ECLI:CZ:NS:2016:22.CDO.818.2015.1
sp. zn. 22 Cdo 818/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce B. M. , zastoupeného JUDr. Vlastou Skálovou, advokátkou se sídlem v Praze 5 – Košířích, Plzeňská 247/59, proti žalované M. M. , zemřelé 9. srpna 2016, zastoupené JUDr. Františkem Severinem, advokátem se sídlem v Brně – Žabovřeskách, Elišky Machové 1247/41, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 50 C 197/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. května 2014, č. j. 49 Co 282/2013-371, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 4. 2013, č. j. 50 C 197/2005-291, vypořádal společné jmění manželů tak, že do výlučného vlastnictví žalobce přikázal movité věci uvedené ve výroku I. a), do výlučného vlastnictví žalované věci uvedené ve výroku I. b) včetně spoluvlastnického podílu o velikosti ideální ½ na objektu bydlení č. p., postaveném na pozemku parc. č. 482/29, a spoluvlastnického podílu o velikosti ideální ½ na tomto pozemku, jakož i spoluvlastnického podílu o velikosti ideální ½ na pozemku parc. č. 482/15, to vše v katastrálním území I., obci B. (dále jen „předmětné nemovité věci“). Ve výroku II. soud prvního stupně uložil žalované vydat žalobci saunová kamna S6-Lux/S150, dveře k sauně a zárubně a topolové dřevo. Ve výroku III. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na vypořádání jeho podílu 1 991 350 Kč. Ve výrocích IV. a V. rozhodl soud prvního stupně o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 5. 2014, č. j. 49 Co 282/2013-371, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 9. 7. 2014, č. j. 49 Co 282/2013-379, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a) a II. potvrdil (výrok I.), ve výroku I. b) změnil tak, že do výlučného vlastnictví žalované přikázal zde specifikované věci (výrok II.), ve výroku III. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu částku 1 861 350 Kč (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. a V.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Dne 9. 8. 2016 dovolatelka zemřela. Na žádost Nejvyššího soudu sdělil dne 3. 10. 2016 JUDr. Milan Šmidrkal, notář se sídlem v Brně, Křenová 40, že zůstavitelka zanechala pozůstalého syna Z. L. a pozůstalého syna J. L.. Usnesením ze dne 12. 10. 2016, č. j. 59 D 1220/2016-56, bylo dědické řízení zastaveno podle §154 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).
Podle §107 odst. 1 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Podle §107 odst. 2 o. s. ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří vstoupili do práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde.
Podle §107 odst. 5 o. s. ř. neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.
Podle §154 odst. 1 z. ř. s. zanechal-li zůstavitel majetek bez hodnoty nebo jen majetek nepatrné hodnoty, soud usnesením vydá zůstavitelův majetek tomu, kdo se postaral o pohřeb, jestliže s nabytím tohoto majetku vyslovil souhlas, a současně řízení zastaví; to neplatí o takovém majetku zůstavitele, o němž zákon stanoví, že k němu nabývají vlastnické právo jiné osoby.
Soud zastaví řízení podle §107 odst. 5 o. s. ř. tehdy, pokud se v řízení o pozůstalosti nezjistí žádný majetek zůstavitele (§153 z. ř. s.), případně pokud se zjistí majetek bez hodnoty nebo jen majetek nepatrné hodnoty (§154 dost. 1 z. ř. s.); k zastavení řízení před procesním soudem nedojde pouze tehdy, jestliže v něm vyjde najevo, že stav zůstavitelova majetku nedovoloval pozůstalostní řízení zastavit (srovnej Dvořák, B. v: Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád. (§1 až 250l). Zákon o rozhodování některých kompetenčních sporů. Praha: Wolters Kluwer, 2016, str. 453).
Z tohoto názoru vychází i judikatura dovolacího soudu, podle které soud z pravomocného usnesení o zastavení řízení o dědictví vydaného podle ustanovení §175h o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2013) v jiném řízení vychází, jen nebude-li zjištěno, že zůstavitel ve skutečnosti zanechal majetek vyšší než nepatrné hodnoty; v takovém případě nemůže být řízení zastaveno podle §107 odst. 5 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2013) z důvodu, že zemřelý účastník nemá žádného právního nástupce [srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2004, sp. zn. 21 Cdo 857/2004 (uveřejněný v časopise Soudní judikatura, 2005, č. 4, str. 20)].
Vzhledem k tomu, že dovolatelka zemřela, pozůstalostní soud zastavil dědické řízení podle §154 odst. 1 z. ř. s. a v dovolacím řízení nevyšlo najevo, že by rozsah, popřípadě cena zůstavitelkou zanechaného majetku byla vyšší, než bylo zjištěno v pozůstalostním řízení, dovolacímu soudu nezbylo než řízení s ohledem na výše uvedené podle §243b ve spojení s §107 odst. 5 o. s. ř. zastavit.
V souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2016
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu