ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.3684.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 3684/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce M. Z., zastoupeného Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 43/6, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1027/11a, o 1.172.663,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 6 C 25/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2015, č. j. 11 Co 251/2014-285, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 16.117,- Kč k rukám Mgr. Martina Vovsíka, advokáta se sídlem v Plzni, Malá 43/6, do tří dnů od právní moci usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2015, č. j. 11 Co 251/2014-285, byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 4. dubna 2014, č. j. 6 C 25/2008-266, jímž soud uložil žalované zaplatit žalobci 1.172.663,- Kč s úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že jde o rozhodnutí zásadního právního významu podle §237 o. s. ř. Namítá, že odvolací soud na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, soud prvního stupně nesprávně zhodnotil důkazy, žalobce neprokázal, že by žalovaná porušila právní povinnost podle zákona č. 95/1999 Sb. a že by mu vznikla majetková újma. Popisuje, které důkazy byly či nebyly v řízení předloženy, a namítá, že právní úvahy odvolacího soudu, na kterých spočívá jeho rozhodnutí, byly učiněny pouze na základě domněnek a spekulací. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání s poukazem na ustanovení §237 a násl. o. s. ř. navrhl, aby dovolání jako nepřípustné bylo odmítnuto.
Podle ust. §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2, 3 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Z obsahového hlediska dovolání žalované nesplňuje obligatorní požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti, když žalovaná nevymezila právní otázku, při jejímž řešení se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která dosud nebyla v judikatuře dovolacího soudu řešena nebo má být posouzena jinak, a v dovolání není ani uvedeno, které právní posouzení považuje za nesprávné a v čem nesprávnost právního posouzení spočívá, přičemž tento nedostatek by mohl být odstraněn pouze po dobu lhůty k podání dovolání.
Nesprávnost právního posouzení věci dovolatelka zdůvodňuje tím, že byl nesprávně zjištěn skutkový stav. Námitkami, jež se týkají správnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání založit nelze, neboť důvodem podání dovolání může být pouze nesprávný právní názor odvolacího soudu, na němž spočívá jeho rozhodnutí (§241a odst. 1 o. s. ř.). Správnost rozhodnutí po právní stránce dovolatelka zpochybňuje na základě vlastní verze skutkového stavu a vlastního hodnocení důkazů a polemizuje především se skutkovými závěry, které soudy v dané věci z provedených důkazů vyvodily. Pouhý odlišný názor dovolatelky na to, jaké skutečnosti lze mít na základě provedených důkazů za prokázané, popřípadě zda provedené důkazy stačily k prokázání relevantních skutečností, není způsobilý zpochybnit právní posouzení odvolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 777/2009).
Jelikož dovolání žalované z obsahového hlediska nesplňuje zákonné náležitosti a nepředkládá žádnou právní otázku hmotného nebo procesního práva způsobilou založit přípustnost dovolání dle §237 o. s. ř. a nejde ani o přípustnost podle §238a o. s. ř., Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NS ČR 51/2013).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle §243c odst. 3, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Náhrada se skládá z odměny za zastupování žalobce advokátem za jeden úkon (vyjádření k dovolání sepsané 30. července 2015) ve výši 13.020,- Kč podle §7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky v částce 300,- Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty podle §137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 2.797,- Kč, celkem tedy 16.117,- Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. ledna 2016
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu