ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.5128.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 5128/2015
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Ing. D. Ch. , podnikatelky se sídlem Bezinková 970, Šestajovice PSČ 250 92, identifikační číslo osoby 70078785, zastoupené JUDr. Alicí Říhovou, advokátkou se sídlem Nad Vinicí 494, Statenice PSČ 252 62, proti žalované AUTO PETROL CZ, s.r.o. , se sídlem U háje 1760/28a, Braník, Praha 4, PSČ 147 00, identifikační číslo osoby 26169258, zastoupené Bronislavem Šerákem, advokátem se sídlem Na bělidle 2/830, Praha 5, PSČ 150 00, o zaplacení 148 681,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 18 C 104/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2015, č. j. 94 Co 25/2015-116, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2015, č. j. 94 Co 25/2015-116, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 9. 2014, č. j. 18 C 104/2014-37, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 6. 2015, č. j. 94 Co 25/2015-116, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 9. 2014, č. j. 18 C 104/2014-37, jímž bylo žalované uloženo zaplatit částku 64 407 Kč, 63 970,80 Kč, 19 440 Kč a částku 864 Kč společně se zákonnými úroky z prodlení z těchto částech, specifikovanými ve výroku I. pod písmeny a) až d) rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 (jako soudu prvního stupně), a ve výroku II. rozsudku soudu prvního stupně o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Městský soud v Praze (jako soud odvolací) se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že byly naplněny všechny podmínky pro rozhodnutí rozsudkem pro zmeškání podle §153b odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Vyšel z obsahu spisu, že žalované byla řádně a včas doručena do datové schránky dne 8. 8. 2014 žaloba a předvolání k ústnímu jednání na den 23. 9. 2014. Žalovaná se bez včasné omluvy k jednání nedostavila, ač byla o následcích takového jednání poučena, a žalobkyně, která se zúčastnila jednání, navrhla postup podle §153b o. s. ř. Odvolací soud nepřihlížel k námitkám žalované, které směřovaly k tvrzení, že její absence u jednání před soudem prvního stupně byla omluvitelná pro zdravotní potíže jednatele, neboť tyto námitky byly posuzovány již v rámci návrhu žalované na zrušení rozsudku pro zmeškání, přičemž tyto námitky byly vyhodnoceny soudem prvního stupně jako nedůvodné, a proto návrh na zrušení rozsudku pro zmeškání byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 10. 2014, č. j. 18 C 104/2014-50, zamítnut, přičemž uvedené usnesení nabylo právní moci dne 12. 12. 2014. Odvolací soud s ohledem na tuto skutečnost konstatoval, že jsou tak splněny podmínky pro rozhodnutí o odvolání do rozsudku pro zmeškání. Dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně obsahuje důvody, pro které se soud prvního stupně rozhodl pro vydání rozsudku pro zmeškání a uzavřel, že soud prvního stupně k vydání rozsudku pro zmeškání přistoupil uvážlivě, přičemž se nejednalo o sporný nebo hraniční případ, jaký má na mysli rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2014 Pl. ÚS 49/10, zabývající se ústavně konformní interpretací ustanovení 153b o. s. ř.
Žalovaná proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání, z jehož obsahu vyplývá, že směřuje proti výroku I. (ve věci samé) citovaného rozsudku Městského soudu v Praze. Dovolatelka považuje dovolání za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí ve smyslu §237 o. s. ř. na vyřešení procesní otázky – splnění podmínek pro rozhodnutí rozsudkem při zmeškání, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, na než dovolatelka v dovolání poukazuje, a to od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. 30 Cdo 3825/2007, podle něhož při rozhodování o návrhu žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání musí soudy brát v úvahu např. předchozí procesní aktivitu žalovaného, a že k vydání rozsudku pro zmeškání by měl soudu přistupovat uvážlivě a volit tento institut zejména v případech, kdy nezájem na straně žalovaného je zřejmý, kdy je žalovaný skutečně nečinný. Dovolatelka namítá, že odvolací soud se od uvedené judikatury Nejvyššího soudu, stejně jako od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 26 Cdo 3443/2010 a ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2979/2013 odchýlil, jestliže nepřisoudil náležitý právní význam skutečnosti, že žalovaná řádně přebírala poštu a činila procesní úkony, kterými zamezila nabytí právní moci platebního rozkazu, a kdy žalované obrana nebyla jen formální, plnila i povinnost označit k věci důkazy, činit důkazní návrhy. Dovolatelka proto navrhla zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu a též uvedeného rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Nejprve je nutno konstatovat, že skutečnost, zda žalovaná zmeškala z omluvitelných důvodů první jednání ve věci, se posuzuje v řízení o návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání, nikoliv v odvolacím řízení proti rozsudku pro zmeškání, jak správně v rozhodnutí uvedl odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2265/2000, veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz ).
Vymezila-li dovolatelka přípustnost dovolání tím, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v podobě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. 30 Cdo 3825/2007, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 26 Cdo 3443/2010 a též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2979/2013, nepřihlédl-li k procesní aktivitě žalované v řízení a této skutečnosti nepřisoudil náležitý právní význam z hlediska posouzení podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání, je namístě učinit závěr, že dovolání je podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud se odchýlil od uvedené judikatury Nejvyššího soudu, nepřihlédl-li při přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně při posouzení podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání k předchozí procesní aktivitě žalované v řízení, vyplývá-li z obsahu spisu, že žalovaná se k žalobě vyjádřila, podala proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor, který odůvodnila a současně navrhla důkazy k dalšímu dokazování. Nejvyšší soud již dříve v uvedených rozhodnutích vyslovil právní názor, podle něhož soudy při rozhodování o případném vydání rozsudku pro zmeškání, resp. při rozhodování o návrhu žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání, musí brát v úvahu rovněž např. předchozí procesní aktivitu žalovaného, tedy zda se eventuálně vyjádřil k podané žalobě, zda navrhl důkazy ke své obraně atd., přičemž k vydání rozsudku pro zmeškání by soud měl přistupovat uvážlivě a volit tento institut zejména v případech, v nichž nezájem na straně žalovaného je zřejmý, kdy je žalovaný skutečně nečinný (což vyplývá např. z obsahu a frekvence již dříve učiněných procesních úkonů) a odmítá se aktivně podílet na soudním procesu, či úmyslně řízení protahuje.
Odvolací soud se tedy s ohledem na výše uvedené odchýlil od uvedených rozhodnutí dovolacího soudu, proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalované proti napadenému rozsudku odvolacího soudu je podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí ve smyslu §237 o. s. ř. na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, na níž dovolatelka v dovolání poukazuje. Jelikož byl dovolací důvod nesprávného právního posouzení otázky naplnění podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání uplatněn důvodně, Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, se vztahují i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). V dalším řízení bude soud prvního stupně na základě ustanovení §243g odst. 1 a §226 odst. 1 o. s. ř. vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí. V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. června 2016
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu