ECLI:CZ:NS:2016:23.CDO.960.2016.1
sp. zn. 23 Cdo 960/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., ve věci žalobkyně CNS a. s. , se sídlem v Mělníku, Nad Šafranicí 574, identifikační číslo osoby 26129558, zastoupené JUDr. Tomášem Holubem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 203/23, proti žalované O2 Czech Republic a. s. , se sídlem v Praze 4, Za Brumlovkou 266/2, identifikační číslo osoby 60193336, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 24, o zaplacení částky 19.800.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 Cm 132/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2015, č. j. 3 Cmo 94/2015-668, takto:
Dovolání se odmítá
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. února 2015, č. j. 6 Cm 132/2010-613, zamítl návrh žalobkyně na vstup společnosti NAMARA INVESTMENT PARTNERS LTD., se sídlem London EC2A 3DQ, 9 Chapel Place (2nd floor), Velká Británie, reg. č. 09263459, do tohoto řízení na místo žalobkyně.
K odvolání žalobkyně a nabyvatele práv odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným odmítl odvolání nabyvatele práv (první výrok) a ve vztahu mezi žalovanou a nabyvatelem práv rozhodl, že nabyvatel práv společnost NAMARA INVESTMENT PARTNERS LTD., je povinna zaplatit žalované k rukám jejího advokáta náhradu nákladu odvolacího řízení (druhý výrok). Odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně (třetí výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věcí (§241a odst. 1 o. s. ř.) spočívá dle žalobkyně v tom, že odvolací soud na základě v řízení zjištěných skutečností nesprávně aplikoval §107a ve spojení s §2 o. s. ř.
Žalovaná se k dovolání vyjádřila tak, že je považuje za nepřípustné, popřípadě nedůvodné.
Nejvyšší soud České jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Dovolání není přípustné.
Odvolací soud postupoval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, když potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu žalobkyně na vstup nového žalobce do řízení ve smyslu §107a o. s. ř. Soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu dle §107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení §2 o. s. ř., podle kterého v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob. Takový postup je namístě např. tehdy, jestliže podle toho, co v řízení vyšlo najevo, lze uzavřít, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí dle §107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3222/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 413/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 3126/2013).
V části dovolání, ve které je namítán nesprávný procesní postup odvolacího soudu, není dovolání přípustné, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než předvídaný ustanovením §241a odst. 1 o. s. ř. Dalšími otázkami navozenými žalobkyní se dovolací soud samostatně nemohl zabývat, neboť se týkají vad řízení, ke kterým by dovolací soud za určitých podmínek mohl přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání (§243 odst. 2 o. s. ř.). Samotná tvrzená vada řízení však přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. července 2015, sp. zn. 23 Cdo 2166/2015).
Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů případně vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (srov. §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. května 2016
JUDr. Pavel H o r á k , Ph.D.
předseda senátu