ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.410.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 410/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobců a) J. H. a žalobkyně b) B. H. , zastoupených JUDr. Josefem Klofáčem, advokátem se sídlem Česká Lípa, Sokolská 270/8, proti žalované A. R. , zastoupené JUDr. Ladislavem Ejemem, advokátem se sídlem Česká Lípa, Eliášova 998/12, o náhradu škody 680.357 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 12 C 8/2012, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. 10. 2015, č. j. 35 Co 213/2015-239, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. 10. 2015, č. j. 35 Co 213/2015-239, neobsahuje všechny zákonné náležitosti ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., neboť v něm dovolatelé nevymezili, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání a dovolací důvody.
Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání je vymezení jeho přípustnosti, přičemž dovolání musí být formulováno tak, aby z něj bylo patrné, které z hledisek vyjmenovaných v §237 o. s. ř. mají dovolatelé za splněné a v jakých konkrétních okolnostech naplnění předpokladů přípustnosti spatřují, přičemž nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Souladnost této judikatury dovolacího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud např. v usneseních ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, nebo ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, uveřejněná na webových stránkách Ústavního soudu).
Pokud dovolatelé uvedli, že dovolání podávají z důvodů, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení ve věci samé, a též proto, že odvolací soud vadně posoudil věc podle hmotného, ale i procesního práva, a mají proto za to, že jejich otázka dosud nebyla dovolacím soudem řešena a z tohoto důvodu by měla být právní otázka (aniž byla konkretizována) vyřešena jinak, takové vymezení přípustnosti nenaplňuje žádný ze zákonných předpokladů přípustnosti dovolání. I dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci je namítán pouze v obecné rovině, aniž dovolatelé uvedli, v čem konkrétně tato nesprávnost spočívá, když námitky se týkají spíše procesního postupu soudu, nesprávného či neúplného zjištění skutkového stavu, popřípadě neurčitě vytýkají soudům nižších stupňů, že dovolatele poškodily, znevýhodnily, porušily jejich práva, neposkytly jim pomoc apod.
Jelikož dovolatelé nevymezili, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání a dovolací důvody, trpí dovolání vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat a tyto vady nebyly v průběhu trvání lhůty k dovolání odstraněny (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Z ustanovení §243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele k odstranění vad dovolání nevyzývá a po uplynutí dovolací lhůty již odstranění takových vad není možné. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. června 2016
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu