ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.3849.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 3849/2015
sp. zn. 25 Cdo 4991/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) F. K. , a b) M. K. , obou zastoupených Mgr. Jaromírem Funiokem, advokátem se sídlem Ostrava, Sládkova 20, proti žalovaným 1) A. K. , 2) R. S. a 3) I. K. , o 84.450,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 158 C 38/2012, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2014, č.j. 8 Co 784/2014-189, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2015, č.j. 8 Co 238/2015-274, takto:
I. Dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2014, č.j. 8 Co 784/2014-189, se odmítá.
II. Dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2015, č.j. 8 Co 238/2015-274, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 9. 2014, č.j. 8 Co 784/2014-189, potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo zastaveno řízení o žádosti žalobců ze dne 22. 6. 2014 o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i řízení ve věci samé pro nezaplacení soudního poplatku. Řízení o žádosti žalobců soud zastavil podle §104 odst. 1 a §159a odst. 5 o. s. ř. pro nedostatek podmínky řízení spočívající v překážce věci rozsouzené. O totožném návrhu žalobců bylo již pravomocně rozhodnuto v předchozím průběhu řízení a na straně žalobců nyní nedošlo k žádné změně poměrů, resp. ve své opětovné žádosti žalobci ani žádné nové skutečnosti neuvedli.
Usnesení odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, ve kterém namítají chybné posouzení skutečnosti, zda na jejich straně došlo ke změně poměrů. Uvádí, že na jejich straně dochází postupem času ke značné změně poměrů, kterou by soudy při rozhodování o osvobození od soudních poplatků měly reflektovat.
Následně nebylo žalobcům přiznáno osvobození od soudních poplatků ani pro řízení o podaném dovolání a jejich odvolání proti tomuto negativnímu rozhodnutí bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 7. 5. 2015, č.j. 158 C 38/2012-266, odmítnuto jako opožděné. K odvolání žalobců Krajský soud v Ostravě svým usnesením ze dne 25. 6. 2015, č.j. 8 Co 238/2015-274, usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání potvrdil.
Také usnesení odvolacího soudu ze dne 25. 6. 2015, č.j. 8 Co 238/2015-274, napadli žalobci dovoláním.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení se podává z čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb. Nejvyšší soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále opět jen „o. s. ř.“).
Předně je třeba konstatovat, že nezaplacení soudního poplatku z dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2014, č.j. 8 Co 784/2014-189, nebrání pokračování v dovolacím řízení. Soudní poplatek z dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř., se neplatí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, publikované pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2014, č.j. 8 Co 784/2014-189, však neobsahuje obligatorní náležitost dovolání, a sice řádné vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů jeho přípustnosti (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), přičemž v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Vymezení předpokladů přípustnosti dovolání je nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání. Přípustnost dovolání musí být vymezena tak, aby bylo přesně patrné, které z hledisek vyjmenovaných v §237 o. s. ř. má dovolatel za splněné; pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části nepostačuje (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Souladnost této judikatury dovolacího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud např. v usneseních ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, nebo ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, uveřejněných na webových stránkách Ústavního soudu.
Dovolatelé však v podaném dovolání nevznesli konkrétní otázku hmotného či procesního práva splňující kritéria §237 o. s. ř. a na vymezení přípustnosti zcela rezignovali, přičemž uvedenou obligatorní náležitost nelze dovodit ani z obsahu dovolání. Jejich jediná dovolací námitka směřuje proti skutkovému závěru odvolacího soudu (zda došlo ke změně jejich poměrů), který však nepodléhá dovolacímu přezkumu (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Jelikož dovolání postrádá obligatorní náležitost a uvedený nedostatek nebyl v zákonné lhůtě odstraněn (§241b odst. 3 o. s. ř.), trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Z ustanovení §243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele k odstranění vad dovolání nevyzývá.
Dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 6. 2015, č.j. 8 Co 238/2015-274, s ohledem na ustanovení §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. není přípustné, neboť směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odvolání odmítnuto podle §218 o. s. ř., když v tomto případě je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř. Na této skutečnosti pak nemůže ničeho změnit ani vadné poučení o možnosti podání dovolání obsažené v napadeném rozhodnutí.
Nejvyšší soud proto obě dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. ledna 2016
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu