ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.2288.2016.1
sp. zn. 29 Cdo 2288/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci navrhovatelky D. M. , zastoupené JUDr. Markétou Němcovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Riegrova 1378/1, PSČ 612 00, za účasti DRUŽBY, stavebního bytového družstva , se sídlem v Brně, Kapucínské nám. 100/6, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 00047708, o prohlášení rozhodnutí představenstva a shromáždění delegátů o vyloučení navrhovatelky z družstva za neplatná, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 Cm 218/2013, o dovolání DRUŽBY, stavebního bytového družstva, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. října 2015, č. j. 5 Cmo 177/2015-144, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. DRUŽBA, stavební bytové družstvo, je povinno zaplatit navrhovatelce na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám její zástupkyně.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. dubna 2015, č. j. 1 Cm 218/2013-107, vyslovil neplatnost usnesení shromáždění delegátů DRUŽBY, stavebního bytového družstva (dále jen „družstvo“), konaného dne 5. června 2013 o „zamítnutí odvolání“ navrhovatelky proti usnesení představenstva družstva ze dne 25. června 2012, č. j. 710/60, o vyloučení navrhovatelky z družstva (výrok I.), určil, že usnesení představenstva družstva ze dne 25. června 2012, č. j. 710/60, o vyloučení navrhovatelky z družstva je neplatné (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
K odvolání družstva Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. (první výrok), ve výroku II. je změnil tak, že návrh na vyslovení neplatnosti usnesení představenstva družstva ze dne 25. června 2012 o vyloučení navrhovatelky z družstva zamítl (druhý výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok).
Družstvo podalo proti usnesení odvolacího soudu dovolání, které předseda senátu Nejvyššího soudu v souladu s §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel označil rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, vymezil rozsah, v němž je napadá, popsal důvody dovolání a formuloval dovolací návrh, k předpokladům přípustnosti dovolání však v dovolání uvedl toliko následující:
„Dovolání podáváme na základě ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.“
Odkaz na §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je z hlediska způsobilosti založit přípustnost dovolání právně bezvýznamný, neboť občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2013 takové ustanovení neobsahuje.
K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – dále jen „R 4/2014“.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), byl dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a blíže je specifikovat, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části.
V podrobnostech viz např. v R 4/2014 citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2014, pod číslem 116, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, jež jsou veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách; srov. i důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, přitakávaje pod bodem 14 odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání), usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, či usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Ústavního soudu.
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané věci nedostál.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II. bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinné družstvo, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 15. června 2016
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu