ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.3054.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 3054/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně J. F. , zastoupené JUDr. Markem Pořízkou, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Gorkého 1, PSČ 602 00, proti žalovanému M. H. , o zaplacení částky 288 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 4 C 303/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. února 2015, č. j. 28 Co 113/2013-170, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Břeclavi, jako soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 18. července 2012, č. j. 4 C 303/2009 – 129, zamítl žalobu o zaplacení částky 288 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vycházel z následujícího zjištěného skutkového stavu. Žalobkyně jako objednatel a žalovaný jako zhotovitel uzavřeli smlouvu o dílo dne 15. ledna 2004, jejímž předmětem byla rekonstrukce a výstavba samostatně stojícího rodinného domu, včetně přístavby k rodinnému domu. Účastníci si v čl. II bod 2. předmětné smlouvy ujednali, že rekonstrukce a novostavba včetně přístavby bude provedena na základě vydaného stavebního povolení stavebním úřadem v Oslavanech ze dne 15. listopadu 2000, č. j. 2097/výst.740/00-Ká. V čl. III smlouvy se zhotovitel zavázal stavbu zahájit 25. dubna 2004, termín kolaudace byl stanoven na 15. listopadu 2004 a termín předání díla na den 15. prosince 2004. V čl. III bod 5. bylo ujednáno, že v případě vyřízení stavebního povolení objednatelem je termín zahájení prací podmíněn jeho předložením zhotoviteli. V čl. VI bod 2. byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení zhotovitele s předáním díla. V čl. VII bodu 8. si smluvní strany dohodly, že jejich právní vztah se bude řídit obchodním zákoníkem. Z dodatku č. 1 k předmětné smlouvě o dílo vyplývalo, že zhotovitel se zavázal dodat žalobkyni projektovou dokumentaci. Také se zavázal k demolici stávajícího objektu. Z dodatku č. 1 rovněž vyplývalo, že se žalobkyně zavázala předat zhotoviteli nezbytné doklady a dokumenty, mimo jiné stavební povolení. Pod podpisem žalovaného se potom nachází prohlášení, že tyto dokumenty byly již předány.
Ze stavebního povolení vydaného dne 15. listopadu 2000 stavebním úřadem Oslavany, č. j. 2097/výst.740/00-Ká, vyplývalo, že stavební úřad povolil stavební úpravy spočívající v provedení rekonstrukce, opravy, přístavby a půdní vestavby v rodinném domu č. p. na pozemku p. č. 423 v k. ú. O. Pro provedení stavby byla mimo jiné stanovena podmínka, že stavba bude provedena podle předložené projektové dokumentace ověřené ve stavebním řízení. Bylo zdůrazněno, že případné změny nesmí být provedeny bez předchozího povolení stavebního úřadu. Na základě žádosti žalobkyně, v níž uvedla, že „při provádění rekonstrukce byly zjištěny popraskané zdi a nevyhovující stav základů“, vydal dne 23. února 2004 stavební úřad povolení k odstranění předmětné stavby. Po demolici stavby došlo k situaci, kdy žalovaný nemohl pokračovat ve stavbě podle vydaného stavebního povolení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neobstarala vydání nového stavebního povolení, nemohl žalovaný dokončit dílo ve sjednaném termínu.
Soud prvního stupně na zjištěný skutkový stav aplikoval ust. §58 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, v účinném znění (dále jen „stavební zákon“), z něhož vyplývá, že žádost o vydání stavebního povolení podává stavebník. Dále aplikoval ust. §365 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v účinném znění (dále jen „obchodní zákoník“), podle kterého je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby zániku závazku jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele. Dle ust. §370 obchodního zákoníku je věřitel v prodlení, jestliže v rozporu se svými povinnostmi vyplývajícími ze závazkového vztahu nepřevezme řádně nabídnuté plnění nebo neposkytne spolupůsobení nutné k tomu, aby dlužník mohl splnit svůj závazek. Soud prvního stupně tedy na základě výše uvedeného uzavřel, že žalobkyni nelze přiznat smluvní pokutu, jestliže řádnému a včasnému dokončení stavby bránila tím, že po demolici objektu neobstarala nové stavební povolení, které měla v rámci nezbytné součinnosti k dokončení díla obstarat.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně, jako soud odvolací, svým rozsudkem ze dne 6. února 2015, č. j. 28 Co 113/2013 – 170, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení. Na zjištěný skutkový stav aplikoval příslušná ustanovení obchodního zákoníku vztahující se k úpravě smlouvy o dílo. Vypořádal se s námitkami účastníků řízení a v odůvodnění svého rozsudku odkázal na rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu ve vztahu k nutnosti opatřit nové stavební povolení po demolici dosavadní stavby (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. ledna 2004, sp. zn. 5 A 23/2000). Dále odvolací soud vycházel i z judikatury Nejvyššího soudu. Konkrétně se jednalo o rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. listopadu 2008, sp. zn. 32 Cdo 1903/2007, které řešilo podobnou problematiku, kdy žalovaný nemohl dílo dokončit kvůli prodlení žalobkyně, do kterého se dostala tím, že neopatřila potřebné stavební povolení ani žalovaného k jeho opatření nezmocnila. Odvolací soud tedy potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný.
Proti rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje dle ust. §237 o. s. ř. v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dále dle dovolatelky závisí napadené rozhodnutí na otázce hmotného práva, která v judikatuře dovolacího soudu nebyla dosud řešena a dále je dle názoru dovolatelky napadené rozhodnutí stiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jako dovolací důvod dovolatelka uplatnila nesprávné právní posouzení věci dle ust. §241a odst. 1 o. s. ř.. Dovolatelka má za to, že podklady, včetně stavebního povolení, je třeba pokládat za písemné pokyny objednatele k provedení díla, přičemž odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2009, sp. zn. 23 Cdo 2210/2009, v němž je uvedeno, že jestliže zhotovitel neupozorní objednatele na nevhodnost pokynů, odpovídá za vady tak, jako kdyby mu objednatel tyto pokyny nedal. V tomto ohledu má dovolatelka za to, že se soudy obou stupňů při řešení této otázky odchýlily od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího. Další otázkou hmotného práva je dle dovolatelky otázka nadřazenosti předpisů práva veřejného nad předpisy práva soukromého, která dle dovolatelky nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena. Ve zbytku dovolání dovolatelka napadá především skutková zjištění a skutkové závěry soudů obou stupňů.
Žalovaný se k podanému dovolání nevyjádřil.
Dovolací soud posuzoval, zda je v dané věci dovolání přípustné a zda jsou splněny zákonem požadované podmínky, zejména náležitosti dovolání.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Jestliže dovolatelka považuje stavební povolení za součást pokynů zhotoviteli k provedení díla, nelze jí v tomto přisvědčit. Povinnost objednatele obstarat stavební povolení vyplývá z jeho postavení stavebníka dle stavebního zákona a opatření stavebního povolení představuje ve smyslu soukromoprávních předpisů nezbytnou součinnost objednatele ke zhotovení díla, což dovolací soud již judikoval například ve svém rozsudku ze dne 2. února 2015, sp. zn. 23 Cdo 2080/2013, kde uvedl, že prodlení žalované, jako zhotovitelky, s dokončením stavby bylo způsobeno prodlením žalobců, jako objednatelů, spočívající v nečinnosti žalobců, jako objednatelů stavby, týkající se včasného zajištění stavebního povolení pro zhotovení stavby podle sjednané smlouvy. Žalovaná, jako zhotovitelka, nemůže nést sankční důsledky toho, že dílo (stavba) nebylo dokončeno a předáno ve sjednaném termínu, jestliže v důsledku nečinnosti objednatelů, které lze kvalifikovat jako nedostatek jejich součinnosti při zhotovování díla, nebylo vydáno příslušné stavební povolení. V takovém případě totiž brání provedení stavby veřejné právo, kterým jsou strany vázány, neboť podle §58 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., platného v rozhodné době, žádost o stavební povolení spolu s předepsanou dokumentací podává u stavebního úřadu stavebník, kterým se podle §139 písm. d) zákona č. 50/1976 Sb. rozumí investor a objednatel stavby. Žalovaná, jako zhotovitelka, se proto nedostala do prodlení se zhotovením díla, pro něž by žalobcům náležela smluvní pokuta za prodlení žalované s dokončením díla, nebylo-li ve smlouvě sjednáno, že příslušné stavební povolení zajistí žalovaná, jako zhotovitelka.
Podobně také rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. listopadu 2008, sp. zn. 32 Cdo 1903/2007, na které odkazuje v odůvodnění svého rozsudku odvolací soud.
Otázka hmotného práva, na které napadené rozhodnutí závisí, byla soudy obou stupňů rozhodnuta v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně je pro soulad napadeného rozhodnutí s judikaturou dovolacího soudu nepřípustné, nezabýval se dovolací soud dalšími námitkami dovolatelky, které nemohou založit přípustnost dovolání, neboť směřují proti skutkovým závěrům soudů.
Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání odmítnout podle ust. §243c odst. 1 věty první o. s. ř.
Nejvyšší soud nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů dovolacího řízení, neboť žalovanému (účastníku, který měl ve věci plný úspěch dle ust. §142 odst. 1 o. s. ř.) žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. ledna 2016
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu