ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.4173.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 4173/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobkyně Zemědělská společnost Chrášťany s.r.o. , IČO 25063782, se sídlem Kněževes, Chrášťany 172, zastoupené JUDr. Ladislavem Košťálem, advokátem se sídlem Zbečno, Na Riviéře 123, proti žalované Městské lesy Rakovník, spol. s r.o. , IČO 25056875, se sídlem Rakovník, Na Sekyře 166, zastoupené JUDr. Jiřím Černým, advokátem se sídlem Rakovník, Vysoká 92, o 79.500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 3 C 161/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2015, č.j. 25 Co 527/2014-111, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.566,- Kč k rukám JUDr. Ladislava Košťála, advokáta se sídlem Zbečno, Na Riviéře 123, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2015, č.j. 25 Co 527/2014-111, neobsahuje obligatorní náležitosti dovolání, a sice řádné vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), jakož i vymezení důvodu dovolání (§241a odst. 3 o. s. ř.), přičemž v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení se podává z čl. II bodu 2 a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb. Nejvyšší soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Vymezení důvodu a předpokladů přípustnosti dovolání je nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§241a odst. 3 o. s. ř.). Přípustnost dovolání musí být vymezena tak, aby bylo přesně patrné, které z hledisek vyjmenovaných v §237 o. s. ř. má dovolatel za splněné; pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části nepostačuje (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Souladnost této judikatury dovolacího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud např. v usneseních ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, nebo ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, uveřejněných na webových stránkách Ústavního soudu.
Dovolatelka však v podaném dovolání nevymezila konkrétní otázku hmotného či procesního práva splňující kritéria §237 o. s. ř. ani nespecifikovala právní posouzení, které považuje za nesprávné. Pouhý obecný závěr dovolatelky, že rozsudek pro zmeškání byl v daném případě vydán „sporně“ a jedná se tedy o „hraniční případ“, ve kterém rozsudek pro zmeškání neměl být vydán, nesplňuje nároky na vymezení konkrétní právní otázky (nesprávného právního posouzení) ve smyslu §237 a §241a odst. 3 o. s. ř. Dovolatelka pak v rámci dovolání odkazuje na občanský soudní řád ve znění do 31. 12. 2012, když dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a co do jeho důvodnosti poukazuje na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Zjevně tak pomíjí, že s účinností od 1. 1. 2013 novelou občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. předpoklady přípustnosti dovolání a dovolací důvody doznaly podstatných změn. Ve světle těchto změn ovšem podané dovolání neobstojí, když nezbytné obligatorní náležitosti nelze dovodit ani z jeho obsahu.
Jelikož dovolání postrádá obligatorní náležitosti a uvedený nedostatek nebyl v zákonné lhůtě odstraněn (§241b odst. 3 o. s. ř.), trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Z ustanovení §243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele k odstranění vad dovolání nevyzývá.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na odmítnutí dovolání má žalobkyně vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem. Výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby byla vypočtena podle §7 bodu 5 a §8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a činí 4.300 Kč. Advokát žalobkyně učinil ve věci právě jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání ze dne 10. 9. 2015. K tomu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna i náhrada výdajů se podle §137 odst. 3 písm. a) a 151 odst. 2 o. s. ř. navyšuje o 21% náhradu za DPH (966 Kč). Celkem tedy činí přiznaná náhrada nákladů 5.566 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 7. ledna 2016
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu