ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.4943.2015.1
sp. zn. 22 Cdo 4943/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce D. P. , zastoupeného Mgr. Markétou Vítovou, advokátkou se sídlem v Praze 4-Nuslích, 5. května 1050/66, proti žalované Ing. J. P. , zastoupené JUDr. Naděždou Paškovou, advokátkou se sídlem v Roudnici nad Labem, Riegrova 1100, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 16 C 104/97, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. dubna 2015, č. j. 11 Co 228/2015-511, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Markéty Vítové, advokátky se sídlem v Praze 4, 5. května 1050/66.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 4. února 2015, č. j. 16 C 104/97-501, zamítl návrh žalované na opravu rozsudku soudu prvního stupně ze dne 24. května 2007, č. j. 16 C 104/97-390, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. června 2009, č. j. 11 Co 651/2007-425, „ohledně garáže, stojící na pozemku parc. č. 2468, zapsané na LV č. 1996, pro obec a katastrální území R. n. L. u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice“ (dále jen „předmětná garáž“).
K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 8. dubna 2015, č. j. 11 Co 228/2015-511, usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve správném znění, že se zamítá návrh žalované, aby bylo vydáno usnesení, kterým se opravuje rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 24. května 2007, č. j. 16 C 104/97-390, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. června 2009, č. j. 11 Co 651/2007-425, v jeho výroku I. tak, že se kromě věcí uvedených v tomto výroku dále do výlučného vlastnictví žalované přikazuje i nemovitá věc – garáž, nacházející se na pozemku par. č. 2468, obojí zapsané v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území R. n. L. na LV 1996 u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Litoměřice.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Soudy obou stupňů při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů vycházely z hodnoty všech nemovitostí, které spadaly do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků, a to ve výši 1 288 000 Kč stanovené znaleckým posudkem. Ze znaleckého posudku je zřejmé, že do ocenění byla zahrnuta i předmětná garáž, ta však nebyla obsažena ve výrocích rozhodnutí soudů, což ostatně ani žalobce nepopřel. Žalobce využil tohoto pochybení soudu a požaduje po žalované náhradu z titulu vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětné garáži. Soud prvního stupně byl v případě vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků povinen zkoumat, co tvoří masu majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů. Pak by zjistil, že do bezpodílového spoluvlastnictví manželů patří i předmětná garáž.
Nesprávné právní posouzení věci spatřuje dovolatelka ve výkladu §164 o. s. ř. Z rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 20 Cdo 44/99 vyplývá, že je na místě opravné či doplňující usnesení v případě, že soudem prvního stupně nebylo rozhodnuto o části nároku. V řešené věci pak bylo z odůvodnění a obsahu spisu zřejmé, že bylo s předmětnou garáží počítáno a o ní jako o předmětu vypořádání uvažováno, přesto se ve výroku rozhodnutí neobjevila. S ohledem na uvedené navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření nepovažuje dovolání za důvodné. Žádná ze stran neučinila garáž předmětem vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Soud je vázán žalobním petitem, nemůže tedy rozhodnout o věcech, které účastníci řízení předmětem řízení neučinili. Soudy proto nepochybily, když nezahrnuly předmětnou garáž do řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů.
Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy a společně s vyjádřením k dovolání tvoří obsah procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Jelikož řízení o návrhu na vydání opravného usnesení bylo zahájeno po 1. lednu 2014, dovolací soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (viz článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolatelka vymezila přípustnost dovolání tak, že se odvolací soud při výkladu §164 o. s. ř. odchýlil od rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 20 Cdo 44/99. Tato otázka přípustnost dovolání nezakládá.
Podle §164 o. s. ř. předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.
Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 27. září 1968, sp. zn. 2 Cz 57/68, uveřejněného pod č. 37/1969 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR „opraviť rozsudok podľa §164 o. s. p. je možné len v prípadoch, že ide o chyby v písaní a počítaní a ďalej o také chyby, ktoré sú ako zrejmé nesprávnosti podobného pôvodu ako chyby v písaní a počítaní, tj. ku ktorým došlo len zjavným a okamžitým zlyhaním v duševnej či mechanickej činnosti osoby, za účasti ktorej došlo k vyhláseniu alebo vyhotoveniu rozsudku, a ktoré sú každému zrejmé; zrejmosť takej nesprávnosti vysvitá najmä z porovnania výroku rozsudku s jeho odôvodnením, pripadne aj z iných súvislostí.“
V usnesení ze dne 20. května 2000, sp. zn. 20 Cdo 1238/99 (uveřejněném na www.nsoud.cz ), dovolací soud dospěl k závěru, že „ze znění první věty ustanovení §164 o. s. ř. plyne, že zřejmá nesprávnost je pochybením podobného původu jako chyby v psaní a počtech, tj. vzniklým v důsledku zjevného a okamžitého selhání v duševní nebo mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti došlo k vyhlášení nebo vyhotovení rozsudku, a které je pro každého snadno poznatelné, zejména z porovnání výroku rozsudku s jeho odůvodněním, případně i z jiných souvislostí.“
Rovněž Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 21. února 2007, č. j. 4 Ans 3/2006-123 (dostupném na www.nssoud.cz ), dospěl k závěru, že „oprava výroku rozhodnutí nemůže spočívat v jeho nahrazení výrokem odlišného znění, neboť důvodem opravy výroku rozhodnutí podle §54 odst. 4 s. ř. s. může být pouze písařská nebo početní chyba či nesprávnost, která je každému zřejmá.“ Tento závěr lze vzhledem ke shodnému znění §54 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, a §164 o. s. ř. aplikovat i pro opravný postup podle §164 o. s. ř.
Z uvedené judikatury vyplývá, že je nepřípustné, aby soud postupem podle §164 o. s. ř. měnil obsah výroku rozhodnutí, ledaže se jedná o chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Opravou rozsudku tedy nelze řešit nedostatky spočívající v tom, že soud nerozhodl o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti; v těchto případech se postupuje podle §166 o. s . ř. (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1119).
Je zřejmé, že i kdyby byla předmětná garáž učiněna předmětem řízení, s ohledem na výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu by se nebylo možné bránit postupem podle §164 o. s. ř., nýbrž toliko postupem podle §166 o. s. ř.
V řešené věci soudy obou stupňů však shodně dospěly k závěru, že předmětná garáž nebyla předmětem řízení, neboť ji žádný z účastníků nenavrhl k projednání. Tomuto závěru nelze ničeho vytknout, ostatně dovolatelka proti tomuto závěru nebrojí, naopak sama naznačuje, že soudy měly o předmětné garáži rozhodnout proto, že se z obsahu spisu podávalo, že patřila do bezpodílového spoluvlastnictví účastníků. Pokud dovolatelka měla v úmyslu, aby byla předmětem řízení i předmětná garáž, mohla tohoto dosáhnout v průběhu řízení tím, že by ji označila za věc, o které mají soudy rozhodnut.
Poukazuje-li dovolatelka na rozhodnutí dovolacího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 20 Cdo 44/99, opomíjí, že toto rozhodnutí se primárně zabývalo otázkou posouzení procesního úkonu, který byl nesprávně označen (byl označen jako odvolání, avšak obsahoval námitky proti chybějícímu výroku rozhodnutí). Je zjevné, že citované rozhodnutí na řešenou věc nedopadá, protože dovolatelka již od počátku svůj procesní úkon označila jasně jako návrh na opravu rozsudku, nebylo tedy důvodu jej posuzovat jinak.
Dovolací soud zdůrazňuje, že kdyby byla předmětná garáž předmětem řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů a soud by o ní nerozhodl, ačkoliv by ji považoval za součást tohoto bezpodílového spoluvlastnictví, s ohledem na výše uvedenou ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu by se nebylo možné bránit postupem podle §164 o. s. ř., nýbrž toliko postupem podle §166 o. s. ř. Možnost domáhat se vydání doplňujícího rozsudku (§166 odst. 1 o. s. ř.) je z časového hlediska vázána na lhůtu 15 dnů od doručení rozsudku, jde-li o návrh účastníka na vydání doplňujícího rozsudku, resp. na okamžik, než rozhodnutí nabude právní moci, jde-li o možnost vydání doplňujícího rozsudku soudem bez návrhu účastníka řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů nabylo právní moci v roce 2009, je tedy bez jakýchkoliv pochybností zřejmé, že i kdyby se dovolatelka domáhala vydání doplňujícího rozhodnutí, návrhem podaným v roce 2014, byl by její návrh podán opožděně.
Pro úplnost pak dovolací soud dodává, že kdyby nebyla předmětná garáž žádným z účastníků učiněna předmětem řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (jak ostatně uzavřel soud prvního stupně), přestože by byla součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů, nemohl by ji soud z moci úřední vypořádat, neboť soud je vázán tím, k jakým věcem či majetkovým hodnotám se účastníci vypořádání zákonného majetkového společenství domáhají [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2007, sp. zn. 22 Cdo 1112/2006 (uveřejněný pod č. C 5061 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck)]. Ohledně takové věci by nastoupily účinky nevyvratitelné domněnky vypořádání ve smyslu §149 odst. 4 obč. zák., ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998, a tím spíše by o ní v současné době nemohly soudy rozhodovat způsobem požadovaným dovolatelkou, neboť by garáž již vypořádána byla způsobem vyplývajícím přímo ze zákona.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalované přípustným, dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nebude-li ve stanovené lhůtě splněna povinnost tímto usnesením uložená, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 26. ledna 2016
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu