ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.4037.2016.1
sp. zn. 22 Cdo 4037/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců a) Ing. K. P., b) Mgr. R. K., c) B. S., d) J. S. , proti žalované Ing. Z. M., zastoupené Mgr. Martinem Běhounkem, advokátem se sídlem v Praze 7, Přívozní 2, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 16 C 94/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. března 2016, č. j. 57 Co 598/2015-151, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. července 2015, č. j. 16 C 94/2014-118, se zastavuje .
II. Dovolání se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3, věta první, občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“):
Okresní soud v Novém Jičíně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 7. 2015, č. j. 16 C 94/2014-118, zrušil spoluvlastnictví žalobců a), b), c) a d) a žalované k pozemkům parc. č. 2276/3, 2276/15, 2276/16 a 2304/9, zapsaným pro obec a katastrální území Štramberk na listu vlastnictví č. 2137 v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Nový Jičín (výrok I.). Výroky II. až VI. přikázal do výlučného vlastnictví žalobců a), b), c) a d) a žalované pozemky nově vytvořené geometrickým plánem pro rozdělení pozemků, č. plánu 2921-14/2014, zpracovaným 4. 2. 2014 a odsouhlaseným 6. 2. 2014 Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Nový Jičín. Výrokem VII. soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a) a d) a žalovanou a výrokem VIII. ve vztahu mezi žalobci b) a c) a žalovanou.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 3. 2016, č. j. 57 Co 598/2015-151, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že „geometrický plán, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, byl opraven dne 21. 1. 2016“ (výrok I.) a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně ve způsobu vypořádání zrušeného spoluvlastnictví reálným rozdělením vypořádávaných pozemků tak, že na základě geometrického plánu jsou vytvořeny nové pozemky, jež budou podle výše spoluvlastnických podílů přikázány do výlučného vlastnictví žalobců a), b), c) a d) a žalované. Dále konstatoval, že reálným rozdělením pozemků není snížena jejich hodnota, bude možné je obdělávat v souladu s jejich účelovým určením a ke všem pozemkům je možný přístup. Odvolací soud se rovněž vypořádal s námitkami žalované k tvrzeným procesním pochybením soudu prvního stupně a nesprávnému určení hodnoty vypořádávaných pozemků ve znaleckém posudku.
Proti rozsudku soudu prvního stupně a proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Přípustnost dovolání vymezila tak, že jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací se odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, „když nedostatečným způsobem zjistily okolnosti případu, nevypořádaly se se zásadními námitkami žalované a v důsledku těchto pochybení rozhodly ke škodě žalované a zásadním způsobem tak zasáhly do jejích majetkových práv.“ Odklon od dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu shledává v nesprávném procesním postupu nalézacího soudu (nebyl k návrhu žalované vypracován revizní znalecký posudek, došlo k účelovému vyloučení dvou pozemků do samostatného řízení, soud prvního stupně se nevypořádal s návrhem na určení vlastnictví k jednotlivým nemovitostem, nebyla vyzvána k doplnění odvolání, které zpracovala bez právního zástupce a nemohla se tak vypořádat s možnými námitkami odvolacího soudu, a rozsudek odvolacího soudu nebyl žalované řádně doručen) a v nedostatcích ve zjištěném skutkovém stavu (bylo rozhodnuto na základě nesprávně vyhotoveného geometrického plánu a nově vytvořené pozemky nemají stejnou hodnotu). Navrhla, aby dovolací soud rozsudek soudu prvního stupně a rozsudek soudu odvolacího zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobci se k dovolání nevyjádřili.
Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů a obsah dovolání jsou účastníkům řízení známy a tvoří obsah procesního spisu; proto na ně nad rámec výše uvedeného dovolací soud odkazuje.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) postupoval v řízení a o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014, neboť řízení bylo u soudu prvního stupně zahájeno dne 13. 5. 2014; po zjištění, že dovolání bylo podáno proti jak proti rozhodnutí soudu prvního stupně, tak i proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§236 o. s. ř.), že bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, věta první, o. s. ř.), že je uplatněn dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř. a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se dovolací soud tím, zda jsou splněny podmínky dovolacího řízení a zda je dovolání žalované přípustné (§237 o. s. ř.).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalované, které směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, podle §104 odst. 1 věty první ve spojení s §243c odst. 1 o. s. ř. zastavil (blíže srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, publikované v časopisu Soudní judikatura pod č. 45/2000).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor má být podle něj podroben přezkumu; je třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. Argument, podle kterého „při řešení otázky hmotného, resp. procesního, práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen tehdy, je-li z dovolání patrno, o kterou takovou právní otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež jsou přístupná na www.nsoud.cz , stejně jako ostatní dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu).
Dovolání není přípustné již jen proto, že řádně nevymezuje některý z důvodu přípustnosti dovolání uvedený v §237 o. s. ř. Nedostatek dovolání dále spočívá v tom, že žalovaná nijak nevymezila ani důvod dovolání, kterým může být toliko výtka nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Obsahem dovolání jsou jednak námitky skutkového povahy (nesprávně zjištěná hodnota jednotlivých nově vytvořených pozemků přikázaných účastníkům řízení do výlučného vlastnictví a nesprávný geometrický plán pro rozdělení pozemků) a námitky mířící proti procesnímu postupu nalézacího soudu, tedy vady řízení (všechny ostatní námitky, o nichž byla zmínka výše v rámci rekapitulace obsahu dovolání žalované).
Nad rámec výše podaného výkladu o důvodech nepřípustnosti dovolání považuje dovolací soud za potřebné k obsahu dovolání uvést následující.
Námitky dovolatelky proti znaleckému posudku a geometrickému plánu představují polemiku se skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Avšak těmito skutkovými zjištěními je dovolací soud vázán a nemůže je přezkoumávat. Od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013). „Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem“ (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013). Ze shora uvedeného vyplývá, že námitky žalované vůči znaleckému posudku a geometrickému plánu, tedy skutkové námitky, nejsou v dovolacím řízení přípustné.
V souvislosti s tvrzenými vadami řízení potom dovolací soud připomíná, že podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 je jediným dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) a až tehdy, když je dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Z uvedeného vyplývá, že pokud dovolatelka v souvislosti s tvrzenými vadami řízení nevymezí otázku hmotného či procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., může dovolací soud k vadám řízení přihlédnout pouze v tom případě, že z jiného důvodu shledá dovolání jako přípustné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3332/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4553/2014).
Protože Nejvyšší soud neshledal dovolání přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. září 2016
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu