ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.4343.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 4343/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce P. M. , zastoupeného JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Poděbradova 1243/7, proti žalovanému V. V. , zastoupenému Mgr. Beatou Ježowiczovou, advokátkou se sídlem v Českém Těšíně, Jablunkovská 2014/40a, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 28 C 33/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. března 2016, č. j. 15 Co 14/2014-330, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388,- Kč k rukám JUDr. Radka Hudečka, advokáta se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Poděbradova 1243/7, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky (dovolací soud) dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě jako soudu odvolacího ze dne 17. března 2016, č. j. 15 Co 14/2014-330 (k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil), odmítl podle §243c odst. 1 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o.s.ř.“), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o.s.ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o.s.ř.).
Konkrétně v dovolání schází relevantní údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o.s.ř. považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné. K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o.s.ř. nebo jeho části (jak to ve vztahu k přípustnosti dovolání ve skutečnosti učinil dovolatel), aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. listopadu 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013). Uvedené v plném rozsahu platí ve vztahu k dovolatelem použitému sousloví (které lze vztáhnout k otázce přípustnosti dovolání, byť je uvádí v rubrice označené jako důvody dovolání), navíc z hlediska formulačního poněkud nejasnému a současně zavádějícímu, podle něhož „Napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky právní, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a dle dovolatele by měla být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.“ . Má-li snad být – s přihlédnutím k navazující výtce, že „soudy rovněž vyhodnotily nesprávně a v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu“ , kteroužto výtku dovolatel učinil rovněž ve vztahu k přípustnosti dovolání – dovolání přípustné (podle §237 o.s.ř.) především proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání zřejmá nejen otázka hmotného nebo procesního práva, o níž jde (v daném případě zejména otázka platnosti převodu vlastnictví /prodeje/ domu, v němž se nachází vyklizované nebytové prostory /nebytová jednotka/, z obecního /městského/ majetku, a dále rovněž s tím související otázka platnosti výpovědi z nájmu nebytových prostor), nýbrž také "ustálená rozhodovací praxe" (rozuměno judikatura dovolacího soudu, jíž lze vymezit i pouhým slovním popisem bez uvedení konkrétní spisové značky či značek rozhodnutí dovolacího soudu – viz rozhodnutí Ústavního soudu České republiky z 18. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 1256/14, a z 21. ledna 2015, sp. zn. IV. ÚS 3530/14), od níž se řešení příslušné právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „uveřejněné rozhodnutí“). Tomuto požadavku však dovolatel nedostál. Z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) totiž vyplývá, že sice nesouhlasil s právními názory, které soudy obou stupňů přijaly při posouzení uvedených otázek, avšak již nespecifikoval, od které „relevantní“ rozhodovací praxe se řešení daných otázek odchyluje. Tato situace dovolacímu soudu znemožňuje, aby se těmito otázkami mohl blíže zabývat (srov. opět uveřejněné rozhodnutí). Navíc nelze ani přehlédnout, že v uvedených souvislostech dovolatel uplatnil především nezpůsobilé důvody, a to zejména v podobě výtek, jimiž brojil proti správnosti (úplnosti) zjištěného skutkového stavu; patrně, byť rovněž poněkud nejasně, pak uplatnil i vady řízení.
Pro úplnost zbývá dodat, že dovolací soud nepřehlédl dovolatelovo sdělení, že dovolání podává „v plném rozsahu proti všem výrokům“ napadeného rozsudku, tj. jakoby i proti jeho nákladovým výrokům. Zastává však – opět s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – názor, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Ve vztahu k uvedeným výrokům v dovolání schází nejen relevantní vylíčení předpokladů přípustnosti; dovolatel totiž ve vztahu k nim neuplatnil ani žádné dovolací námitky. Kromě toho však nelze ani opomenout, že těmito výroky odvolací soud nerozhodl o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč, takže přípustnost dovolání proti nim nelze opřít o ustanovení §237 o.s.ř., neboť to výslovně vylučuje ustanovení §238 odst. 1 písm. d/ o.s.ř. (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu z 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 13. prosince 2016
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu