ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.3690.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 3690/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. P., zastoupeného JUDr. Radomilem Mackem, advokátem se sídlem v Lanškrouně, náměstí J. M. Marků 92, proti žalovaným 1) ČEZ Distribuční služby, s. r. o., se sídlem v Hradci Králové - Pražském Předměstí, Riegrovo náměstí 1493/3, IČO: 26871823, a 2) ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně IV – Podmoklech, Teplická 874/8, IČO: 24729035, oběma zastoupeným Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem v Praze 1, Karoliny Světlé 301/8, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 9 C 262/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 2. dubna 2015, č. j. 12 Co 566/2014-424, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 130.811 Kč k rukám Mgr. Radka Pokorného, advokáta se sídlem v Praze 1, Karoliny Světlé 301/8, do tří dnů od právní moci usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 2. 4. 2015, č. j. 12 Co 566/2014-424, není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti v tomto ustanovení uvedené. Na řešení dovolatelem předložené právní otázky platnosti či neplatnosti nájemní smlouvy žalobce s J. S. napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, neboť spočívá na závěru, že nebylo prokázáno, že by v rozhodném období některá ze žalovaných ve vztahu k žalobci porušila jakoukoli právní povinnost, a že žalovaná 1) byla povinna dodávat žalobci elektrickou energii na základě písemné přihlášky, kterou žalobce podal dne 22. 12. 2009. Namítá-li dovolatel vady řízení z hlediska nesouladu mezi skutkovým zjištěním a provedeným dokazováním, zejména ve vztahu ke zjištění data podání přihlášky k odběru elektrické energie, nejde o námitku nesprávného právního posouzení, nýbrž o námitku proti zjištěnému skutkovému stavu, z něhož vycházely soudy při svém rozhodnutí, která však není způsobilým dovolacím důvodem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Pokud odvolatel s poukazem na judikaturu Ústavního soudu (zejména rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 170/11 a I. ÚS 301/09) dovozuje přípustnost dovolání v případě extrémního nesouladu mezi tím, co vyšlo z provedeného dokazování najevo, a skutkovými závěry, které z něj soudy vyvodily, je nutno poukázat na to, že tato rozhodnutí Ústavního soudu byla vydána před zásadní novelizací dovolacího řízení provedenou zákonem č. 404/2012 Sb., tedy v době, kdy námitku nesprávných skutkových zjištění bylo možno uplatnit podle tehdejšího znění ust. §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2012. Podle §241a odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2013 je jediným způsobilým dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení, proto je vyloučen přezkum správnosti skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů. Nejvyššímu soudu, jenž je instancí přezkumnou, nenáleží revize správnosti skutkových závěrů soudů nižších stupňů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2588/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3548/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1842/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4282/2013) a nelze dovodit, že by tento postup, který je souladný s výslovným zněním zákona, byl mechanickou či formalistickou aplikací zákona, nebo že by vedl k řešení, které se příčí požadavku rozumného či spravedlivého uspořádání vztahů ve smyslu dovolatelem citované judikatury Ústavního soudu. Ani další skutková zjištění, že motorest Skřítek provozoval v rozhodné době ve skutečnosti J. S., jež sama o sobě vedou k závěru o nedůvodnosti podané žaloby na náhradu ušlého zisku, a dovolatel je rovněž napadá, nelze v dovolacím řízení přezkoumávat.
Jak vyplývá z uvedeného, podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. nejsou splněny a z tohoto důvodu Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle §243c odst. 3, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Náhrada se skládá z odměny za vyjádření k dovolání sepsané advokátem 26. 1. 2016 ve výši 107.808 Kč podle §7 bod 6. a §12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky v částce 300 Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty podle §137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 22.703 Kč, celkem tedy 130.811 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. února 2016
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu