ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.5364.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 5364/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně Mgr. J. Č. , zastoupené JUDr. Otakarem Švorčíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Hálkova 1406/2, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO 69797111, za účasti MUDr. K. Č. , vedlejšího účastníka na straně žalobkyně, o 90.912 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 190/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2015, č. j. 21 Co 556/2014-315, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. července 2014, č. j. 30 C 190/2007-256, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. července 2014, č. j. 30 C 190/2007-256, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2015, č. j. 21 Co 556/2014-315, se odmítá .
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 7. 2014, č. j. 30 C 190/2007-256, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 90.912 Kč za omezení vlastnického práva z důvodu regulace nájemného za dobu od 1. 1. 2004 do 31. 12. 2004 (odstavec I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 10. 2. 2015, č. j. 21 Co 556/2014-315, změnil rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I. výroku tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 9.444 Kč (dále jen „měnící výrok“), ve zbývající části (tj. v části, v níž žalobu o zaplacení částky 81.468 Kč zamítl) ho potvrdil (dále jen „potvrzující výrok“) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a nákladech řízení státu.
Dovolání, kterým žalobkyně napadla rozsudky soudů obou stupňů, projednal dovolací soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil (§104 odst. 1 ve spojení s ustanovením §243c odst. 1 o. s. ř.), neboť dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o. s. ř.). Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, občanský soudní řád ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není podle §237 o. s. ř. přípustné, a proto ho Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) napadla žalobkyně potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu a výrok o nákladech řízení (proti měnícímu výroku dovolání zjevně nesměřuje, žalobkyně nevznesla žádné výhrady proti části rozhodnutí, kterou bylo její žalobě částečně vyhověno; ostatně v této části by žalobkyně ani nebyla k podání subjektivně legitimována – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2259/2009).
Rozhodnutí odvolacího soudu o stanovení výše náhrady za omezení vlastnického práva dovolatelky je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 22 Cdo 367/2012, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 74/2013, ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3877/2012) a není důvod, aby rozhodná právní otázka vymezená v dovolání byla posouzena jinak. Náhrada za omezení vlastnického práva v případě regulace nájemného z bytů přísluší vlastníku tehdy, jestliže regulované nájemné v místních podmínkách a s přihlédnutím ke všem okolnostem (např. k rozdílu mezi výší regulovaného a obvyklého nájmu v daném místě či k poměru částí domu zatížených regulovaným nájemným k částem takto nezatíženým) neumožňuje vlastníku pokrýt ani opodstatněně vynaložené náklady na údržbu a opravy nemovitostí v přiměřeném časovém období a dosáhnout přiměřeného zisku. Tato náhrada nemusí být vždy totožná s rozdílem mezi obvyklým a regulovaným nájemným. Výše náhrady byla v souladu s judikaturou dovolacího soudu stanovena proporcionálně k následné právní regulaci od 1. 1. 2007 podle zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvyšování nájemného z bytu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013.
Námitkami, že soud nesprávně zjistil výši nájemného, kterého mohla dosáhnout v roce 2007 podle zákona č. 107/2006 Sb., dovolatelka zpochybnila zjištěný skutkový stav (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1785/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3877/2012), a námitkami, že řízení bylo postiženo vadami (rozsudek odvolacího soudu je nepřezkoumatelný), uplatnila nepřípustný dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatelka sice napadla dovoláním i výroky rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, dovolání však v této části neobsahuje údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), navíc dovolání proti těmto výrokům by ani nebylo přípustné, neboť jimi bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč [§237, §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 1. června 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu