ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.4820.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 4820/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně WOTEG GWG-Group, a.s. , se sídlem v Praze 1, Nové Město, Václavské náměstí 834/17, IČO 25842021, zastoupené Mgr. Karlem Kadlecem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vojtěšská 232/15, proti žalovanému A. D. T. , IČO 46793968, zastoupenému Mgr. Ing. Karlem Anderlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, o zaplacení 152.516 Eur, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 8/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2014, č. j. 64 Co 336/2014-232, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2014, č. j. 64 Co 336/2014-232, se mění takto:
Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. srpna 2014, č. j. 25 C 8/2013-223, se mění tak, že žalovanému se přiznává osvobození od soudních poplatků.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 4. 12. 2014, č. j. 64 Co 336/2014-232, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 (soud prvního stupně) ze dne 9. 8. 2014, č. j. 25 C 8/2013-223, kterým nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků. Shodně se soudem prvního stupně z daňového přiznání za rok 2011 a 2012 (s tím, že daňové přiznání za rok 2013 žalovaný do spisu přes výzvu soudu nezaložil) zjistil, že žalovaný pracuje jako OSVČ, hrubý měsíční zisk má ve výši 11.248,50 Kč, vyživovací povinnost má k dvěma dětem a manželce. Za významnou považoval okolnost, že se žalovaný při tomto příjmu zavázal smlouvou o smlouvě budoucí (jež je předmětem tohoto řízení) k hrazení nájemného ve výši 7.491,52 Eur měsíčně. Měl tak za to, že žalovaný neprokázal věrohodně své majetkové poměry a své příjmy, a byl-li ochotný se zavázat k placení tak vysokého měsíčního nájemného, je v jeho silách uhradit i soudní poplatek (z odvolání).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“). Namítal, že soudy vycházely z neúplného spisu, neboť datovou zprávou z 15. 7. 2014 zaslal soudu prvního stupně na jeho výzvu daňové přiznání a účetní závěrku za rok 2013, což je zřejmé i ze zprávy České republiky – Ministerstva vnitra (o jejím zaslání). Následně poslal poštou do spisu i originály těchto listin. Vytýkal odvolacímu soudu, že při svém rozhodnutí nevycházel z jeho aktuální majetkové situace. Odvolací soud dospěl k závěru, že přes příjmy, které dosahuje, je schopen soudní poplatek zaplatit, jen na základě skutečnosti, že „byl ochotný se zavázat k placení tak vysokého měsíčního nájemného“. Soud vůbec nezohlednil, že jeho ochota zavázat se k placení nájemného byla pevně spojena s provozováním podnikání v prostorách podle předmětné nájemní smlouvy, a nájemné mělo být hrazeno ze zisku z tohoto podnikání (předmětem sporu je smluvní pokuta za neuzavření nájemní smlouvy na základě smlouvy o smlouvě budoucí). Protože však k uzavření nájemní smlouvy nedošlo, nemá ani očekávaný příjem. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud v souladu s čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.”).
Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, je přípustné, neboť při výkladu ustanovení §138 o. s. ř. se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
V soudní praxi (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 568/2014, ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1940/2013) i právní teorii není pochyb, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Při posuzování poměrů takového účastníka jsou podstatné příjmy z výdělečné nebo jiné jeho činnosti, výnosy z jeho majetku a další jeho disponibilní peněžní prostředky (včetně možnosti si je opatřit prací nebo jiným zákonným způsobem). Soud zkoumá faktické poměry žadatele v době podání žádosti, a zároveň musí zvažovat, zda z jeho strany nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.
Shora uvedená kritéria odvolací soud při posuzování předpokladů pro osvobození dovolatele od soudních poplatků plně nerespektoval.
Lze totiž přisvědčit dovolateli, že skutečnost, že se ve smlouvě, v níž se zavázal k uzavření budoucí nájemní smlouvy (jejímž předmětem měly být prostory, ve kterých by podnikal) a k placení vysokého nájemného, není – za situace, kdy k uzavření nájemní smlouvy nedošlo - významná pro závěr, jakými reálnými hodnotami, z nichž by mohl soudní poplatek uhradit, žalovaný disponuje. Okolnost, že žalovaný očekával zisk z podnikání, které měl provozovat v pronajatých prostorách, z něhož by platil nájemné ve výši, která neodpovídá jeho nynějším majetkovým poměrům, nic nevypovídá o jeho současných majetkových poměrech. V řízení je nesporné, že k uzavření nájemní smlouvy nedošlo, a žalovaný tedy ani toto vysoké nájemné neplatí.
Z obsahu spisu je i zřejmé, že žalovaný své poměry hodnověrně prokázal, založil do spisu daňová přiznání za poslední tři roky (a to včetně roku 2013, které podle datové zprávy odeslal do spisu po výzvě soudu, byť toto daňové přiznání bylo žurnalizováno ve spise až po rozhodnutí odvolacího soudu).
I ze zjištění odvolacího soudu lze uzavřít, že současné poměry žalovaného odůvodňují osvobození od soudních poplatků. Z disponibilního majetku není schopen reálně vyměřený soudní poplatek z odvolání ve výši 209.176 Kč uhradit. Protože nejde ani o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva (kdy se o takové uplatňování práva jedná – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), je na místě přiznat žalovanému osvobození od soudních poplatků, a to s ohledem na dosud učiněná zjištění a jeho majetkové poměry v celém rozsahu.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Protože odvolací soud rozhodl nesprávně a protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že žalovanému přiznal osvobození od soudních poplatků [§243d písm. b) o. s. ř.].
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se končí řízení, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. května 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu