ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.4154.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 4154/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně I. H. , zastoupené opatrovnicí JUDr. Z. D., advokátkou se sídlem v Ostravě, Ovesná 356/7, proti žalovanému K. H. , zastoupenému JUDr. Alexandrem Belicou, advokátem se sídlem v Ostravě, Smetanovo náměstí 1180/7, o zrušení práva společného nájmu družstevního bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 97/2010, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. června 2015, č. j. 11 Co 215/2015-504, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) usnesením ze dne 29. 6. 2015, č. j. 11 Co 215/2015-504, potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě (soud prvního stupně) ze dne 30. 4. 2015, č. j. 25 C 97/2010-483, kterým žalobkyni nepřiznal osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení. Dospěl k závěru, že její poměry neodůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků. Žalobkyně žádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů v průběhu řízení opakovaně. Usnesením ze dne 22. 7. 2010, č. j. 25 C 97/2010-19, ji soud prvního stupně osvobodil od soudních poplatků a ustanovil jí právního zástupce, po zjištění, že žalobkyně v původní žádosti uvedla nepravdivé údaje o svých majetkových poměrech a je vlastnicí rozsáhlého nemovitého majetku, jí však soud usnesením ze dne 20. 2. 2012, č. j. 25 C 97/2010-87 (ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2012, č. j. 11 Co 156/2012-120), osvobození od soudních poplatků odňal a zprostil právního zástupce jeho ustanovení. Další žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce byly zamítnuty, případně bylo řízení zastaveno s tím, že na její straně nedošlo ke změně poměrů. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 11. 9. 2014, č. j. 25 C 97/2010-342 (ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2014, č. j. 11 Co 623/2014-367), soud ustanovil žalobkyni s ohledem na její zdravotní stav opatrovníka – JUDr. Z. D.
Dovolání žalobkyně proti usnesení odvolacího soudu není podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, přípustné, neboť závěr odvolacího soudu o povinnosti žadatele o přiznání osvobození od soudních poplatků prokázat věrohodným způsobem soudu své poměry rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; usnesení téhož soudu ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3076/2014, uveřejněné pod číslem 31/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a není důvod, aby rozhodná právní otázka vymezená v dovolání byla posouzena jinak.
Namítá-li dovolatelka, že usnesení odvolacího soudu je v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1940/2013 (podle kterého se při posuzování poměrů žadatele zásadně nepožaduje, aby zpeněžoval své movité nebo nemovité věci nebo jiný majetek), přehlíží, že na tomto závěru napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Odvolací soud své rozhodnutí nezaložil na závěru, že žalobkyně vlastnila nemovitosti, které by mohla za účelem placení soudních poplatků zpeněžit, nýbrž na skutečnosti, že ve svém prohlášení o majetkových a výdělkových poměrech neuvedla pravdivě a úplně veškerý svůj majetek.
Významné není tvrzení dovolatelky, že soudy neposoudily ve svých předcházejících rozhodnutích její majetkové poměry správně. Skutečnost, že právní posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí nebylo správné, nemůže být důvodem pro to, aby soud vyhověl nové žádosti (šlo by o nepřípustnou revokaci právního názoru obsaženého v pravomocném soudním rozhodnutí mimo rámec opravných prostředků, jimiž mohlo být napadeno – srovnej výše citované R 99/2013).
Námitkami, jimiž dovolatelka zpochybnila správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování soudem, uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s §243f odst. 3) odmítl.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z dovolání, které směřuje proti rozhodnutí, jímž odvolací soud (ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně) nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků (§138 o. s. ř.), se neplatí ani soudní poplatek (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, uveřejněné pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. prosince 2016
JUDr.Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu