ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.996.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 996/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem ve věci žalobkyně Caesar´s Gladiators star s.r.o. , se sídlem v Praze 4 – Hájích, Janouchova 658/9, IČO: 02800314, zastoupené Mgr. Liborem Kapalínem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Na Příkopě 857/18, proti žalované GANDOLFER s.r.o. , se sídlem v Praze 1, Ve Smečkách 598/31, IČO: 27919668, o určení nájemního vztahu, in eventum o neoprávněnost výpovědi smlouvy o nájmu nebytových prostor, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 31 C 181/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2016, č. j. 39 Co 392/2015-22, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky (předseda senátu Nejvyššího soudu – §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“) dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2016, č. j. 39 Co 392/2015-22, odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§241b odst. 3 o. s. ř.). V této souvislosti nelze opomenout, že může-li být dovolání přípustné (jako v této věci) jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Z povahy věci vyplývá, že ohledně jedné právní otázky může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem předvídaných kritérií přípustnosti dovolání (splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně bylo naplněno kritérium jiné). Vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, proto není řádné, bylo-li ve vztahu k jedné (konkrétní) právní (v tomto případě procesněprávní) otázce provedeno označením (volbou) několika (více) v úvahu přicházejících alternativ přípustnosti dovolání upravených v ustanovení §237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud České republiky odmítl usnesením z 30. června 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/14). Právě to však učinila dovolatelka konstatováním (nadto zcela obecným), že napadené rozhodnutí závisí „na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se druhoinstanční soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soud, resp. která v praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, popř. je rozhodována dovolacím soudem rozdílně anebo má být dovolacím soudem posouzena jinak.“ . Z obsahu dovolání vyplývá pouhý nesouhlas s názorem, že dovolatelka ani netvrdila (natož věrohodným způsobem prokázala) své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti její žádosti. Okolnost, že nesouhlasila s napadeným rozhodnutím proto, že určitá právní otázka měla být odvolacím soudem posouzena jinak (než jak byla posouzena v tomto rozhodnutí) a že tedy – jinými slovy řečeno – napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je již samotným dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 a 3 o. s. ř.; už proto nemůže být současně údajem o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Předkládala-li dovolatelka k dovolacímu přezkumu – s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013 – též řešení další právní otázky předestřené v závěru dovolání, nelze opomenout, že na vyřešení takto postavené otázky napadené rozhodnutí nespočívá, neboť odvolací soud nehodnotil (a – logicky vzato – ani hodnotit nemohl) finanční situaci dovolatelky, zaujal-li názor, že dostatečně nedoložila své (finanční a majetkové) poměry.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. července 2016
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu