ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.5030.2015.1
sp. zn. 28 Cdo 5030/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Olgou Puškinovou v právní věci žalobce Ing. L. B. , H. B., zastoupeného JUDr. Leopoldem Petřičem, advokátem se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 35/1a, proti žalované České republice - Státnímu pozemkovému úřadu se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČO 013 12 774, o uložení povinnosti uzavřít dohodu o bezúplatném převodu pozemků, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 8 C 364/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. května 2015, č. j. 11 Co 87/2015-523, ve znění opravného usnesení ze dne 22. června 2015, č. j. 11 Co 87/2015-532, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s . ř.) :
Dovolání žalované proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2015, č. j. 11 Co 87/2015-523 (vycházejícímu ze závazného právního názoru, který dovolací soud vyjádřil v této věci v rozsudku ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 28 Cdo 101/2009, a dále v rozsudku ze dne 13. 11. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2196/2011), Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje (ani jen) pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části); srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013. Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod.
Požadavku, aby v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, dovolatelka nedostála (v dovolání pouze uvedla, že „v daném případě je dovolání přípustné ve smyslu §237 o. s. ř., když napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a procesního práva, při jehož řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, a dále, že „výše uvedený postup v rozhodování odvolacího soudu a zejména velmi svérázná interpretace judikátů Nejvyššího soudu ze strany odvolacího soudu v posuzované věci, zakládá přípustnost tohoto dovolání“). Srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2013, sen. zn. 29 NSČR 100/2013. Souladnost této judikatury dovolacího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud např. v usneseních ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, nebo ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13.
Dovolání žalované směřuje dále i proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 6. 2015, č. j. 11 Co 87/2015-532, kterým změnil výroky III. a IV. rozsudku soudu I. stupně tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 38.193,- Kč k rukám jeho zástupce a na náhradě nákladů státu částku 316,- Kč na účet Okresního soudu v Bruntále. Přípustnost dovolání proti oběma částem tohoto výroku je však vyloučena ustanovením §238 odst. 1. písm. d) o. s. ř., neboť jimi (každou z nich) bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, a nejedná se přitom o vztah ze spotřebitelské smlouvy, pracovněprávní vztah, ani o věc uvedenou v ustanovení §120 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované i proti oběma částem toho výroku rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; v situaci, kdy dovolání žalované nebylo možno věcně projednat již pro jeho vady, nelze náklady žalobce spojené s podáním vyjádření k dovolání sepsaným advokátem považovat za účelně vynaložené náklady na uplatnění práva.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. června 2016
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu