ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.5356.2015.1
sp. zn. 23 Cdo 5356/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobkyně C. S. Cargo a. s. , se sídlem Hradecká 1116, 506 01 Jičín, IČ 64259374, zastoupené JUDr. Pavlem Navrátilem, advokátem se sídlem Na Hradbách 120/2, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, proti žalované EKOBAL, spol. s r. o. , se sídlem Hráského 1906/3, 140 00 Praha 4, IČ 49616625, zastoupené Mgr. Filipem Macháčkem, advokátem se sídlem Ruská 614/42, 101 00 Praha 10, o zaplacení částky 2 559 392 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 31 Cm 11/2009, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2015, č. j. 12 Cmo 171/2013-762, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.):
Nejvyšší soud, jako soud dovolací, postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalované rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2015, č. j. 12 Cmo 171/2013-762, není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť dovolatelka v dovolání uvedla pouze důvod dovolání, který spatřuje ve vadách řízení. Nevymezila však v čem spatřuje přípustnost dovolání, pouze uvedla citaci ustanovení §237 o. s. ř., v němž jsou uvedeny předpoklady přípustnosti dovolání. Nejvyšší soud přitom již v rozhodnutí ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 4/2014, judikoval, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Zároveň v uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pokud může být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Namítá-li dovolatelka, že usnesení odvolacího soudu trpí vadou řízení, která má spočívat v nesprávném procesním postupu soudu, kdy odvolací soud podle dovolatelky nesprávně připustil a hodnotil nové důkazy, tzv. „novoty“ v rámci odvolacího řízení, aniž by svůj postup blíže odůvodnil, v čemž dovolatelka spatřuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí, je nutno připomenout, že podle §237 o. s. ř. může přípustnost dovolání založit jen skutečnost, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, tedy otázky právní. Případné konkrétní vady řízení nemohou založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4296/2014 – veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz ).
V daném případě by dovolání mohlo být přípustné podle §237 o. s. ř. za předpokladu, že by žalovaná označila otázku procesního práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a uvedla, od které ustálené rozhodovací praxe se odvolací soud odchýlil, nebo by označila otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo byla dovolacím soudem rozhodována rozdílně, případně by měla být vyřešena jinak. Dovolatelka však žádnou takovou otázku neoznačila. Pouze nesouhlasí s právním posouzením věci odvolacím soudem, kterému vytýká nesprávný procesní postup, a že se odvolací soud nedostatečně vypořádal se závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, č. j. 23 Cdo 3957/2013-736, jímž byl zrušen předešlý rozsudek Vrchního soudu v Praze. Skutečnost, že dovolatelka má jiný názor na právní závěr odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. Pouhý argument, že odvolací soud nesprávně věc posoudil, jestliže rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s právním názorem, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání žalované jako nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení, tedy i o nákladech žalobkyně spojených s podáním vyjádření k dovolání žalované, rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. května 2016
JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á
předsedkyně senátu