ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.767.2016.1
sp. zn. 25 Cdo 767/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce a) M. D. , zastoupeného JUDr. Evou Vaškovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 957/4, proti žalovaným 1) Lesům České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, IČO: 421 96 451 a žalovanému 2) Libereckému kraji , se sídlem úřadu v Liberci, U Jezu 642/2a, IČO: 708 91 508 , o 100 557 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 18 C 43/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 5. 10. 2015, č. j. 30 Co 202/2015-181, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 28. 1. 2015, č. j. 18 C 43/2014-144, zamítl žalobu proti žalovanému 1), žalovanému 2) uložil povinnost zaplatit žalobci 50 279 Kč a ohledně částky 50 278 Kč žalobu proti němu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce a žalovaného 2) Krajský soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 5. 10. 2015, č. j. 30 Co 202/2015-181, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku, jímž bylo žalobě proti žalovanému 2) vyhověno, změnil tak, že žalobu zamítl, v zamítavém výroku ve vztahu k žalovanému 2) rozsudek potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že k poškození automobilu žalobce došlo při průjezdu po silnici III. třídy, kdy bezprostředně před jedoucí auto dopadly tři vyvrácené vzrostlé smrky, příčinou snížení stability stromů bylo přirozené podmáčení kamenité půdy a náhlý poryv větru. Stromy byly zdravé, přes šedesát let rostly v půdě, jejíž typ je přirozeně podmáčený, a jejich vývrat nebyl způsoben zanedbáním péče. Jelikož se jednalo o zdravé, nepřestárlé stromy rostoucí v jejich přirozeném prostředí, nebylo povinností vlastníka komunikace jejich preventivní vykácení, když riziko jejich pádu z důvodů vlastností půdy, na níž rostly, nebylo příliš intenzivní. Druhý žalovaný jako vlastník komunikace se zprostil odpovědnosti za škodu způsobenou závadou ve sjízdnosti ve smyslu §27 odst. 2 zák. č. 13/1967 Sb., o pozemních komunikacích, neboť nebylo v mezích jeho možností tuto závadu zavčas odstranit či zmírnit nebo na ni upozornit. Lesní zákon ani občanský zákoník nezakládají absolutní odpovědnost vlastníka komunikace za pád stromu ze sousedního pozemku, a s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2358/2013, odvolací soud dovodil, že ani z hlediska prevenční povinnosti dle §415 obč. zák. není dána odpovědnost druhého žalovaného za škodu, neboť není povinností vlastníka preventivně kácet stromy podél komunikace či provádět jiná opatření, pokud riziko pádu stromů není vysoké; v daném případě riziko pádu stromů v důsledku podmáčeného podloží nebylo natolik vysoké, aby vyžadovalo zásah, přičemž na pádu stromů se významně podílel i poryv větru.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení odpovědnosti druhého žalovaného a navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl změněn tak, že žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobci 100 557 Kč, případně aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Dovozuje, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, neboť rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2358/2013, na nějž poukázal odvolací soud, je ve svých okolnostech odlišný a nelze z něj vycházet ve specifickém případu žalobce. Uvedl, že místo, kde došlo k pádu stromů, je celoročně podmáčené, v této lokalitě dochází častěji k vývratům dřevin, nad místem pádu stromů došlo k nevhodnému vymýcení porostů, čímž se snížila schopnost podloží absorbovat větší množství vody a zbylé stromy nebyly chráněny před nápory větru, a druhému žalovanému jsou poměry v místě jistě známy. Nesouhlasí se závěry odvolacího soudu o příčině pádu stromů na základě poryvu větru a ohledně nikoliv vysoké intenzity rizika pádu stromů, v této souvislosti cituje pasáže z výpovědí svědků a z listinných důkazů, z nichž dovozuje, že riziko pádu stromů bylo vysoké a předvídatelné, a druhý žalovaný mohl vybudovat určité odvodnění podél silnice.
Žalovaný 2) k dovolání žalobce uvedl, že se ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu, z provedených důkazů nevyplývá, že by místo vývratu stromů bylo zvlášť zavodněné.
Podle ust. §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Námitky dovolatele týkající se popisu místa, kde došlo ke škodě, a okolností, jež byly podkladem pro závěr soudu o příčině pádu stromů, směřují k přezkoumání zjištěného skutkového stavu soudem dovolacím. Zjištění relevantních skutečností v řízení před soudem prvního a druhého stupně leží v rovině skutkové a v dovolacím řízení se nelze v tomto směru domáhat přehodnocení výsledků řízení a na tom podkladě nového posouzení konkrétní situace. Námitky proti skutkovým zjištěním nejsou způsobilým dovolacím důvodem, kterým je pouze nesprávné právní posouzení (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatel sice jako otázku právní označuje odpovědnost vlastníka komunikace za škody vzniklé jejím uživatelům, a to zejména z hlediska §415 obč. zák., avšak s právním posouzením nesouhlasí nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že odvolací soud po právní stránce posoudil skutkový stav, s nímž on nesouhlasí, a domáhá se v podstatě přezkumu rozsudku odvolacího soudu, jehož nesprávnost odvozuje od vlastního posouzení skutkového stavu.
Předpoklady přípustnosti podle §237 o. s. ř. nejsou v dané věci splněny, neboť právní názor odvolacího soudu na rozsah prevenční povinnosti žalovaného podle §415 obč. zák. je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž o porušení prevenční povinnosti jde tam, kde vzhledem ke špatnému stavu porostů bylo reálné nebezpečí možnosti vyvrácení nakloněných stromů (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2471/2000, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí NS ČR – C. H. BECK pod C 1021), pádu následkem nedostatečné péče o stav porostů (usnesení ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1927/2012, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí NS ČR – C. H. BECK pod C 12284), usnesení ze dne 24. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1644/2008), pádu stromu v důsledku narušení jeho kořenového systému a neupravované koruny při údržbě silniční zeleně (rozsudek ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3800/2009, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí NS ČR – C. H. BECK pod C 10756). Naproti tomu, tam, kde nehrozilo reálné nebezpečí pádu stromu na vozovku, nebyla ani povinnost k provedení nezbytných opatření k preventivnímu zabezpečení komunikace proti hrozící škodě (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2358/2013, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí NS ČR – C. H. BECK pod C 13871). V tomto směru jde o ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, od níž se odvolací soud v napadeném rozhodnutí neodchýlil, a ani v dané věci dovolací soud neshledal důvod k odlišnému právnímu posouzení uvedené otázky.
Předpoklady přípustnosti podle §237 o. s. ř. nejsou splněny, neboť dovoláním uplatněné námitky nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž proti skutkovému podkladu zejména o příčině pádu stromů, na němž je založeno právní posouzení uplatněného nároku.
Rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a dovolání tak není přípustné. Ani obecně formulované otázky možnosti liberace žalovaného nezakládají přípustnost dovolání, neboť vždy záleží na posouzení konkrétního skutkového stavu a zjištění příčiny vzniku škody a na řešení právních otázek v tomto smětu rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Jelikož je dovolání žalobce dle §237 o. s. ř. nepřípustné, Nejvyšší soud jej dle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. června 2016
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu