ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.5194.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 5194/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Tomkovou v právní věci žalobce: J. Ch. , zastoupeného JUDr. Michalem Perezem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 31, proti žalované: Fakultní nemocnice Královské Vinohrady , se sídlem v Praze 10, Šrobárova 50, IČO: 00064173, zastoupené JUDr. Janou Suchou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Záhřebská 33, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 21, IČO: 47116617, o 338 516 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 7 C 208/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2016, č. j. 53 Co 392/2015-497, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2016, č. j. 53 Co 392/2015-497, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. ani zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pokračovat, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání. Uplatněné námitky sice směřují proti nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem , nevymezují však vůbec, od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné , přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace byť i jen části textu tohoto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14 ).
Dovolatel shrnuje řízení před soudy obou stupňů, cituje příslušná ustanovení občanského soudního řádu a v obecné rovině poukazuje na rozpor napadeného rozsudku s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, žádné konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu reprezentující judikaturní praxi nezmiňuje a ani z obsahu dovolání nelze dovodit, v čem má spočívat odklon rozhodnutí odvolacího soudu, není tedy možno na takovém základě posoudit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. listopadu 2016
JUDr. Ivana Tomková
pověřený člen senátu