ECLI:CZ:NS:2016:22.ND.210.2016.1
sp. zn. 22 Nd 210/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně UNILEASING a. s., se sídlem v Klatovech, Randova 214, IČO: 25205552, zastoupené Mgr. Michalem Zahutou, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 365/46, proti žalované Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, IČO: 47116617, zastoupené Mgr. Petrem Kuchařem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 404/30a, o 682 892 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 170/2015, o přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 170/2015 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
U Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 170/2015 je vedeno řízení o žalobě o zaplacení 682 892 Kč s příslušenstvím.
V této věci navrhl Obvodní soud pro Prahu 8 přikázání věci Městskému soudu v Brně z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Svůj návrh odůvodnil tím, že s ohledem na adresy označených svědků v Brně a okolí, jakož i vzhledem k přítomnosti zástupce žalobkyně u jednání, bude-li konáno u Městského soudu v Brně, budou náklady řízení řádově nižší, než by tomu bylo v případě řízení vedeného Obvodním soudem pro Prahu 8. Soud přihlédl k tomu, že cesta do Prahy zabere celou obvyklou pracovní dobu a náklady spojené s touto účastí mohou dosáhnout vysoké částky v podobě cestovného, svědečného apod. S ohledem na komplexní hodnocení výpovědí označených svědků pak není vhodné, aby byl jejich výslech proveden dožádaným soudem. Je totiž třeba dbát na to, aby podstatné důkazy byly prováděny pokud možno soudem, který bude také ve věci rozhodovat. Soud uznal, že okolnosti spojené se vzdáleností bydliště účastníka, resp. jeho zástupce, samy o sobě nemohou odůvodnit přikázání věci jinému soudu, ale s odkazem na judikaturu dovolacího soudu dodal, že pokud k místu bydliště účastníka řízení přistoupí ještě jiná okolnost (např. existence důkazů nacházejících se v obvodu delegovaného soudu), lze návrh na delegaci shledat důvodným.
Žalobkyně se k návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Brně vyjádřila tak, že proti němu nic nenamítá. Žalovaná uvedla, že takovým postupem nesouhlasí.
Nejvyšší soud rozhodl o návrhu na delegaci jako soud, který je nejblíže společně nadřízený příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 8 a Městskému soudu v Brně, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.).
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Důvod vhodnosti ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace místní příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno vykládat restriktivně [srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000 (uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení, C. H. Beck, svazek 24, ročník 2001, pod pořadovým č. 172), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001 (uveřejněné pod č. C 186 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck - dále jen „Soubor“), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 241/2008 (dostupné na www.nsoud.cz )].
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do ústavně zaručené zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Z tohoto důvodu se musí skutečnosti, které jsou podkladem pro delegaci, vyznačovat určitou mimořádností. V projednávané Obvodní soud pro Prahu 8 soud svůj návrh na delegaci odůvodnil toliko tím, že označení svědci, které bude třeba vyslechnout, jakož i zástupce žalobkyně mají bydliště v B. nebo jeho blízkosti a bylo by časově i finančně náročné, aby na jednání jezdili do Prahy.
Nejvyšší soud opakovaně vyložil a objasnil právní názor, že vzdálenost bydliště účastníka (zástupce) od sídla procesního soudu sama o sobě přikázání věci jinému soudu neodůvodňuje, je-li k dispozici institut dožádání [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013 (uveřejněné pod č. C 13 558 v Souboru), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Nd 421/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2005, sp. zn. 20 Nd 105/2005 (obě dostupná na www.nsoud.cz )]. To obdobně platí i o výslechu svědků; dovolací soud v usnesení ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 29 Nd 312/2007 (uveřejněném v Souboru pod č. C 5918) vyložil, že sama skutečnost, že v řízení je nutné provést výslech svědků před dožádaným soudem, nezakládá důvod pro přikázání věci soudu, v jehož obvodu svědci žijí.
Finanční a časová zátěž způsobená cestováním svědků, pro které Obvodní soud pro Prahu 8 navrhuje přikázání věci Městskému soudu v Brně, nemůže být důvodem, aby věc byla přikázána z důvodu vhodnosti jinému soudu, neboť případný výslech svědků může být proveden též prostřednictvím dožádaného soudu (§122 odst. 2 ve spojení s §39 o. s. ř.). Ekonomická zátěž spojená s dostupností místně příslušného soudu v případě zástupce žalobkyně je spíše běžného charakteru a v případě přikázání věci Městskému soudu v Brně by se pouze přesunula ze žalobkyně na žalovanou, takže v konečném důsledku by takto realizovaná delegace nemohla vést k celkovým úsporám na nákladech řízení účastníků a tím větší hospodárnosti řízení [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Nd 326/2014 (dostupné na www.nsoud.cz )].
Nejvyšší soud přihlédl také ke skutečnosti, že žalovaná s přikázáním věci Městskému soudu v Brně nesouhlasila. Odkazuje-li Obvodní soud pro Prahu 8 v této souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 23 Nd 60/2012, dovolací soud podotýká, že v této věci o přikázání z důvodu vhodnosti bylo rozhodnuto negativně; jednou z významných okolností, ke které Nejvyšší soud přihlédl, zde bylo – jako v řešené věci – mimo jiné i to, že jeden z účastníků s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasil.
Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Městskému soudu v Brně nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. července 2016
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu