ECLI:CZ:NS:2016:28.CDO.5638.2015.1
sp. zn. 28 Cdo 5638/2015-368
originál
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobců a) MUDr. V. K. , zastoupené JUDr. Rostislavem Dolečkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Seifertova 9, b) M. Z. , c) R. Z. , žalobci b) a c) zastoupeni JUDr. Jiřím Ondrouškem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 23, d) A. I. , zastoupené JUDr. Janem Luhanem, advokátem se sídlem v Lysé nad Labem, Masarykova 1250/50, za účasti 1) hlavního města Prahy , se sídlem v Praze 1, Mariánské nám. 2, zastoupeného JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, 2) městské části Praha – Petrovice , se sídlem v Praze 10, Morseova 251, 3) Státního statku hl. m. Prahy „v likvidaci“ , IČO: 000 64 092, se sídlem v Praze 5, Holečkova 8, zastoupeného Mgr. Renatou Zemanovou, advokátkou se sídlem v v Praze 10, Turnovského 497/2, a 4) Svoboda Press a.s. , IČO: 270 78 396, se sídlem v Praze 10, Sazečská 560/8, zastoupené Mgr. Milanem Polákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o vlastnictví oprávněné osoby , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 11 C 456/2007, o dovolání žalobkyně ad d) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2015, č. j. 24 Co 191/2014-325, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobkyně ad d) dovoláním napadla shora označený rozsudek Městského soudu v Praze, ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. července 2014, č. j. 11 C 456/2007-277, v části, kterou byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobkyně ad d/ A I. je vlastnicí pozemků v katastrálním území P., označených ve výroku I rozsudku obvodního soudu, jakož i v akcesorickém nákladovém výroku pod bodem VI (jímž bylo této žalobkyni uloženo zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení účastníku ad 1/ částku 4.114,- Kč, účastníku ad 3/ částku 8.228,- Kč, a účastníci ad 4/ částku 4.114,- Kč).
Nejvyšší soud odmítl dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť není přípustné.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí vyjmenovaných v ustanovení §238a o. s. ř.) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v ustanovení §237 o. s. ř.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. §237 o. s. ř.).
Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
V posuzované věci jde o určení vlastnictví oprávněné osoby, v řízení dle části páté (§244 a násl.) o. s. ř., v návaznosti na předchozí – negativní – rozhodnutí pozemkového úřadu o vlastnictví podle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), pro překážku zastavěnosti pozemků ve smyslu §11 odst. 1 písm. c/ cit. zákona.
V dovoláním označené otázce hmotného práva, týkající se kritérií rozhodných pro určení, zda konkrétní pozemek lze považovat za pozemek zastavěný ve smyslu §11 odst. 1 písm. c/ zákona o půdě, resp. zda pozemek tvoří s ostatními pozemky a stavbami jeden funkční celek – areál sídliště, jakož i zohlednění okolnosti, že pozemek má povahu veřejného statku (že je zatížen veřejným užíváním), je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (vyjádřenou např. v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2015, sp. zn. 28 Cdo 4086/2013; ze dne 14. července 2015, sp. zn. 28 Cdo 220/2014; ze dne 24. srpna 2015, sp. zn. 28 Cdo 3574/2014, ze dne 19. listopadu 2015, sp. zn. 28 Cdo 2013/2014, včetně další judikatury v těchto rozhodnutích citované, opírající se též o ústavněprávní argumentaci obsaženou zejm. v nálezech Ústavního soudu ze dne 1. července 2014, sp. zn. I. ÚS 581/14, či ze dne 21. ledna 2015, sp. zn. II. ÚS 536/14). Nejvyšší soud současně neshledává důvody k jinému posouzení této v jeho rozhodovací praxi již dříve vyřešené otázky hmotného práva.
Není pak uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, přičemž samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Námitky dovolatelky, že odvolací soud nesprávně objasnil okolnosti stran reálného stavu sporných pozemků, jsou pak právě kritikou skutkových zjištění (jejich správnosti a úplnosti).
Námitka, že odvolací soud rozhodl též ve vztahu k někomu, kdo neměl způsobilost být účastníkem řízení (Svoboda Press, a.s.), vystihuje zmatečnostní vadu řízení (srov. §229 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.), jež není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení nelze připustit dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sen. zn. 29 NSČR 15/2014; dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Ke zmatečnostem jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, dovolací soud přihlíží tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř.).
Z uvedeného vyplývá, že žádný z předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. naplněn není.
Proti dalšímu napadenému výroku pod bodem VI, jímž odvolací soud uložil dovolatelce nahradit účastníků ad 1/, 3/ a 4/ náklady odvolacího řízení, je přitom přípustnost dovolání vyloučena již tím, že tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění, jež nepřevyšuje částku 50 000 Kč, představující bagatelní limit přípustnosti dovolání (srov. §238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013; k otázce přípustnosti dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněné pod číslem 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy dovolání žalobkyně d) bylo odmítnuto, jiným účastníkům v dovolacím řízení náklady nevznikly, přičemž náklady žalovaného ad 1), jenž prostřednictvím zvolené advokátky podal vyjádření k dovolání, nelze považovat za účelně vynaložené náklady k obraně práva (nejenom se zřetelem na postavení tohoto účastníka, ale též s přihlédnutím k obsahu vyjádření, jež ve vztahu k relevantním otázkám nepřináší žádnou novou argumentaci).
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na jeho webových stránkách ( www.nsoud.cz ), rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz .
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. února 2016
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu