ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.5224.2015.1
sp. zn. 28 Cdo 5224/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Krause a soudců Mgr. Miloše Póla a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce V. J. , zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně-Černovicích, Bolzanova 461/5, proti žalovanému Ing. L. W., zastoupenému JUDr. Zdeňkem Navrátilem, advokátem se sídlem v Brně, Bašty 416/8, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 10 C 160/2012, o zaplacení částky 2.400.000,- Kč s příslušenstvím , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. května 2015, č. j. 16 Co 419/2014-169, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 27. května 2015, č. j. 16 Co 419/2014-169, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 4. března 2014, č. j. 10 C 160/2012-113, o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 2.400.000,- Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), v nákladovém výroku změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 156.231,- Kč a jinak jej potvrdil (výrok II.), změnil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovanému se neukládá povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Vyškově soudní poplatek ve výši 120.000,- Kč (výrok III.) a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 66.429,- Kč (výrok IV.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že „rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.“ V dalším textu pak podrobně rekapituluje průběh řízení před soudy nižších stupňů a v části označené jako „ III. Dovolací důvody“ již toliko polemizuje s dílčími skutkovými zjištěními, jakož i shrnujícími skutkovými závěry (z nichž vycházel i odvolací soud), nabízí svou verzi hodnocení důkazů (skutkových závěrů) a tvrdí nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvádí, že žalovaný opakuje nepravdivá tvrzení a polemizuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, která potvrdil odvolací soud a navrhoval odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení) a řádně zastoupenou (§241 odst. 1 o. s. ř.), postupoval v řízení podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); dále jen o. s. ř.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání je vymezení důvodu dovolání s uvedením toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, přičemž podat je lze pouze z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Platí tedy, že v dovolání musí být konkrétně uvedeno, které z hledisek zakládajících přípustnost dovolání vyjmenovaných v §237 o. s. ř. má dovolatel za naplněné a současně je povinen, ve vztahu k projednávané věci, přesně vyložit, v čem považuje právní posouzení věci odvolacím soudem za nesprávné (§241a odst. 3 o. s. ř.). Absence jedné ze shora uvedených podmínek zakládá vadu, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat, neboť jde o obligatorní náležitosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.).
Pokud jde o vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., odvolatel pouze tvrdí, že věc „závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“ s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, avšak konkrétní právní otázku (která byla řešena chybně s uvedením správného řešení) již fakticky neformuluje, a ve zbytku dovolání toliko vyjadřuje nesouhlas se skutkovými závěry soudů obou stupňů a předkládá svou skutkovou verzi, což samo přípustnost dovolání založit nemůže; samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Absence vymezení důvodu dovolání způsobem aprobovaným v §241a odst. 3 o. s. ř. (neboť jen z tohoto konkrétně rozvedeného důvodu - konkrétně formulované právní otázky - může být napadené rozhodnutí přezkoumáno) pak brání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. pokračování řízení a věcnému projednání dovolání (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 – jež jsou veřejnosti dostupná na www.nsoud.cz ; anebo důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, jímž tento soud odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, přitakávaje pod bodem 14 odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání), které musel z uvedených důvodů Nejvyšší soud odmítnout (§243c odst. 1, věta první, o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů řízení vychází ze skutečnosti, že dovolání bylo odmítnuto pro vady (jejichž existenci žalobce nenamítal), aniž bylo rozhodováno o dovolání věcně, a náklady žalobce proto nelze mít za vynaložené účelně (srov. §243c odst. 3, větu první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, část věty před středníkem, a 146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2016
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu