ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.1935.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 1935/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce V. Z. , zastoupeného Mgr. Pavlem Švestákem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 4, proti žalované A. K. , zastoupené JUDr. Pavlem Knitlem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 5, za účasti České pojišťovny a. s. , se sídlem V Praze 1, Spálená 16, IČO 45272956, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o 408.020,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 241 C 120/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2015, č. j. 44 Co 115/2013-138, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 10. 2015, č. j. 44 Co 115/2013-138, není přípustné podle §237 o.s.ř., neboť uplatněné námitky jednak nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, jednak rozhodnutí odvolacího soudu není v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Soudy obou stupňů vycházely shodně z toho, že při dopravní nehodě, z níž vznikla žalobci újma na zdraví, žalovaná řídila vozidlo, jehož nebyla provozovatelem (tím byl její manžel), a nelze proto aplikovat ustanovení §427 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), zakládající objektivní odpovědnost provozovatele bez ohledu na protiprávnost a zavinění, ani ustanovení §431 obč. zák., upravující vypořádání mezi provozovateli při střetu vozidel. Důvodně se tak zabývaly tím, zda jsou dány předpoklady obecné odpovědnosti za škodu (§420 obč. zák.), tedy porušení právní povinnosti ze strany žalované, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. S ohledem na zjištěný skutkový stav oba soudy dovodily, že žalovaná neporušila při řízení vozidla pravidla silničního provozu (ani jiné relevantní normy); konstatovaly, že pokud (jak tvrdí dovolatel) jela žalovaná rychleji, než bylo povoleno, nešlo o natolik nepřiměřenou rychlost, aby alespoň částečně vyviňovala žalobce, který jí nedal přednost v jízdě. Nebylo-li jednání žalované podstatnou příčinou vzniku škody, je s ohledem na procesní postavení účastníků (viníkem dopravní nehody byl zjištěn žalobce) bez významu zabývat se otázkou tzv. spoluzavinění podle §441 obč. zák. Lze tedy uzavřít, že je zřejmé, na základě jakých právních ustanovení soudy věc posoudily, a že jejich právní závěry jsou v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2007, sp. zn. 25 Cdo 271/2007, publikované pod C 5493 v Souboru civilních rozhodnutí NS, C. H. Beck).
Skutkový stav věci, o nějž odvolací soud opřel své rozhodnutí, není vzhledem k zákonným limitům dovolání jako mimořádného opravného prostředku, zaměřeného na řešení otázek právních, možno podrobovat přezkumu v dovolacím řízení (srov. §237, §241a odst. 1 a §242 o. s. ř.), a námitky dovolatele v tomto směru proto přípustnost dovolání nemohou založit. Ani z procesněprávního hlediska nelze shledat pochybení v tom, jak soudy hodnotily znalecký posudek předložený dovolatelem, neboť i znalecký posudek je stejně jako každý jiný důkazní prostředek možno, resp. dokonce nutno, podrobit kritickému a nezávislému hodnocení ve smyslu §132 o. s. ř. Soud prvního stupně navíc fakticky pouze uzavřel, že znalecký posudek nelze interpretovat tak, jak se žalobce snaží, závěry soudu tedy nejdou proti odborným závěrům znalce, ale proti argumentaci dovolatele. Obdobný závěr pak, byť nepřímo, vyslovil i soud odvolací.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. června 2016
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu