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Letiště Příbram s. r. o. , se sídlem v Drásově, Skalka 39, IČO: 27421821, zastoupené JUDr. Jaroslavou Žákovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, Komenského nám. 289, proti žalovaným: 1) J. Č. , 2) V. Č. , 3) B. K. a 4) T. L. , všem zastoupeným Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, o zřízení věcného břemene provozování letiště, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 13 C 126/2011, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2016, č. j. 26 Co 479/2015-428, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 11 519,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobkyně JUDr. Jaroslavy Žákové.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Příbrami (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 8. 2015, č. j. 13 C 126/2011-180, zřídil ve prospěch žalobkyně jakožto provozovatelky letiště Příbram (dále jen „letiště“) věcné břemeno blíže specifikované v tomto výroku k pozemkům parc. č. 452/162, parc. č. 452/163 a parc. č. 452/164 v k. ú. S., zapsaných na LV č. 291 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram. Věcné břemeno zřídil za náhradu a po dobu, kdy žalobkyně bude držitelem oprávnění provozování letiště. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným náhradu za zřízení věcného břemene v roční výši 36 092 Kč, splatnou vždy do 31. 12. příslušného kalendářního roku, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání všech žalovaných Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. 2. 2016, č. j. 26 Co 479/2015-428, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají všichni žalovaní dovolání, jehož přípustnost spatřují v §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Podle názoru žalovaných odvolací soud nesprávně vyložil §30a zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZCL“). Měl se zabývat otázkou nezbytnosti a veřejného zájmu na zachování letiště nejen z pohledu, jak je letiště užíváno, ale i z pohledu jeho nahraditelnosti. Přesto, že bylo zpracováno několik koncepcí integrovaného záchranného systému (dále jen „IZS“), v žádné z nich se neobjevilo letiště jako součást IZS, a to ani jako letiště záložní. To bylo potvrzeno i výslechem svědka Ing. F. Letiště je proto z pohledu IZS nahraditelné. Ne každé letiště je nutné zachovávat ve veřejném zájmu, a je proto třeba zkoumat především nezbytnost jeho zachování. Za zavádějící považují zprávu předloženou Oblastní nemocnicí Příbram, v níž se uvádí, že letiště je využíváno, neuvádí však již, zda je nahraditelné. Dále namítají, že v bezprostředním sousedství jejich pozemků se nacházejí pozemky, na nichž leží vzletová a přistávací dráha, jejíž odstranění bylo nařízeno soudy. Podle žalovaných není dán veřejný zájem na provozování letiště na úkor jejich práv a nelze ani „obcházet“ výsledek řízení o odstranění stavby vedený u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Co 501/2011. Navrhují, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle názoru žalobkyně není dovolání žalovaných přípustné, neboť nesplňuje náležitosti stanovené v §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Dále vyvrací jednotlivé námitky žalovaných a navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy a společně s vyjádřením k dovolání tvoří obsah procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na www.nsoud.cz )].
V posuzovaném případě není dovolání přípustné již z toho důvodu, že dovolatelé nevymezili otázku přípustnosti dovolání ve shodě s výše uvedenou judikaturou. Obsahem dovolání je pouhá polemika se závěrem odvolacího soudu, že je dán veřejný zájem pro zřízení věcného břemene podle §30a ZCL. Tato polemika se přitom z velké části soustředí na nepřípustné rozporování zjištěného skutkového stavu, kdy z provedeného dokazování měly podle žalovaných vyplynout jiné skutečnosti, než které vzaly soudy za prokázané. Pouhá polemika se závěry odvolacího soudu k přípustnosti dovolání však nepostačuje a dovolací soud není oprávněn si sám otázku přípustnosti dovolání vymezit namísto dovolatelů. Takovým postupem by totiž zjevně porušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, a to především zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se pak podává, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) ].
Nad rámec uvedeného lze uvést, že odvolací soud se otázkou veřejného zájmu na zachování letiště zabýval, zkoumal nejen otázku jeho využívání, ale i otázku jeho nezbytnosti. Stran řízení vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 25 Co 501/2011 je třeba zdůraznit, že s ohledem na subjektivní meze právní moci vyvolává dané rozhodnutí účinky jen mezi účastníky daného řízení, případně jejich právními nástupci (srovnej §159a o. s. ř.). Mimoto judikatura dovolacího soudu nevylučuje, aby i v těch případech, kdy bylo nařízeno odstranění stavby podle §126 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, došlo k následnému zřízení věcného břemene podle §30a ZCL [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2698/2012 (uveřejněný pod č. C 14 254 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck)]. Navíc obdobně byla věc Nejvyšším soudem již posuzována, a to v usnesení ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 925/2016. Téměř shodné dovolání v tomto případě podal další z vlastníků letištních pozemků.
Jelikož dovolatelé nevymezili otázku přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaní povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 14. července 2016
Mgr. David Havlík
předseda senátu