ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.718.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 718/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně Caracoles s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Příčná 7, IČO 25131796, zastoupené JUDr. Janem Jiříčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Legionářů 947/2b, proti žalovaným: 1. S. G. , zastoupené Mgr. Václavem Slukou, advokátem se sídlem v Praze 3, Koněvova 1715/128, 2. D. S. , o zaplacení 34.507 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 9 C 115/2014, o dovolání 1. žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2015, č. j. 64 Co 83/2015-75, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalovaná 1. napadla dovoláním usnesení odvolacího soudu, jímž potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 10. 2014, č. j. 9 C 115/2014-60, kterým jí neprominul zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení tohoto soudu ze dne 17. 7. 2014, č. j. 9 C 115/2014-46.
Dovolání není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť závěr odvolacího soudu, že po zvážení všech okolností případu nebyly důvody pro prominutí zmeškání lhůty, je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2000, sp. zn. 28 Cdo 2959/99, 28 Cdo 2960/99 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 2. 8. 2000, sp. zn. IV. ÚS 144/2000), usnesení téhož soudu ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015, uveřejněné pod číslem 63/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. Za omluvitelný důvod ve smyslu ustanovení §58 odst. 1 věty první o. s. ř. lze považovat jak překážku (událost), která účastníku řízení nebo jeho zástupci objektivně (nezávisle na jejich vůli) zabránila učinit včas příslušný procesní úkon, tak i okolnost účastníkem řízení nebo jeho zástupcem případně způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat - zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka nebo jeho zástupce - za omluvitelnou. Událost - dlouhodobá nepřítomnost dovolatelky v České republice - která jí zabránila dát pokyn jejímu právnímu zástupci k podání odvolání (a ten proto zmeškal lhůty pro podání odvolání) za omluvitelnou považovat nelze. Z tvrzení dovolatelky je zřejmé, že šlo o pravidelný prázdninový pobyt v její rodné zemi a po celou dobu řízení byla zastoupena advokátem (bylo tak jen její věcí, jaké pokyny k zastupování mu udělila po dobu své nepřítomnosti), který předmětný úkon mohl učinit. Jen pro úplnost lze dodat, že k podání odvolání (zmeškaný úkon) proti usnesení, jímž bylo řízení částečně zastaveno, aniž by ve věci bylo jednáno, by ani dovolatelka nebyla subjektivně legitimována.
Nejvyšší soud proto dovolání 1. žalované podle §243c odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s §243f odst. 3) odmítl.
O návrhu na odklad vykonatelnosti, který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. srpna 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu