ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.232.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 232/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně L. H. , zastoupené JUDr. Janem Hrbáčkem, advokátem se sídlem v Brně, Kachlíkova 891/15, proti žalovanému Č. B. , o 10 380 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46 C 223/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 8. 2015, č. j. 44 Co 281/2015-81, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně usnesením ze dne 13. 5. 2015, č. j. 46 C 223/2014-71, nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků. Vyšel z jejích údajů, že jejím jediným příjmem je odměna z dohody o pracovní činnosti ve výši 5 000 Kč měsíčně, že žije sama ve vlastním domě, na nákladech bydlení vydá měsíčně asi 2 000 Kč, vlastní několik nemovitostí a obchodní podíl ve společnosti SOLIDE INVEST, s. r. o., její pohledávky dosahují ve svém úhrnu částky přes 34 000 000 Kč a její závazky přes 44 000 000 Kč. Na tomto základě soud shledal vysoce nepravděpodobným, že ze zbylé částky cca 2 000 Kč měsíčně by žalobkyně byla schopna uspokojovat své životní potřeby, a poukázal na to, že žalobkyně s příjmem 5 000 Kč, byť disponovala částkami ve výši několika desítek milionů korun, si nevytvořila žádné finanční rezervy a veškeré finanční prostředky poskytla třetím osobám. Lehkomyslný přístup k hospodaření s penězi tak musí jít k její tíži, a vzhledem k tomu, že žalobkyně s ohledem na její tvrzené příjmy má nepřiměřené výdaje spočívající například v penzijním, úrazovém a škodovém pojištění, soud uzavřel, že zřejmě nevylíčila všechny okolnosti rozhodné pro posouzení osvobození od soudních poplatků.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 8. 2015, č. j. 44 Co 281/2015-81, usnesení okresního soudu potvrdil. Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013) a zmínil, že žalobkyně vede několik soudních sporů, v nichž bylo za totožné situace rozhodováno o jejím osvobození od soudních poplatků, které jí nebylo přiznáno, a dovodil, že i v projednávaném případě jsou použitelné závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3318/2014, že nelze mít za věrohodné její tvrzení, že jejím jediným aktivem je nyní měsíční výdělek 3 700 Kč, z něhož hradí veškeré své výdaje a který nestačí na úhradu soudního poplatku ze žaloby, a nelze přehlédnout, že žalobkyně doznává vlastnictví majetku nemalé hodnoty (nemovitosti a pohledávky ve výši desítek milionů korun), které ji nestaví do pozice nemajetného.
Proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně podala žalobkyně dovolání, v němž navrhla zrušení rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně, vrácení věci Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení, případně přiznání osvobození od soudních poplatků v celém rozsahu. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení v otázce osvobození od soudních poplatků, při jejímž řešení se soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3287/2014, usnesení ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 26 Cdo 4220/2009, a dalších, a dovolacím soudem vyřešená otázka (usnesení ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3318/2014) má být posouzena jinak. Rozhodnutí soudů obou stupňů považuje za protiústavní a dovozuje, že splnění podmínek §138 o. s. ř. je nutno posuzovat objektivně s ohledem na aktuální majetkové a sociální poměry žadatele a nikoli na jeho poměry v minulosti, rovněž argumentace soudů, že jí nelze přiznat osvobození od soudních poplatků, pokud si tíživou materiální a sociální situaci zapříčinila sama, je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího a Ústavního soudu. Polemizuje se skutkovými závěry odvolacího soudu ohledně jejího majetku a nesouhlasí se závěry Nejvyššího soudu v usnesení sp. zn. 33 Cdo 3318/2014.
Podle ust. §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, Nejvyšší soud vyložil, že účastníkovi nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu, při rozhodování o osvobození od soudních poplatků se přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob se bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však nutno přihlížet též k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá faktické poměry žadatele nejen v době podání žádosti, ale i to, zda z jeho strany nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody. Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci. Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků. Zároveň platí, že účastník je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků (např. srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953).
Žalobkyně namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, a ze dne 13. 11. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3287/2014, v nichž Nejvyšší soud vyložil, k jakým kritériím se při rozhodnutí o návrhu na osvobození od soudních poplatků přihlíží, a zdůraznil, že objektivní nedostatek finančních prostředků fyzické nebo právnické osoby (kdy je reálně vyloučena možnost i případné dispozice s majetkem navrhovatele za účelem zpeněžení pro úhradu předpokládaných soudních poplatků) se nesmí stát překážkou přístupu této osoby k soudu. Dovolatelka však přehlíží, že základním důvodem, pro který jí osvobození nebylo přiznáno, je nevěrohodnost vylíčení okolností rozhodných pro posouzení její aktuální situace a jejich zjevná neúplnost, kterou soudy dokreslily další argumentací. V daném případě není napadené rozhodnutí v kolizi se zmíněnými usneseními dovolacího soudu. Povinnost žadatele prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti, byla zdůrazněna i v dalších rozhodnutích Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod č. 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013).
V usnesení ze dne 30. 10. 2014 sp. zn. 33 Cdo 3318/2014 Nejvyšší soud shledal správným postup odvolacího soudu, který konfrontoval tvrzení žalobkyně, že žije z výdělku 3 700 Kč měsíčně, s jejím dalším údajem, že částku 23 000 000 Kč, kterou si půjčila od své matky, postupně „rozpůjčila“ žalovaným a dalším osobám, vůči nimž má nyní pohledávky dosahující 10 000 000 Kč, a za věrohodné nepovažoval její tvrzení, že jediným jejím aktivem je měsíční výdělek 3 700 Kč, z něhož hradí všechny své výdaje. Dovodil, že žadatel nemůže požadovat osvobození od soudních poplatků, jestliže se předtím o své vůli zbavil majetku, s nímž mohl disponovat; takové počínání nese znaky obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody. Vzhledem k tomu, že i v daném případě důvodem pro nepřiznání osvobození od soudních poplatků byla nevěrohodnost tvrzení žalobkyně o rozhodných okolnostech, není důvodu, aby v tomto případě Nejvyšší soud řešil její osvobození od soudních poplatků jinak, když rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Jak vyplývá z výše uvedeného, dovolání není dle §237 o. s. ř. přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. května 2016
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu