ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.625.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 625/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce F. J. , zastoupeného Mgr. Ivanou Palánovou, advokátkou se sídlem Plzeň, Bezručova 33, proti žalovanému P. P. , zastoupenému JUDr. Josefem Kubíkem, advokátem se sídlem Klatovy, Bezručova 389, o 150 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 34 C 440/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 5. 2015, č.j. 12 Co 154/2015-168, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení se podává z čl. II bodu 2 a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb. Nejvyšší soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Vymezení přípustnosti dovolání je nezbytnou podmínkou jeho projednatelnosti. Přípustnost dovolání musí být vymezena tak, aby bylo přesně patrné, které z hledisek vyjmenovaných v §237 o. s. ř. má dovolatel za splněné; pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části nepostačuje (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Souladnost této judikatury dovolacího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud např. v usneseních ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, nebo ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, uveřejněných na webových stránkách Ústavního soudu.
Dovolatel však v podaném dovolání vůbec neuvedl, na základě jaké skutečnosti shledává přípustnost svého dovolání, a na vymezení přípustnosti dovolání jako obligatorní náležitosti tak zcela rezignoval. Zároveň nelze ani z obsahu dovolání dovodit konkrétní otázku hmotného či procesního práva, která by naplňovala některé z taxativních hledisek uvedených v §237 o. s. ř. Pokud dovolatel operuje s termínem „zásadní právní význam“ (ovšem bez toho, aby konkretizoval, v čem tvrzená zásadní právní významnost spočívá), zjevně vychází z právní úpravy dovolání účinné do 31. 12. 2012 a pomíjí, že s účinností od 1. 1. 2013 novelou občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. doznala právní úprava dovolání podstatných změn (zejména co se týče předpokladů přípustnosti a důvodů dovolání) a zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nadále hlediskem pro posouzení přípustnosti dovolání není. Ve světle těchto změn, konkrétně stran požadavku na vymezení přípustnosti dovolání, ovšem podané dovolání neobstojí a nevyhovuje tak zákonným požadavkům.
Jelikož dovolání postrádá obligatorní náležitost a uvedený nedostatek nebyl v zákonné dovolací lhůtě odstraněn (§241b odst. 3 o. s. ř.), trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Z §243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele k odstranění vad dovolání nevyzývá (po uplynutí dovolací lhůty by to ostatně bylo bezpředmětné).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. června 2016
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu