ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.2189.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 2189/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobkyně WIGNES REAL s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 21, IČO 26134080, zastoupené JUDr. Františkem Šafárikem, advokátem se sídlem v Ratboři, Sedlovská 51, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 357.831.066,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 210/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2016, č. j. 1 Cmo 110/2015-663, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2016, č. j. 1 Cmo 110/2015-663, podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť dovolání neobsahuje zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.); v dovolacím řízení tak nelze pokračovat, protože v důsledku absence této náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. Ačkoli dovolatelka s odkazem na ustanovení §237 o. s. ř. uvádí, že napadené rozhodnutí má „po právní stránce naprosto zásadní význam“ (jde o dikci převzatou zřejmě z úpravy dovolání účinné do 31. 12. 2012, která se však v této věci již neuplatní), a obsáhle argumentuje proti správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, zcela opomíjí základní náležitost dovolání vyžadovanou ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř. Dovolatelka vůbec nevymezuje, od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14). Nedostatek takového údaje představuje vadu dovolání, která brání rozhodnutí Nejvyššího soudu o tomto mimořádném opravném prostředku.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, protože řízení dále pokračuje před soudem prvního stupně a o všech nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. května 2016
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu