ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.5357.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 5357/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a/ V. P. , zastoupeného Mgr. Ondřejem Holubem, advokátem se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Štefánikova 203/23, a b/ E. P. , proti žalovaným 1/ Ing. M. Š. , 2/ JUDr. J. K. , a 3/ Ing. J. S. , zastoupeným JUDr. Vladanou Tikalovou, advokátkou se sídlem v Praze 4 – Podolí, Jeremenkova 763/88, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 99/2008, o dovolání žalobce a/ proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. února 2013, č. j. 15 Co 533/2012-127, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce a/ je povinen zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.300,- Kč k rukám JUDr. Vladany Tikalové, advokátky se sídlem v Praze 4 – Podolí, Jeremenkova 763/88, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. V poměru mezi žalobkyní b/ a žalovanými nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26. února 2013, č. j. 15 Co 533/2012-127, změnil (vyhovující) rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (soudu prvního stupně) ze dne 21. května 2012, č. j. 13 C 99/2008-84, tak, že zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi žalovaných ze dne 24. ledna 2008 z nájmu žalobců k tam specifikovanému bytu; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce a/ (dovolatel) – nezastoupen advokátem – dovolání, které následně doplnil včasným podáním zvoleného advokáta (k včasnosti doplňku dovolání viz nález ze dne 19. listopadu 2015, sp. zn. III. ÚS 363/15, jímž Ústavní soud zrušil usnesení Nejvyššího soudu z 22. října 2014, sp. zn. 26 Cdo 3485/2014, kterým bylo řízení o tomtéž dovolání zastaveno).
Především je zapotřebí uvést, že k obsahu podání (na č. l. 136 až 139 spisu), v němž dovolatel vymezil důvody dovolání, aniž byla splněna podmínka povinného advokátního zastoupení stanovená v §241 o. s. ř., se nepřihlíží (srov. §241a odst. 5 o. s. ř.).
Dovolání, k němuž se žalovaní prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřili, není přípustné podle §237 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o. s. ř.“). V něm nastolenou právní otázku, zda při úvaze o neplatnosti výpovědi z nájmu bytu pro rozpor s dobrými mravy lze – v režimu právní úpravy účinné od 31. března 2006 – zohledňovat i okolnosti nastalé po okamžiku, kdy pronajímatel uvedený právní úkon (výpověď z nájmu bytu) doručil nájemci, totiž odvolací soud vyřešil (záporně) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. června 2011, sp. zn. 26 Cdo 2150/2010, uveřejněný pod č. 28/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 13. února 2012, sp. zn. IV. ÚS 2361/2011), od níž není – ani přes v tomto směru uplatněné dovolací námitky – důvod se odchýlit.
Ve vztahu k další dovoláním nastolené otázce, tj. otázce aplikace ustanovení §8 ve spojení s ustanovením §3030 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), schází v dovolání náležité vylíčení údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a o. s. ř.). Tato situace dovolacímu soudu znemožňuje, aby se uvedenou otázkou mohl blíže zabývat (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Navíc odvolací soud žádný právní závěr s odkazem na citované ustanovení neučinil, a proto dovolací soud nemůže přezkoumávat neexistující právní názor. Kromě toho přechodné ustanovení §3030 o. z. nelze vykládat tak, že by způsobovalo (umožňovalo) pravou zpětnou účinnost ustanovení §1 až 14 o. z. na dříve (do 31. prosince 2013) vzniklé právní vztahy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. června 2015, sp. zn. 21 Cdo 3612/2014, uveřejněný pod č. 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
K dovolací námitce, že žalobkyni E. P. byla v průběhu řízení nesprávným (tam popsaným) postupem soudu odňata možnost jednat před odvolacím soudem, dovolací soud uvádí, že k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 (o kteroužto vadu zde má jít) o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží (a to i z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle §237 o. s. ř.) nezakládají. Namítaná vada podle §229 odst. 3 o. s. ř. je pak právně významná pouze z hlediska žaloby pro zmatečnost (§229 a násl. o. s. ř.).
Vycházeje z uvedených závěrů, Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 1. června 2016
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu