ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.1261.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 1261/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobkyně L. R. , zastoupené JUDr. Petrem Orctem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Závodní 391/96C, proti žalovaným 1) městu Jáchymov , se sídlem úřadu Jáchymov, náměstí Republiky 1, IČO 00254622, zastoupenému JUDr. Janou Wenigovou, advokátkou se sídlem Karlovy Vary, Jateční 2121/6, a 2) České republice – Ministerstvu životního prostředí , se sídlem Praha 10, Vršovická 1442/65, IČO 00164801, o zaplacení 600.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 38/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 11. 2015, č. j. 15 Co 328/2015-287, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně neobsahuje všechny zákonné náležitosti ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., neboť v něm dovolatelka neuvedla, proti kterému rozhodnutí směřuje (není uveden ani soud, který je vydal, ani jeho spisová značka či jednací číslo, lze je identifikovat jen z uvedeného data a označení účastníků, předmětu řízení a spisové značky soudu prvního stupně), nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, v jakém rozsahu rozhodnutí napadá, ani důvod dovolání.
Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání je především vymezení jeho přípustnosti, přičemž dovolání musí být formulováno tak, aby z něj bylo patrné, které z hledisek vyjmenovaných v §237 o. s. ř. má dovolatel za splněné a v jakých konkrétních okolnostech naplnění předpokladů přípustnosti spatřuje, přičemž nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Souladnost této judikatury dovolacího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud např. v usneseních ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, nebo ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, uveřejněná na webových stránkách Ústavního soudu).
K otázce přípustnosti dovolatelka - ač zastoupena advokátem - uvedla, že rozsudek odvolacího soudu závisí na řešení otázek hmotného i procesního práva, z nichž některé byly posouzeny odchylně od rozhodovací praxe dovolacího soudu, u některých není stav ustálené rozhodovací praxe, u některých je rozhodováno rozdílně a u některých je namístě právní otázku posoudit jinak, aniž však jakkoli konkretizovala jedinou otázku hmotného či procesního práva.
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.
Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání rovněž v tom, že jde o právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, o kterou dovolacím soudem dosud nevyřešenou právní otázku jde a od kterého svého řešení otázky hmotného či procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit.
Uvedeným požadavkům dovolatelka nedostála, takové právní otázky nevymezila, příslušnou alternativu předpokladů přípustnosti dovolání nekonkretizovala a spokojila se s obecnou kritikou správnosti posouzení věci odvolacím soudem. Neoznačila ostatně ani rozhodnutí dovolacího soudu a jeho příslušné ustálené závěry, od nichž se údajně odvolací soud odchýlil, ani závěry, které by měl dovolací soud v projednávané věci posoudit jinak. Uvedené náležitosti dovolání nejsou splněny tím, že dovolatelka opakuje argumentaci uplatněnou v předchozích stádiích řízení, označuje specifika projednávaného případu, případně cituje pasáže z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu.
Pokud dovolatelka uvedla, že rozsudek je nepřezkoumatelný nebo že rozhodnutí soudu prvního stupně porušilo její procesní práva na úkor požadavku předvídatelnosti postupu a rozhodnutí, namítá vadu řízení, jež sama o sobě není způsobilá založit přípustnost dovolání. Stejně tak nelze úspěšně napadnout dovoláním zjištěný skutkový stav.
Jelikož dovolatelka v dovolání neuvedla jeho zákonné náležitosti, především nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 a §238a o. s. ř., trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tato vada nebyla v průběhu trvání lhůty k dovolání odstraněna (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Z ustanovení §243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele k odstranění vad dovolání nevyzývá. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. července 2016
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu