ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.2575.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 2575/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Tomkovou v právní věci žalobce: MUDr. J. K. , zastoupený JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1041/12, proti žalovaným: 1/ Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, IČO: 47116617, 2/ Dopravní podnik hl. m. Prahy, a.s. , se sídlem v Praze 9, Sokolovská 217/42, IČO: 00005886, o 200 000 Kč s příslušenstvím, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2016, č. j. 68 Co 422/2015-184, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2016, č. j. 68 Co 422/2015-184, podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pokračovat, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. Uplatněné námitky sice směřují proti nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem a jeho odchýlení od ustálené rozhodovací praxe, nevymezují však vůbec, od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, která z tam uvedených hledisek považuje za splněná, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace, byť i jen části textu tohoto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14 ). Dovolatel v obecné rovině poukazuje na rozpor napadeného rozsudku s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, žádné konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu reprezentující judikatorní praxi nezmiňuje a ani z obsahu dovolání nelze dovodit, v čem má spočívat odklon rozhodnutí odvolacího soudu; není tedy možno na takovém základě posoudit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovaným žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. července 2016
JUDr. Ivana Tomková
pověřený člen senátu