ECLI:CZ:NS:2016:29.CDO.3115.2015.1
sp. zn. 29 Cdo 3115/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobce Ing. P. M. , zastoupeného Mgr. Josefem Veverkou, advokátem, se sídlem v Praze 5, náměstí Kinských 76/7, PSČ 150 00, proti žalovanému J. K. , zastoupenému Mgr. Petrem Sikorou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, PSČ 120 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 314/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. března 2015, č. j. 12 Cmo 413/2014-268, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 27. února 2014, č. j. 7 Cm 314/2011-207, Městský soud v Praze – odkazuje na ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích – zastavil řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku téhož soudu ze dne 10. prosince 2013, č. j. 7 Cm 314/2011-186 (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a uložil žalovanému zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 11.217 Kč (druhý výrok).
Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že nezaplatil-li žalovaný (ani poté, kdy nabylo právní moci usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. června 2014, č. j. 7 Cm 314/2011-254, kterým nebylo žalovanému v odvolacím řízení přiznáno osvobození od soudního poplatku, a rozhodnutí ze dne 26. září 2014, č. j. Spr 2662/2014-3, kterým byla odmítnuta žádost žalovaného o povolení splátek soudního poplatku za odvolání) soudní poplatek za odvolání, nebylo možné v odvolacím řízení pokračovat a řízení muselo být podle ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastaveno.
Proti usnesení odvolacího soudu (a to výslovně proti oběma jeho výrokům) podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje i proti druhému výroku napadeného usnesení o nákladech odvolacího řízení, tak Nejvyšší soud učinil bez dalšího, jelikož potud není dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. objektivně přípustné (jde o výrok, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč). K tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněného pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolání žalovaného proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu pak mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř.; dovolatel však (oproti svému mínění) Nejvyššímu soudu nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by splňovala některý z předpokladů přípustnosti dovolání v tomto ustanovení vymezených.
Řešení dovoláním předestřené otázky (zda dovolatelem popsané okolnosti mohou představovat „závažnou újmu“ ve smyslu ustanovení §9 odst. 4 písm. c/ zákona o soudních poplatcích, která „by byla důvodem pro pokračování v řízení i při nezaplacení soudního poplatku“) nečiní dovolání přípustným již proto, že v poměrech dané věci nemohly soudy nižších stupňů postupovat podle výše označeného ustanovení (tj. i přes nezaplacení soudního poplatku za podané odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně nezastavit odvolací řízení) již se zřetelem k tomu, že dovolatel (jak je zřejmé z obsahu spisu) ve lhůtě určené ve výzvě soudu prvního stupně podle ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích k zaplacení soudního poplatku za odvolání nesdělil soudu ani žádné okolnosti, jež by osvědčovaly (v souladu s požadavkem vyplývajícím z ustanovení §9 odst. 4 písm. c/ zákona o soudních poplatcích) existenci nebezpečí z prodlení (v jehož důsledku by dovolateli mohla – zastavil-li by soud pro nezaplacení soudního poplatku odvolací řízení – vzniknout tvrzená újma), ani to, že dovolatel bez své viny soudní poplatek (v soudem určené lhůtě) zaplatit nemohl.
Nejvyšší soud navíc již v usnesení ze dne 1. července 2015, sp. zn. 32 Cdo 76/2015, vysvětlil, že smyslem ustanovení §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích je zohlednit situaci, kdy poplatník soudního poplatku je ochoten a schopen soudní poplatek uhradit, ale zabránila mu v tom jiná událost, nikoliv situaci, kdy poplatník tvrdí, že není schopen soudní poplatek uhradit z důvodu svých nepříznivých majetkových poměrů a o jeho žádosti o osvobození od soudního poplatku za odvolání proti rozsudku již bylo pravomocně rozhodnuto podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. tak, že se mu osvobození nepřiznává.
Jinak řečeno, ustanovení §9 odst. 4 zákona o soudních poplatcích přiznává poplatníku právo požádat soud, aby pro nezaplacení soudního poplatku (splatného podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti) řízení nezastavoval [a o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek rozhodl až v souvislosti s rozhodnutím, jímž se řízení končí (k tomu srov. §9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2015, sp. zn. 22 Cdo 1679/2015, a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. března 2013, sp. zn. 2 As 8/2013)], jen v případech, kdy poplatník není „bez své viny“ schopen soudní poplatek (ani v soudem dodatečně určené lhůtě) zaplatit, přičemž současně poplatníku hrozí nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mu mohla vzniknout újma. To, že poplatník nesouhlasí s důvody, pro které mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, případně že nemá (jako v posuzované věci) žalobou uplatněný nárok za opodstatněný, však bez dalšího důvodem pro postup podle ustanovení §9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích není.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být podle ustanovení §243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. odůvodněn.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2016
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu