ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.626.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 626/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce R. K. , zastoupeného JUDr. Jiřím Ondrouškem, advokátem se sídlem Praha 1, Senovážné náměstí 978/23, proti žalované J. S. , zastoupené JUDr. Jaroslavem Dubenským, advokátem se sídlem Jindřichův Hradec, Pravdova 1113/II, o zaplacení 450.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 9 C 886/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 6. 2015, č. j. 7 Co 284/2015-623, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.350 Kč k rukám JUDr. Jaroslava Dubenského, advokáta se sídlem Jindřichův Hradec, Pravdova 1113/II, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 6. 2015, č. j. 7 Co 284/2015-623, neobsahuje všechny zákonné náležitosti ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., neboť v něm dovolatel nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání je vymezení jeho přípustnosti, přičemž dovolání musí být formulováno tak, aby z něj bylo patrné, které z hledisek vyjmenovaných v §237 o. s. ř. má dovolatel za splněné a v jakých konkrétních okolnostech naplnění předpokladů přípustnosti spatřuje, přičemž nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části, tím méně pouhý obecný odkaz na toto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Souladnost této judikatury dovolacího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud např. v usneseních ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, nebo ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, uveřejněná na webových stránkách Ústavního soudu).
Dovolatel ve svém dovolání pouze uvedl, že dovolání je přípustné dle §237 o. s. ř. Jelikož dovolatel nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 až 238a o. s. ř., trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat a tato vada nebyla v průběhu trvání lhůty k dovolání odstraněna (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Z ustanovení §243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele k odstranění vad dovolání nevyzývá. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první a §243f odst. 2 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na odmítnutí dovolání má žalovaná vůči žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem. Výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby byla vypočtena podle §7 bodu 6 a §8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů a činí 10.100 Kč. Advokát žalované učinil ve věci jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání ze dne 17. 11. 2015, za který mu náleží poloviční odměna podle §11 odst. 3 ve spojení s §11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (5.050 Kč). K tomu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Celkem tedy činí přiznaná náhrada nákladů 5.350 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 12. května 2016
JUDr. Robert Waltr předseda senátu